Vodíková revoluce přichází ?

Při velebení výhod elektromobilů oproti vozům se spalovacím motorem se zpravidla zapomíná na auta, co jezdí na vodík.

V elektromobilu vlastní konstrukce po pražských ulicích jezdil František Křižík už v roce 1895 a o čtyři roky později Belgičan Camille Jenatzy jako první člověk na světě, v elektromobilu doutníkovitého tvaru nazvaném La Jamais Contente (Věčně nespokojen), překonal rychlost 100 kilometrů za hodinu. A přesto se elektromobily v minulém století neprosadily. Jenže 109 let po rychlostním rekordu „nespokojeného doutníku“ v továrně Tesla Motors začal vizionář Elon Musk vyrábět sportovní elektromobil Tesla Roadster, kterým odstartoval rozvoj současné elektromobility.

Ovšem elektromobily jezdí i na palivové články. O těchto elektromobilech, které tak vlastně jezdí na vodík, se hovoří jako o Fuel Cell Electric Vehicle (FCEV). Palivový článek světu představil už v roce 1838 švýcarský vědec Christian Friedrich Schönbein. Zpočátku článek moc úspěchů neslavil, jeho největším nepřítelem se stalo dynamo a další navazující technologie výroby elektrické energie. Postupem času se podařilo zkonstruovat různé typy palivových článků, jejichž princip je v zásadě stejný a některé z nich se osvědčily v kosmických programech. Tato technologie se začala rozšiřovat i do pozemských aplikací, kdy se začaly používat u městských autobusů i automobilů, kde tento typ pohonu přes jeho počáteční mouchy byl dotažen k úplné, bezproblémové funkčnosti, což dokládá třeba i u nás dostupná Toyota Mirai nebo Hyundai Nexo. Jejich využití v individuální dopravě však brání současná vysoká cena vodíku, pro kterou nejsou zatím budovány ani zbytečné veřejné plnící stanice. Jinak řečeno, kupci nechtějí auta na vodík, protože je nedokážou naplnit, a neexistují žádné čerpací stanice, protože auta na vodík nikdo nekupuje. To ale nemá nic společného s vlastní funkčností palivových článků.

Avšak ne všude vodík je a bude tak drahý jako u nás. Proto také kalifornská společnost Hyperion Motors, kterou tvoří tým leteckých a automobilových inženýrů, v roce 2022 představila veřejnosti svůj prototyp sportovního vozu XP-1 s dojezdem až 1 600 km na jednu nádrž vodíku, kterou lze naplnit za 3-5 minut. Jejich palivový systém, zajišťující elektrickou energii pro čtyři elektromotory s využitím superkondenzátorů, má třikrát vyšší životnost než většina FCEV díky technologii Catalyst a vydržet má více než milion ujetých kilometrů, přičemž karoserie z kompozitu je nejenom neuvěřitelně lehká, ale i odolná vůči korozi. Zde recenze vozu Hyperion XP-1 plného elektroniky včetně kamer a radaru. Video je v angličtině, ale YouTube umožňuje nastavit si české titulky :

Pokud se týmu společnosti Hyperion a jeho následovníkům podaří vyrobit stejně působivá vozidla s architekturou palivových článků vyvinutých pro letectví a kosmonautiku (s účinností 60%, což je účinnost výrazně vyšší než u spalovacích motorů) v plánovaných nižších kategoriích, pak jedinou zbývající překážkou v individuální dopravě tu bude chybějící infrastruktura. Ovšem společnost Hyperion začíná budovat síť mobilních plnících stanic pro vodíková auta (například na parkovištích velkých nákupních center) po celých Spojených státech. Její strategie dodávek energie se tak podobá strategii Tesly, která vystavěla rozsáhlou síť nabíječek, aby povzbudila motoristy ke koupi svých elektromobilů. A tak je Hyperion XP-1 přirovnáván k billboardu na podporu plánovaného příchodu vodíku, považovaného za životaschopné palivo. „Hyperion je především energetická společnost, jejímž posláním je dodávat světu čistou, obnovitelnou energii,“ řekl k tomu Angelo Kafantaris, generální ředitel společnosti. Zde mobilní palivové stanice pro vodíková i bateriová elektrická vozidla:

Jinak ale dohadovat se o tom, který pohon prostředků individuální dopravy byl vůbec první, nebo který je nejlepší, nemá smysl. Každý z nich v té které době lidem připadal báječný a zrovna tak tomu bude i v příštích letech. Auta na vodík dnešní miliony aut se spalovacími motory křižující naše silnice nenahradí, ale určitě si vydobydou své místo na slunci.

POST SCRIPTUM

Průmyslová odvětví ve Spojených státech začínají zavádět čistý vodík za účelem snížení emisí, ale jeho zavedení ve velkém měřítku stále brání mnoho překážek. Na stránkách amerického Úřadu pro energetickou účinnost a obnovitelné zdroje energe je uvedeno: „V současné době stojí vodík z obnovitelné energie asi 5 dolarů za kilogram. Dosažení cíle 80% snížení nákladů projektu Hydrogen Shot může otevřít nové trhy pro vodík.“ (Currently, hydrogen from renewable energy costs about $5 per kilogram. Achieving the Hydrogen Shot’s 80% cost reduction goal can unlock new markets for hydrogen.)

https://www.energy.gov/eere/fuelcells/hydrogen-shot

Americká národní strategie a plán pro čistý vodík zkoumá možnosti, jak čistý vodík může přispět k národním cílům dekarbonizace v různých sektorech ekonomiky. Poskytuje přehled současné výroby, přepravy, skladování a používání vodíku ve Spojených státech a představuje strategický rámec pro dosažení rozsáhlé výroby a používání čistého vodíku, přičemž zkoumá scénáře pro roky 2030, 2040 a 2050. Americká národní strategie a plán pro čistý vodík představena zde:

https://www.youtube.com/watch?v=7WvQCyJm89k