Strach budící GMO

Díky neutuchajícím dohadům kolem genetických modifikací nebude na škodu si v tomto povídání na víkend něco o nich povědět.

Geneticky modifikovaný organismus (zkratkou GMO) je takový organismus, jehož genetický materiál byl umělou cestou změněn či přestavěn (rekombinován). Umělými změnami genetického materiálu rostlin i zvířat se zabývá genetické inženýrství, kterému rychlý vývoj molekulární biologie a biochemie přinesl celou řadu dříve netušených možností. Lidově řečeno, genetické inženýrství dnes využívá metod, kterými jsou do vybraného organismu uměle vnášeny genetické informace z jiného organismu, nebo jsou jeho stávající genetické informace v genomu upravovány, přičemž se u nás už začátkem roku 2019 psalo o tom, jak metody genetických modifikací zažívají celosvětový boom: https://archiv.hn.cz/c1-66454830-odolnejsi-a-sladsi

Podle poplašných zpráv konspirátorů využívají metody genetických modifikací i farmaceutické firmy prostřednictvím vakcín proti Covid-19 na bázi RNA, neboť v ribonukleové kyselině (RNA), vpravené do paže injekcí, je zakódována genetická informace pro takzvaný spike protein koronaviru. A tak by údajně každého, kdo se jimi nechá očkovat, měly tyto vakcíny proměnit v cosi jako trasgenní kukuřici či transgenní myš, tedy v geneticky modifikovaný organismus. Jenomže v případě geneticky modifikovaných organismů (GMO), kdy jsou genetické informace vnášeny do genomu (veškerých genetických informací, uložených v DNA), je to o něčem jiném. Tudíž z hlediska GMO s těmi povídačkami o genetické modifikaci lidí vakcínami je to asi tak, jako s genetickými inženýry vykoumanou žábou s geny pomeranče, aby tak luxusní restaurace mohly gurmánům nabízet žabí stehýnka na pomerančích.

Vůbec prvními geneticky modifikovanými organismy se roku 1973 staly bakterie, o kterých se předpokládalo (což se skutečně potvrdilo), že mohou být modifikovány tak, aby vytvářely inzulín nebo lidský růstový hormon. Postupně také molekulární biologové zjišťovali, že do určitých rostlin mohou být rychle vnášeny nejen genetické informace z jiných druhů rostlin, ale i z mikroorganismů, do té doby využívaných prakticky jen v potravinářství a lihovarnictví. Dokonce i genetické informace z hmyzu, což otevíralo možnosti pěstování plodin s úplně novými vlastnostmi. Zrovna tak může být ovšem vnášena genetická informace hmyzu do genomu (veškeré genetické informace uložené v DNA) některého savce. Což potvrzovaly transgenní (s přeneseným cizím genem) ve tmě světélkující laboratorní myši, které byly vybaveny genem pro luciferázu od světlušek. Později došlo i na jiná světélkující zvířata, třeba na králíky s fluorescentním proteinem z medúz. Ale zde nešlo o bezúčelné hrátky. Díky takovýmto experimentům se můžou například na malých farmách chovat kozy, jejichž mléko obsahuje pavoučí vlákna. Efektivní chov pavouků na vlákno je totiž prakticky nemožný a tak je pavoučí vlákna, potřebná pro chirurgické nitě, vhodnější získávat z mléka kozy s pavoučím genem. Takováto příze má větší pevnost v tahu než ocel a je třikrát odolnější než široce používaný neprůstřelný materiál kevlar. Více třeba zde: https://www.discoveryscientificsolutions.com/item/31

Ale jak je to s těmi geneticky modifikovanými potravinami? Pokud jde o přesnější definici, pak geneticky modifikovanou (zkratkou GM) potravinou se rozumí potravina, která obsahuje geneticky modifikované organismy, sestává z nich, nebo je z nich vyrobena. Uvádění geneticky modifikovaných organismů na trh Evropské unie (EU) pro použití v potravinách podléhá přísné regulaci dle nařízení (ES) č. 1829/2003. Spotřebitelům v EU je možné dle tohoto nařízení v obchodech nabízet jenom GM produkty rostlinného původu, žádná GM potravina či GM krmivo živočišného původu by se prodávat v EU neměla (pokud snad došlo v poslední době k nějakým změnám, pak přehled o schválených GM potravinách zájemce nalezne na aktualizovaných stránkách Evropské komise v Registru geneticky modifikovaných potravin a krmiv). Rozhodně však maso zvířat, která byla krmena GM plodinami, nepatří, jak se řada laiků domnívá, do kategorie GM potravin. A nutno k tomu podotknout, že dovozy GM plodin, určených pro výrobu krmiv jsou nezbytné, neboť EU si není sama schopna zajistit dostatečné množství bílkovinných zdrojů. Pokud jde o další vývoj, pak nejen v tuzemské, ale i evropské legislativě týkající se regulace produkce geneticky modifikovaných organismů, se připravují změny.

A tak se v regálech našich obchodů můžou objevit i fialová GM rajčata původem z Velké Británie, která se pyšní zdravotními přínosy a delší trvanlivostí, než standardní rajčata. Jejich zvláštní barvu způsobují antokyany, které dodávají modrofialové odstíny borůvkám, ostružinám, nebo lilkům. A jak se ukázalo, tato rajčata mají kromě své jedinečné barvy také zdravotní přínosy a delší trvanlivost než červená rajčata běžné zahradní odrůdy. GM fizolové rajče vyvinul tým britské biochemičky Cathie Martinové, profesorky na University of East Anglia, vedoucí projektu Centra Johna Innese v Norwichi. Pro vytvoření těchto rajčat použili transkripční faktory z hledíků, i u nás oblíbených letniček, které spustily produkci většího množství antokyanů, čímž se u rajčat vytvořila i jejich fialová, až černá barva. Profesorka Martinová a její kolegové publikovali první výsledky svého výzkumu už roku 2008 v časopise Nature Biotechnology. Jak tehdy uváděli, myši náchylné k rakovině, které konzumovaly fialová rajčata, žily přibližně o 30 % déle než ty, které se živily normálními rajčaty. Cathie Martinová k tomu uvedla, že existuje mnoho vysvětlení, proč rajčata bohatá na antokyany mohou mít zdravotní přínosy. „Pravděpodobně se na tom podílí více mechanismů,“ řekla. „Není to jako u léku, kde existuje jeden cíl. Jde o to, že mají antioxidační kapacitu. Může to také ovlivnit složení mikrobiomu, takže je schopen lépe zvládat trávení dalších živin.“ O antokyanech a jejich pozitivním vlivu se u nás psalo třeba zde: https://www.jimejinak.cz/antokyany-a-jejich-pozitivni-vliv-na-zdravi/

Na snímku rajčata Indigo Rose. Těmto rajčatům, podobně jako lilkům, jejich modrofialovou barvu dodávají fenolické sloučeniny zvané antokyany, využívané v potravinářství jako přírodní barvivo. Odrůda Indigo Rose byla vyšlechtěna klasickým postupem, jako jiné odrůdy černých rajčat, u nás pěstovaných na zahrádkách. Tedy to nejsou GMO, nýbrž jde o výsledek konvenčního křížení, přičemž antokyany jsou přirozeně přítomny v řadě odrůd divokých rajčat. / Foto: Blanka Luppová, Creative Commons, volné sdílení.

Jestliže si laik poslechne stesky nadnárodních firem, které na dvou rozlohou největších kontinentech, tedy v Asii a Americe, geneticky modifikovanými potravinami zaplavují trh, může pak z jejich nářku na malý evropský odbyt získat mylný dojem, že se přebujelá byrokracie Evropské unie urputně brání výdobytkům moderní vědy. Ale ono to není o odporu vůči výdobytkům vědeckého výzkumu, ani o nějakém bránění či brzdění pokroku. Je to prostě a jednoduše o ochraně spotřebitelů. Neboť každý spotřebitel má právo znát původ a složení potravin které konzumuje (čemuž se některé nadnárodní společnosti brání), zrovna tak jako státní instituce mají povinnost pečlivě prověřit (což trvá dlouho, neboť čím důkladnější je prověřování, tím delší bývá) všechna eventuální rizika pro lidské zdraví, spojená s konzumací potravin, uváděných na trh. Na tom nic nezmění ani konstatování amerických zemědělců, že jsou to potraviny vesměs nezávadné. Ostatně v Kanadě a USA jsou pravidla pro využívání geneticky modifikovaných potravin mnohem benevolentnější než v Evropě, kde máme Cartagenský protokol k Úmluvě o biologické rozmanitosti, který je založen na „zásadě předběžné opatrnosti“ : https://eur-lex.europa.eu/CS/legal-content/summary/convention-on-biological-diversity-cartagena-protocol-on-biosafety.html

První komerčně pěstovanou GMO plodinou ve Spojených státech bylo v roce 1994 rajče Flavr Savr, odolné vůči hnilobě. Od té doby se GMO plodiny staly běžnými a nyní se pěstují v desítkách zemí po celém světě. A není bez zajímavosti, že tyto technologie molekulárního zemědělství dnes využívá i izraelská společnost PoLoPo, která se snaží dokázat, že geneticky modifikované brambory mohou produkovat kvalitní proteiny a nahrazovat tak živočišné bílkoviny. Přišli zde s překvapivým konceptem vaječného proteinu (ovalbuminu), obsaženého v pěstovaných bramborách, nenáročných na půdu, které je mimochodem dost i v Pásmu Gazy, kam byla Palestincům dlouhá léta zavážena velká potravinová pomoc. A není zde bez zajímavosti, že z hlediska košer potravin vejce jako taková spadají do kategorie pareve (ani masité, ani mléčné), protože jsou sice živočišného původu, ale nejsou masem ani mléčnými výrobky. Jenže aby byla slepičí vejce košer, musí pocházet z košer drůbeže a nesmí obsahovat krvavé skvrny. Zde se ovšem protein, který tvoří většinu obsahu bílkovin ve vaječném bílku, nachází ve vypěstovaných hlízách. Více na tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=Kxu8e2GCCGc

Díky biotechnologiím světlo světa spatřily dříve diskutované geneticky modifikované brambory pro průmyslové využití (výroba škrobu a ethanolu), které se začaly od roku 1996 komerčně pěstovat v USA, Mexiku a Kanadě, později třeba i ve Švédsku. Málem byly pěstovány i ve Velké Británii, ale roku 1998 vypukla ve Skotsku „Pusztaiova aféra“, která slibně se rozvíjející plány tamních farmářů, doslova ze dne na den, zhatila. Puzstaiův tým totiž studoval, kromě dalších látek, vliv nejrůznějších proteinů zvaných lektiny (mohou srážet červené krvinky, což z nich činí přírodní toxiny) přidávaných v malém množství potkanům do potravy, na růst a imunologický systém, na stav střevního epitelu a na další ukazatele zdraví pokusných zvířat. Kdy jejich škodlivé účinky se nezdály být v řadě pokusů tak úplně prokázány, což mělo naznačovat, že lektiny působí na hmyz, ale ne tolik na savce: https://www.biotrin.cz/gm-brambory/

Prof. Arpád Pusztai z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu však zabudoval do genomu brambor gen ze sněženky, který způsobil, že transgenní brambory produkovaly lektin Galanthus nivalis agglutinin (GNA). Šlo tehdy o experiment podobný jiným vědeckým experimentům, při nichž badatelé hledali (a dosud hledají) látky, které by po genetické manipulaci mohly rostliny chránit před škůdci. Pusztai pak syrovými bramborami z jeho produkce krmil pět laboratorních potkanů. Ovšem výsledky svých pokusů s laboratorními zvířaty, krmenými transgenními bramborami, nepublikoval v recenzovaném vědeckém časopise, jak bývá zvykem.

Namísto toho v srpnu 1998 vystoupil v britské televizi s poplašnou zprávou, že transgenní brambory mají dle jeho zjištění vliv na stav střevního epitelu pokusných zvířat a u nich tak „potlačují imunitu“. V dalších televizních vystoupeních pak prohloubil vzniklou paniku prohlášením, že on sám nebude geneticky modifikované (GM) potraviny nikdy jíst a že považuje za nefér, když vědci, zabývající se genetickým inženýrstvím, spoluobčany „používají jako pokusná morčata“. Kontroverze ve Velké Británii ohledně geneticky modifikovaných potravin pak dosáhla vrcholu poté, co 21 evropských a amerických vědců zveřejnilo memorandum na podporu prof. Pusztaie, který byl suspendován za předčasné upozornění na zdravotní hrozbu geneticky modifikovaných brambor. Jejich krok pak přiměl členy britské Dolní sněmovny k tomu, aby požadovali moratorium na geneticky modifikované potraviny jako takové : https://www.science.org/content/article/transgenic-potato-row-explodes-london

A tak byl Arpád Pusztai sdělovacími prostředky oslavován jako hrdina, který přinesl nezvratný důkaz o tom, že geneticky modifikované plodiny jsou lidskému zdraví škodlivé. Až do té doby, než se začala k celé záležitosti vyjadřovat řada uznávaných expertů, rozebírajících jednotlivé aspekty daného problému. A najednou začalo být i novinářům jasné, že toxický lektin ze sněženky v bramborách logicky nemohl laboratorním potkanům nikterak svědčit. Především proto, že u nich vyvolává, jako u jiných savců, shlukování (aglutinaci) červených krvinek, kdy pro tuto jejich vlastnost také byly první lektiny při jejich objevu pojmenovány „aglutininy“. Ovšem nejpodstatnější je zde fakt, že se lektiny ničí varem. V případě, že člověk syrové brambory nekonzumuje, tedy nemůže s takovouto GM bramborou konzumovat žádný lektin. A pokud se těmito bramborami krmí třeba prasata, jde o stejný případ. Vždyť zkuste přesvědčit někoho, kdo má doma pašíka ve chlívku, aby namísto vařených brambor ve šlichtě čuníkovi do korýtka denodenně sypal brambory v syrovém stavu. Jsem si jist, že vás chovatel s takovým nápadem požene, jak se u nás říká, svinským krokem. Ve skutečnosti tedy „Pusztaiovu aféru“ nelze chápat jako důvod k obavě z přípravy a pěstování GM rostlin, ale spíše jako námět k diskusi. Nejen o etice vědecké práce, ale i o odpovědnosti za zveřejňování a interpretaci jejích výsledků.

Ale u veřejného mínění bývá problém v tom, že laická veřejnost vystavuje GMO kachnímu testu (z anglického the duck test), jenž vychází z předpokladu, že ledacos lze určit podle toho, jak se nám to jeví. Tedy jak se u nás říká: když něco vypadá jako kachna, plave a kváká jako kachna, bude to kachna. Jenomže u GMO se pak veřejnost po kachním testu, praktikovaném v bulvárním tisku, setkává s řadou kachen novinářských. A tak když světlo světa spatřilo velké množství rozmanitě geneticky upravených linií myší, řada skeptiků nad tím kroutila hlavou, k čemu že to (dle jejich soudu nesmyslné) plýtvání penězi na takovéhle obludné výzkumy bude? Přitom však geneticky upravené myši se staly stěžejním základem výzkumu zárodečného vývoje a širokého spektra onemocnění u savců, tedy i člověka. Zrovna tak je třeba nejrůznějších geneticky upravených zvířat k přípravě polyklonálního séra (antiséra), které neutralizuje účinky toxinů v těle pacienta vystaveného živočišným jedům, přičemž jen hadi ročně uštknou po světě 2,5 milionu lidí.

Je pravda, že v laboratořích již vznikla i aktivisty kritizovaná GM prasata s lidskými geny. Ta ale nejsou určena pro chovy na farmách. My už nejsme (až na zvrácené výjimky) kanibalové a nikdo z nás by vepře s lidskými geny, lidově řečeno, do huby nevzal. Takováto prasata se ve vědeckých ústavech ve skutečnosti rodí proto, aby se ověřilo, nakolik budou prasečí organismy „kompatibilní“ s organismem lidským. Tedy zda bude možné tato zvířata, po celá staletí konzumovaná lidmi, po genetické modifikaci využít i pro náhradu některých lidských orgánů v léčebné metodě, při níž je prováděn přenos orgánů nebo tkání, které nahradí nemocí nebo úrazem zničený orgán či tkáň. Ale na závěr celého povídání o GMO neuškodí trocha humoru :

Prohlíží si tak dvě blondýnky v časopise fotomontáž žáby. Hele, ta žába je napůl pomeranč ! diví se první. Druhá blondýna ji pokárá: Copak jsi ještě neslyšela o genetickém inženýrství..? No slyšela! odsekne jí první. Jenom jsem nevěděla, že se už dělají žabí stehýnka na pomerančích...!

Foto: Palicak-pravicak, Necyklopedie, Creative Commons Attribution Non-Commercial Share Alike, volné nekomerční sdílení.