Záhada afrického Bigfoota

Podle milovníků záhad v případě, že se našli vědci, kteří se začali vážně zabývat hypotetickou existencí americké verze yettiho zvané bigfoot, je třeba hledat takového hominida i v Africe, po­važované za kolébku lidstva. Mezi všelijaké varianty bigfoota pak podle nich mají patřit zoolo­gům neznámí, lidoopům a člověku podobní tvorové, údajně se vyskytující v povodí řeky Kongo, v Keni, nebo v Senegalu.               

Zájem vědecké obce ale upoutal pouze jediný bájný hominid z afrického kon­tinentu, u nás ne­správně nazývaný Bondova opice, jehož stopy co do velikosti si nezadají s údajnými stopami amerických bigfootů. Jedná se o jedny z největších lidoopů, zvané Bili Apes nebo Bondo Mys­tery Apes, z pralesní oblasti Demokratické republiky Kongo, dříve Zaire (Zair), kde se nachází téměř padesát procent všech lesních porostů Afriky. Pojmenování těchto primátů má původ v místním názvu zalesněné oblasti Bili-Gangu Forest, ležící mezi řekou Ubangi na severu a ře­kou Kgm na jihu, která nese jméno nedaleké obce Bili, nacházející se asi 200 km východně od městečka Bondo (má asi 18.000 obyvatel) s malým letištěm, jež tvoří základnu pro výpravy do oblasti bilijských pralesů, do­stupné pouze terénními vozy. A to jen v době, kdy cesty nejsou v důsledku dešťů  rozbahněné.  

Na existenci těchto primátů prvně vědeckou obec upozornil v roce 1908 belgický důstojník Le Marinel, který zastřelil poblíž Bonda dvě obrovité opice. Jejich neobvyklé lebky (dvě další lebky s patrným sagitálním hřebenem byly objeveny v opuš­těné chatě) odvezl do Belgie, kde byly uloženy v tervurenském Královském muzeu pro centrální Afriku. V roce 1927 kurátor muzea Henri Schoutenden primáty určil jako nový poddruh gorily (Gorilla gorilla uellensis) a pojmenoval je podle řeky Uelle, která soutokem s řekou Mbomu vytváří již zmiňovanou Ubangi. O dva roky později však jeho klasifikaci zavrhl americký prima­tolog Harold J. Cooling, který rezolutně prohlásil, že tyto lebky nemohly pocházet z oblasti Bondo na severu Belgického Konga, neboť tam se žádné gorily nevyskytují. Došel tehdy k zá­věru, že lebky s největší pravděpodobností byly přivezeny odjinud a tudíž daným primátům ne­patří pojmenování podle řeky Uelle. Australský antropolog prof. Colin Groves zkoumal jednu z těchto lebek znovu v roce 1970, kdy došel k závěru, že je prakticky k nerozeznání od lebek zá­padních goril.

Inspirován příběhy o obrovských, agresivních opicích, označovaných za zabijáky lvů, údajně vyjících či houkajících na měsíc, se v roce 1996 fotograf a ochránce přírody Karl Ammann s domorodými průvodci vydal do bilijských pralesů hledat z hlediska taxonomie (disciplína, která popisuje a klasifikuje žijící druh) neznámého tvora. Ačkoli nenašli živé obří bilijské opice, narazili v terénu na několik pozemních hnízd. Pozemní hnízda jsou charakteristická pro gorily, šimpanzi spí raději na stromech. Nicméně, analýza výkalů naleze­ných v hnízdech naznačovala, že tvor, který si postavil hnízdo, dává přednost stravě bohaté na ovoce, což odpovídá spíše šimpanzům než gorilám. Další shromážděné důkazy zahrnovaly vzorky chlupů, které byly rozeslány do různých laboratoří. A již první výsledky ukázaly, že nale­zené chlupy patří šimpanzům. Všechny tyto důkazy pak vedly k závěru, že tvor, kterého Am­mann našel, je ve skutečnosti šimpanz, jenž se chová jako gorila. Ammann shromáždil velké množství studijního materiálu, včetně zajímavé lebky. Výrazný tzv. sagitální hřeben na lebce nalezené Ammannem se zdál nasvědčovat mohutným žvýkacím svalům a tím potažmo i značné mohutnosti těla hledaného zvířete. Nakonec se také podařilo Ammannovi tohoto tvora vyfoto­grafovat. Jedna jediná fotografie neznámého zvířete však nepředstavo­vala nezvratný důkaz jeho existence. Ovšem další výprava do bilijských pralesů po svržení prezi­denta Mobutua v roce 1997 už nebyla možná, neboť po celé zemi operovaly různé frakce ar­mády, terorizující obyva­telstvo.

Zvířata označovaná za křížence gorily se šimpanzem, jimž jsou vlastní neobvyklé prvky chování, která podle domorodců loví ryby v řece za pomoci oštěpů, vyjí či houkají na měsíc a jsou pova­žována za zabijáky lvů, jitřila fantazii redaktorů nejrůznějších novin a časopisů, přisuzujících zá­hadným hominidům i bipedalitu (chůzi po dvou). Na akademické půdě se sice začaly ozývat hlasy, že by zde mohlo jít o jeden z nejdůležitějších zoologických objevů v posledních desetile­tích. Avšak většina vědců, neznalých podrobností, se k existenci zoologům neznámého, obrovi­tého primáta, coby recentního živočicha, tedy živočicha žijí­cího v geolo­gické současnosti zvané holocén (poslední doba meziledová), stavěla skepticky. Nakonec se primatoložce Dr. Shelly Williamsové roku 2002, bě­hem návštěvy bilij­ských pralesů, kam přicestovala na podnět Karla Ammanna, podařilo zachytit obří lidoopy na vi­deo. Setkání s tlupou popsala v New Scientist takto: "Najednou čtyři z nich vy­razili z křoví rov­nou ke mně. Kdyby to bylo pouhé blafování, tak by křičeli, aby nás zastrašili. Tito však byli zti­cha. A byli obrovští. Blížili se s úmyslem zabít a já tu stála před nimi. Jakmile však uviděli můj obličej, zastavili se. Pak zmizeli, " vzpomíná na svůj zážitek Dr. Williamsová.      

V roce 2000 se Ammann vrátil do oblasti se skupinou výzkumných pracovníků. Přivezli s sebou knihy s ilustracemi všech velkých hominidů. Brzy zjistili, že i někteří z místních slavných lovců měli vážné problémy s rozlišením fotografií goril, šimpanzů a bonobů. Například jazyk místních Azandů obsahuje čtyři různá označení lidoopa: „opice, která porazí strom“ a „opice, která zabije lva“. Dále již rozlišují jen mezi velkou a malou opicí. S pomocí místních lovců Ammann pak pátral po lebkách dosud přesně neurčeného primáta a nakonec se mu jich poda­řilo několik shromáždit. Jeden z exemplářů měl, podobně jako tomu bývá u goril, výrazný sagi­tální (šípový) hřeben na temeni  a dokonce i hřeben týlní, byl však pro lebku gorilího samce zjevně příliš malý. Jakmile však lebku prohlédli odborníci, ukázalo se, že šlo o lebku šimpaze, byť docela zvláštní. "Je to šim­panz," prohlásil Dr. Esteban Sarmiento, primatolog z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku, který Ammanna v roce 2000 na jeho cestě pralesem doprovázel. "V současné době existují tři platné poddruhy šimpanze učenlivého (Pan troglodytes) a tento by mohl představovat čtvrtý poddruh, nebo změnit naše současné chápání o rozdělení na jednotlivé poddruhy."      

Podrobnější zprávu o podivných tvorech v roce 2006 pak přinesl Dr. Thurston Cleveland Hicks (Bili ape myths, New Scientist, 02 September 2006), koordinátor projektu Bili-Uere Survey Pro­ject 2012. Ten již od US Fish and Wildlife získal další grant na výzkum a ochranu těchto málo známých lidoopů, přežívajících v severní části bývalého Zaire, dnes Demokratické re­publiky Kongo, dřívější belgické kolonie. A jak Dr. Thurston C. Hicks konstatuje, jsou to neobvykle velcí šimpanzi, a nikoliv tedy nový druh obřího lidoopa, nebo kříženec šimpanze s gorilou. Hick roz­hodně ví, o čem mluví. Vždyť v autonomní provincii Nord-Ubangi dokonce on a jeho kolegové z Amsterdamské univerzity narazili v pralese, severozá­padně od Bili, na velkou skupinu těchto zvířat, která s největší pravděpodobností ještě nikdy nepotkala člověka. Podává také zprávu o tom, že bilijští lidoopi požírali kočkovitou šelmu. Nešlo ovšem o lva, ale o levharta skvrnitého (dříve nazývaného panter, leopard nebo pardál) konkrétně pak levharta konžského (Panthera pardus iturensis), obývajícího pralesy dané oblasti. Přitom levhart neloví jen hady, ryby, ptáky a opice, ale loví i velké lidoopy, i když jeho nejběžnější kořistí jsou antilopy a gazely. Ovšem neexistuje důkaz o tom, že by sami bilijští lidoopi tohoto predátora ulovili.  

Co tedy z uvedených informací vyplývá. Podle dosavadních analýz mitochondriální DNA náleží objevený lidoop k poddruhu šimpanze východního (Pan troglodytes schweinfurthii). Od běžných šimpanzů se liší především daleko větším vzrůstem a odlišným chováním. Anglický název Bili Ape či Bondo Ape byl leckdy nesprávně překládán jako Bondova či Biliho opice. Bili a Bondo jsou však geografické názvy oblasti, respektive názvy dvou nejbližších měst. Domorodé pověsti a některé neobvyklé prvky chování tohoto šimpaze vyvolaly v minulosti dohady okolo jeho existence. Ten ale lvy neloví a na měsíc nevyje. Hnízda si nestaví jenom na zemi, ale i na stromech. Přičemž diskuse o tom, zda by se mohlo jednat o samostatný poddruh šimpanze, není dosud zcela uzavřena. 

Na obrázku Dr. Shelly Williamsová s odlitkem obrovité stopy šimpanze,

ve sdělovacích prostředcích nazývaného Bondo Mys­tery Ape.