Stojí psychologie na prahu nového poznání ?

Při studiu odborné literatury jsem při pročítání domácích vědeckých statí z různých perio­dik a nejrůznějších publikací narazil na podivnou absenci jednoho fenoménu, poměrně populárního mezi laiky. Fenoménu, který je v publikacích, zabývajících se hypnózou a projevy hyptotického transu, pocházejících z pera českých hypnologů, psychologů a psy­chiatrů dnes (až na občasné zmínky některých autorů v populárně-naučné literatuře) prak­ticky tabuizován. Jde o fenomén známý jako "clairvoyance" (někdy též kryptesthesie) ve významu "jasnozřivost, jasnovidnost", či spíše "aktuální telegnoze objektů a událostí" (dle správnější definice prof. Rudolfa Kohoutka z internetového Slovníku cizích slov), projevu­jící se znalostmi informací, jež nebyly získány běžnými, obecně známými cestami vnímání či komunikace, ani pouhým uvažováním.                    

Je pravda, že přesnější popis hypnózy byl prvně podán Marquisem de Puységurem (1751–1825), jak uvádějí J. Hoskovec a S. Hoskovcová ve své publikaci Psychologie hypnózy a sugesce [15]. Ovšem ani tito autoři neuvedli zásadní fakt, že Puységur byl jed­ním z badatelů, kteří se pokoušeli oprostit od původních nánosů mystiky fenomén clair­voyance. Neboť markýz de Puységur, coby Mesmerův žák, na svém statku v Champagni se cvičící v "magnetizování" sedláků, objevuje roku 1784 hypnózou vyvolaný stav som­nambulismu. Podle tehdejších Puységurových zpráv se u osob v takovémto transu proje­vovala jasnovidnost a některé z nich údajně jako by "četly v myšlenkách magnetizéro­vých", přičemž byly též schopny "nalézt skryté předměty". Puységurem popisované jasno­vidné schopnosti na bázi somnambulismu se setkaly s mimořádným ohlasem veřejnosti a po celé Francii se koncem 18. století vyrojily "magnetické kroužky", tak jako se Amerikou zhruba o sto let později lavinovitě šířily kroužky a spolky spiritistické.        

Podobně se o fenomén clairvoyance zajímal i James Braid (1795-1860), který zavedl po­jem "hypnóza". Je ovšem s podivem, že se při rekapitulaci historie hypnózy v publikacích našich předních odborníků poněkud zapomíná na chirurga Jamese Esdaileho (1808-1859), který je uznávaným průkopníkem hypnoticky navozené anestezie při operacích [5], publikujícím poznatky o fenoménu clairvoyance v časopisech i ve svých knihách, podobně jako John Elliotson (1791-1868), známý fyziolog a vydavatel časopisu Zoist [4]. Se zdo­kumentovanými projevy jasnozřivosti už v prvé půli 19. století seznámil vědeckou obec i La Roy Sunderland (1804-1885). Jeho publikace [1] [2] [3], které mu vydobyly věhlas a oslovovaly badatele po celé 19. století, se zabývaly hypnózou a hypnotickým transem. Kromě hypnózy samé se jako pragmatik zabýval i prokazatelnými projevy transem ovliv­něných schopností subjektů, tedy i projevy jasnozřivosti či clairvoyance.               

Zde ukázka Sunderlandových poznatků, které u nás popularizoval např. Jaroslav Kočíř: "Bylo provedeno již tolik experimentů, že subjekt byl schopen vyprávět, co se dělo ve vedlejším pokoji. Pokusy, jež nám dokázaly dostatečně jeho schopnost, odehrávaly se obyčejně takto: můj synovec šel do druhého pokoje a přestavěl v něm nábytek, převrhl stůl a hodil židli na postel. Když jsem na to subjekt požádal, aby nahlédl v duchu do druhého pokoje, ten pak zvolal: "Proč jsou židle na postelích? A co má znamenat to přestavění ná­bytku?" Na další otázku popsal mi věrně všechny změny, které se v onom pokoji udály. Pak jsem mu dal za úkol, aby v duchu navštívil můj pokoj, který byl pronajat v hostinci sousedního města, vzdáleného asi dvě míle. A subjekt přesně popsal všechny věci z po­koje, ba i na stěně visící obraz. Podotýkám, že to byl pokoj, který on sám nemohl nikdy navštívit. Z těchto pokusů, které nás úplně uspokojily, vychází najevo, že mohl seznat věcí, které obyčejnými, člověku za normálního stavu sloužícími vlastnostmi a smysly, by nemohl nikdy vypátrat" [6].   

Ve skutečnosti se s prvními zdokumentovanými projevy fenoménu clairvoyance vědecký svět seznámil už prostřednictvím švédského přírodovědce Emanuela Swedenborga (1688-1772), jenž si v mládí vyvinul svůj vlastní přístup k intenzivnímu soustředění a meditaci, hraničících s transem, ke kterému se on později ve svých textech hlásí: jeho stavy změně­ného vědomí byly spojeny především se soustředěním a úzkým zaměřením pozornosti, přičemž se během těchto stavů zpomalilo jeho dýchání. Swedenborg podrobně popisoval i některé události, od nichž byl vzdálen stovky kilometrů (např. požár ve Stockholmu), na což upozorňoval již ve 20. létech např. jeden z našich předních psychologů Vilém Forster ve své publikaci Okultní úkazy a jejich psychologický výklad [7], později pak i Vladimír Vondráček v publikaci Fantastické a magické z hlediska psychiatrie [14].     

Za první republiky se u nás o fenomén clairvoyance zajímala řada lékařů, psychologů a psychiatrů, především však po dlouhá léta experimentující hypnotizér Břetislav Kafka. V publikaci Nové základy experimentální psychologie (Deváté vydání, Červený Kostelec, 1946), která měla značný ohlas nejenom doma, ale i v zahraničí (29. dubna 1946 deník New York Herald Tribune, nebo 10. května 1946 francouzský deník Cité Soir), popisuje projevy jasnozření či clairvoyance, se kterými se setkával za své praxe, ve 42. kapitole věnované jasnovidnosti. Zajímavá je i epizoda, uvedená Kafkou v jiné kapitole, kdy uspal při jednom z pokusů přítomného herce H. a spojil jej se slečnou Š., aby si ji zapamatoval:

"Ta vyslovila přání, aby subjekt popsal jejich obydlí, v němž ani já, ani uspaný jsme nikdy nebyli. Na moje přání, aby "šel" směrem, odkud slečna přišla, popisoval subjekt: "Jsem v místnosti. U prahu jsou konve a skříně, poblíž postel, v níž někdo leží. Jdu se podívat. Hm," povídá zklamaně, "stará bába. Vzadu je druhá postel a leží v ní starší pán s dlou­hými vousy. Víte, zatáhnu ho za ně". Namítl jsem, aby tak nečinil a nebudil spícího, sub­jekt se mi však usmál a neodpověděl. Ptal jsem se slečny, zda popis souhlasí a ona mně i společnosti vysvětlila, že je vše správně: v první, bližší posteli, spí matka, ve druhé otec, který má plnovous. Poté jsem řekl subjektu: "Popiš, co všechno jiného v místnosti vidíš!" Subjekt odpověděl: "Naproti je stůl se židlemi. Slyším hodiny, ale nevidím je. Aha, jsou vedle v pokoji. Zarazím je, aby netikaly". Potom popisoval dále věci, umístění nábytku v místnostech a slečna přisvědčila vždy ke správnosti" [9].                     

Nutno zde podotknout, že všechna vydání Kafkovy Experimentální psychologie ze 40. let byla vždy rychle vyprodána a musely být vyráběny dotisky. V letech 1945-7 kniha de facto (v rozporu s tištěnou tiráží) vyšla za tehdejší hospodářské a politické situace celkem v 17 vydáních, přičemž celkový náklad knihy činil plných 500 tisíc výtisků. Po posledním vydání pak kniha byla jako ideologicky závadná vyřazena z fondů našich knihoven a v Univerzitní knihovně byl tzv. trezorový výtisk půjčován do studovny jen na zvláštní povolení. Dnes se tato stará, původní vydání ze čtyřicátých let, ani nová, opět vyprodaná vydání z let deva­desátých, oproti očekávání prakticky neobjevují v antikvariátech, najdeme je však v celé řadě domácích knihoven českých lékařů, psychiatrů a psychologů.    

V dobách normalizace se již v Čechách, díky některými činovníky protěžované psychotro­nice (František Kahuda, autor nechvalně proslulé teorie "mentionů", dokonce publikuje v letech 1975 až 1980 v Časopise lékařů českých), objevují dvě tzv. populárně-naučné pub­likace Z. Rejdáka: Telepatie a jasnovidnost, Perspektivy telepatie [11] [12]. A dříve ostra­žité cenzory následně nějaká ta zmínka o projevech jasnozření či clairvoyance již nechává chladnými. Tak například ruský psycholog Vladimír Lvovič Levi ve své knize Já a my, vy­dané v Československu v roce 1976, říká: "Při jedné seanci jsem uvedl V. A. do hlubokého hypnotického stavu, opustil jsem místnost a šel si něco vyřídit do jiného poschodí budovy. Nevysvětlil jsem jí přitom, jako to v takových případech dělávám, že jdu pryč a že bude až do mého návratu spát, aniž cokoli slyšela. Tentokrát zůstal její kontakt se mnou zachován, celou tu dobu na mne čekala... Když jsem se vrátil, dal jsem se s ní do řeči a zeptal jsem se jí, kde jsem podle jejího názoru mohl být. K mému údivu mi po určitém váhání přesně řekla, kudy jsem chodil" [13].   

Při své návštěvě Soči roku 1988 jsem měl pak možnost si pohovořit na toto téma s psy­choterapeutem L. S. Levnerem. Nejenže mi popsal několik případů ze své praxe, adekvát­ních příhodě V. Leviho, ale obeznámil mne i s jedním zajímavým experimentem, při kte­rém pacientku v hlubokém hypnotickém stavu nechal popisovat scénu, odehrávající se v budově na druhém konci města, kam odjel jeho kolega. Ten v této budově seděl pak za psacím stolem, v levé ruce držel telefonní sluchátko a pravou rukou svíral tužku, kterou na prázdný list papíru v bloku, položeném na stole, psal různá hesla a kreslil různé obrázky. Doktor Levner sledoval výpověď pacientky, kterou si hned ověřoval prostřednictvím tele­fonního spojení s kolegou. Nejenže pacientka správně popsala nakreslené obrázky, ale přesně popisovala i pohyby vzdáleného experimentátora. Navíc dokázala detailně popsat i zařízení kanceláře, kterou nikdy neviděla, neboť se s kolegou doktora Levnera prvně se­tkala až na počátku tohoto experimentu, tedy se s ním před experimentem neznala a jeho kancelář nikdy nenavštívila.         

Ovšem ani více jak dvacet let po převratných událostech z roku 1989, kdy padla mnohá tabu, se fenomén clairvoyance, jak bylo řečeno již v úvodu tohoto článku, u nás dnes ve vědecké literatuře nevyskytuje. A tak se zde vtírá kruciální otázka, proč vlastně v žádném z našich odborných periodik, určených psychologům, nebo psychiatrům, nenacházíme žádné popisy projevů takovýchto lidských schopností? Inu, velkou roli zde bezpochyb hrají jasné dozvuky výhrad oponentů, kteří se v dobách hluboké totality při dehonestaci snah o mapování fenoménu clairvoyance obrnili marxistickou ideologií. Mezi přední cenzory a oponenty patřil u nás například docent MUDr. Ivan Horvai, autor skeptickým hnutím dodnes vzpomínané publikace Zázraky očima psychiatrie, vydané Státním nakladatelstvím politické literatury v Praze, kde Horvai říká: "Skutečné události jsou povrchně, nevědecky, nesprávně zhodnoceny, často lidmi s nedostatkem hlubších odborných znalostí, jejich pří­činy jsou nesprávně rozpoznávány a jejich zcela přirozený původ je mylně zaměňován za vědecky nevysvětlitelný, vzniklý nadpřirozeným způsobem, t.j. zázračný" [10]. Odtud pak obavy mnoha našich odborníků, že jim snad bude vytýkán "nedostatek hlubších odborných znalostí" i v případě popisu projevů clairvoyance či telegnoze, jejíž "příčiny jsou nesprávně rozpoznávány". Ovšem spojovat projevy telegnoze či clairvoyance s nadpřirozenem je ve skutečnosti absurdní, neboť žádný z badatelů (případně i koketujících s metapsychikou či parapsychologií), kteří se za posledních více jak 100 let projevy clairvoyance zabývali a seznamovali s tímto fenoménem širokou veřejnost, neoznačil clairvoyanci za zázrak, nebo snad za jev nadpřirozený.

Při ovlivňování postojů a mínění odborníků v případě fenoménu clairvoyance dnes sehrá­vají podstatnou roli též zástupci českého skeptického hnutí (respektive Českého klubu skeptiků Sisyfos, který sám sebe pasoval na mluvčího české vědecké obce), coby novo­dobí cenzoři a nesmiřitelní oponenti. Dle jejich reprezentantů jsou i dnes, na počátku 21. století, projevy jasnozření jednoduše "paranormální" nebo "mimosmyslové" fenomény. Ji­nak řečeno, všechny fenomény, které nedovedou zástupci a stoupenci skeptického hnutí interpretovat, jsou podle nich prostě obyčejný podvod, nebo vůbec neexistují, přičemž si ovšem evidentně pletou samotnou existenci fenoménu s nedokonalými či mylnými pokusy o jeho interpretaci (ještě že neoznačují za podvod i hypnózu samu pro jimi zdůrazňovaný fakt, že její přesná, exaktní interpretace není dosud známa). Samozřejmě pak jako většina laiků není ani vědecká obec odolná vůči sugesci. V působení vzpomínaných oponentů, vesměs skálopevně (mnohdy až fanaticky) přesvědčených o svých "pravdách", je možné rozpoznat sugesci jakožto efektivní mechanismus napomáhající k přijetí předsudků. Se­tkáváme se zde s prestižní sugestivitou, kterou lze chápat jako převzetí prestiží nasyce­ných autoritárních pojetí, přičemž se zde uplatňuje nejen obsah sugesce a její forma, ale i specifická situace, ve které sugesce působí.        

Že se výše vzpomínaní oponenti hluboce mýlí, dokládá nakonec i racionální postoj Der­rena Browna, jako jednoho z předních reprezentantů zahraničního skeptického hnutí, který v publikaci Magie a manipulace mysli, vydané u nás roku 2007, říká: "Nejdříve musíme pochopit a určit vnější hranice "normálního" a "smyslového", a teprve potom o něčem mů­žeme prohlásit, že je to "paranormální" nebo "mimosmyslové". Jestliže k něčemu automa­ticky přistupujeme jako k paranormálnímu, oklešťujeme tím svou zvídavost a ochotu učit se. Používáním prostých nálepek a jednoduchých významů, jež uspokojí ty, kteří nechtějí přemýšlet, a urážejí ty, kteří přemýšlet chtějí, připravujeme sebe, svou mysl, svůj svět a svůj vesmír o jejich nesmírnou složitost a různorodost" [17].     

Aby však nedošlo k omylu: hovořím o tzv. skeptickém hnutí, nikoli o vlastní skepsi, neboť pojem "skepse" pochází z řeckého "skepsis" ve významu hledání, nazírání, zkoumání, při­čemž skepticizmus představuje starý filozofický pohled. Jenže české skeptické hnutí se již zcela evidentně zpronevěřilo preambuli, podle které skepticizmus představuje "pozitivní přístup", neboť dnes jeho skepticizmus představuje pouhý "negativistický postoj". Naproti tomu bez zdravé skepse, ve významu "nazírání, zkoumání", se neobejde žádný vědecký výzkum, tedy ani výzkum fenoménu clairvoyance. I zde lze hovořit u výzkumných pracov­níků, především v souvislosti s vyhodnocováním experimentů, o potřebě skeptického pří­stupu, který je pro vytváření dalších programů experimentálního studia hypnotických jevů, tedy i fenoménu clairvoyance, nepostradatelný. Vždyť bez skeptického přístupu by nako­nec nebylo možné ani samotné projevy jasnozření, telegnoze či clairvoyance verifikovat.        

Jak říká například Luc Bürgin [16], jeden z důvodů, proč většina vědců dnes dochází k mylným závěrům, spočívá v tom, že často upouštějí od vlastního výzkumu a slepě staví na oficiálních názorech. Ovšem navzdory tomu, jak nepravděpodobný se na první pohled zdá být fenomén clairvoyance při změnách percepce v hypnotickém transu, nás četná po­zorování takovýchto behaviorálních projevů přesvědčují o opaku (podobně jako v případě hypnoticky navozené anestezie při operacích, která byla, a to ještě v nedávné době, mnoha vědci považována za podvod). Jsme tedy opět svědky praktického příkladu pří­rody, který prokazuje neúplnost stávajícího vědeckého poznaní. To ale neznamená, že něco, co neznáme, nemůžeme poznat. A tak se v případě fenoménu clairvoyance ocitá na pořadu dne nová kapitola základního výzkumu, v souladu se rčením "základem každého poznání je prvotní pozorování". Toto staré pravidlo je i v současné době platné, neboť ob­jektivní existenci fenoménů, jejichž popis dnes nenajdeme v žádné z našich vědeckých publikací, ani v žádném z našich odborných periodik, nelze posuzovat metodou "ex ca­thedra", tedy od stolu. O jeho reálné existenci či neexistenci se výzkumní pracovníci mo­hou přesvědčit jenom pozorováním, poplatným výroku Immanuela Kanta, že „každé lidské poznání začíná pozorováními, odtud jde k pojmům a končí idejemi“. 

V případě fenoménu clairvoyance platí, že použitím hypnózy a sugesce je třeba eliminovat faktory, které nelze eliminovat vůlí, neboť mají být zkoumány psychické stavy, které ne­mohou být bez transu libovolně vyvolány. A jak říká J. Hoskovec: "Hypnóza umožňuje za pomoci sugesce eliminaci, izolaci, disociaci a senzibilizaci určitých mozkových funkcí" [15]. Zde ale není nutné žádat o nové granty na výzkum, neboť je možné zahájit základní vý­zkum i v rámci současných, již probíhajících experimentů. Vše závisí jen na tom, nakolik se odhodlají překonat své obavy či nechuť zabývat se výše uvedenými změnami lidského vnímání alespoň někteří z našich hypnologů. Neboť každý hypnolog zná dobře roli, kterou zde sehrávají vhodné sugesce pro navození základních podmínek skrytých projevů lidské psychiky, nepředpojatost a objektivnost experimentátora spolu s transovou logikou a oče­káváním subjektů, ale nakonec i učení při rozvoji prvně se projevujících, dosud vědeckou obcí opomíjených schopností některých hypnabilních osob.   

Co se týče projevů hypnózy a sugesce, není to zase až tak dávno, kdy na tyto fenomény pohlížela akademická obec asi tak, jako dnes pohlíží na záhadný fenomén clairvoyance, kdy tedy měli akademici pochybnosti o objektivní realitě těchto jevů a kdy v každém hyp­notizovaném viděli jen simulanta. Ovšem nechuť experimentálně ověřit projevy clair­voyance v hypnotickém transu, kterou dnes najdeme u většiny našich autorit, je poplatná výroku jistého německého lékaře, který před časem prohlašoval: "Neuvěřím v hypnotickou sugesci, leč že uvidím takový případ, a neuvidím nikdy takový případ, poněvadž se na ta­kové experimenty nikdy nepodívám." Naproti tomu William Thomson, coby lord Kelvin of Largs, jeden z nejvýznamnějších badatelů v historii vědy, svého času prohlásil: "Věda je věčnými principy cti povinna dívati se bez bázně do očí každé záhadě, která se jí na­skytne."      

V historii různými autory zdokumentované projevy clairvoyance, coby výjimečná pozoro­vání, zážitky a zkušenosti, nelze jednoduše ignorovat. Nakonec i nesmiřitelný kritik zá­zraků fyziolog Henri Roger říká, že v případě anomálních jevů "je nutno se vyhnouti dvěma krajnostem: soustavnému popírání a lehkověrnosti". Neboť "jak je skepticismus užitečný, tak je škodlivé soustavné popírání" [8]. A jestliže objektivní existence fenoménu clair­voyance vyžaduje potvrzení spolehlivým, experimentálním způsobem, pak zde také platí, že plané diskuze a spekulace o původu těchto jevů, spolu s používáním prostých nálepek a jednoduchých významů, nemohou být než kontraproduktivní. Neboť moderní psycholo­gie, tak jako každá současná vědní disciplina, se v případě cesty za poznáním dosud ne­objasněných projevů lidské psychiky, souvisejících s transem, ve skutečnosti již nemůže opírat výhradně o tradiční mínění a názory autorit, ale především o holá, experimentální fakta.          

Závěrem už jenom tolik: jeden z důvodů, proč většina vědců dnes v případě fenoménu clairvoyance dochází k mylným závěrům, spočívá v tom, že často upouštějí od vlastního výzkumu a slepě staví na oficiálních názorech autorit. Ale na problémy spojené s autorita­tivním pojetím vědy upozornil už 28. července 1982 slavný filozof Karl Raimund Popper (1902-1994), významný představitel teorie vědy: "Starý imperativ pro intelektuála zní: Buď autoritou! Znej vše ze svého oboru! Jsi-li jednou svými kolegy jako autorita uznán, bude jimi tvá autorita také chráněna a ty musíš samozřejmě rovněž ochraňovat autoritu svých kolegů. Nemusím zdůrazňovat, že tato stará profesionální etika je odedávna intelektuálně nespolehlivá. Vede k zastírání chyb kvůli autoritě"[16].

Doporučená literatura:

[1] La Roy Sunderland - Pathetism: With Practical Instruction. P. P. Good, 1843

[2] La Roy Sunderland - Book of psychology. Stearns & Company, 1853

[3] La Roy Sunderland - The Trance. Chicago: J. Walker, 1868

[4] John Elliotson - Numerous cases of surgical operations without pain in the mesmeric state. H. Baillilere, London 1843

[5] James Esdaile - Natural and mesmeric clairvoyance with the practical application of mesmerism in surgery and medicine. Schulze and Co., London 1852

[6] Jaroslav Kočíř - Lekce hypnotismu. Nákladem Nové České Myšlenky v Králově Poli na Moravě.

[7]  Vilém Forster - Okultní úkazy a jejich psychologický výklad. J. Otto, Praha 1923

[8] Henri Roger - Jak se dějí zázraky. Volná myšlenka, Praha 1937

[9] Břetislav Kafka - Nové základy experimentální psychologie. Červený Kostelec 1946

[10] Ivan Horvai - Zázraky očima psy­chiatrie. Státní nakladatelství poli­tické literatury, Praha 1959

[11] Rejdák Z. a kol.: Telepatie a jasnovidnost. Svoboda, Praha 1970

[12] Rejdák Z., Drbal K.: Perspektivy telepatie. Melantrich, Praha 1970

[13] Vladimír Levi - Já a my. Mladá fronta, Edice: Kolumbus, Praha 1976

[14] Vladimír Vondráček, František Holub - Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Kolumbus, Bratislava 1993

[15] Jiří Hoskovec, Simona Hoskovcová - Psychologie hypnózy a sugesce. Portál, Praha 1998

[16] Luc Bürgin - Omyly vědy. Brána, Praha 1998

[17] Derren Brown - Magie a manipulace mysli. Argo 2007