Slzovička zhoubná a ivermectin

Tahle améba, když někomu vnikne hluboko do nosu, může u něho podél čichového nervu doputovat do mozku.

Přičemž k nákaze touto „mozkožravou“ amébou nejčastěji dochází při potápění a skákání do vody. A tak rodiče i prarodiče, obávající se o život svých ve vodě dovádějících dětí a vnoučat, díky zprávám šířícím se rychlostí blesku po sociálních sítích, i u nás vystrašil případ nečekaného úmrtí jedenáctiletého chlapce, který se začátkem června zúčastnil plaveckého výcviku na termálním koupališti Vadaš na jihu Slovenska, kde se měl tímto parazitem nakazit. Chlapec pak na vzácnou nákazu slzovičkou zhoubnou, tedy amébami Naegleria fowleri, 17. června zemřel. A jak už to tak bývá, i na tuhle smutnou kauzu se nabalila celá řada fám.

Je pravda, že pokud se někde vyskytnou podmínky vhodné k jejich namnožení, pak v případě, že proniknou někomu přes nosní sliznici k čichovým buňkám, kde je přitahuje acetylcholin v roli neurotransmiteru, můžou tyto „mozkožravé“ améby putovat podél čichového nervu až do jeho mozku. Což vede k neglerióze (naeglerióze), tedy primární amébové meningoencefalitidě (PAM), velmi vzácnému onemocnění. Kdy ovšem platí, že pouhým polykáním vody obsahující Naegleria fowleri se nemůžete nakazit, jako se primární amébovou meningoencefalitidou nemůžete nakazit od někoho jiného, ani přenést tuto nemoc na jiné osoby. A není pravda, že tuto parazitární meningitidu nikdo nepřežije, neboť i tahle nákaza je ve vyspělých zemích léčitelná. Protože však onemocnění postupuje rychle a je obtížně diagnostikovatelné včas, je léčba velmi náročná. O těchto případech a řadě souvislostí si povíme více, kdy přijde řeč i na to, jakou roli zde může sehrát pozapomenutý lék IVERMECTIN, který v době pandemie Covid-19 u nás vyvolával nejbouřlivější diskuse.

Pokud se někdo nespoléhá na novináře a rozhlédl se po internetu, našel tam řadu zpráv, které případy nákazy uváděly na pravou míru. Tak například článek publikovaný už v srpnu 2016 na portálu WHYY seznamoval čtenáře s dívkou, která přežila vzácné napadení smrtící amébou „požírající mozek“. Kali Hardigová v době rozhovoru byla vcelku normální patnáctiletá dívka, která opět miluje plavání, ale v roce 2013 se ještě ocitala v centru pozornosti sdělovacích prostředků, když bojovala o život po nákaze mozkožravou amébou. Aby si všichni ti, kdo s ní soucítili, pak oddechli, když se stala dalším šťastlivcem, co vyhrál boj s nechvalně proslulou slzovičkou zhoubnou, napadající mozek.

U Kali se při hospitalizaci ukázalo, že je třeba chirurgickou intervencí řešit zvýšení nitrolebního tlaku, neboť mozek napadený amébou je uzavřen v lebce a jeho otok je tak spojen s nebezpečným zvýšením nitrolební hypertenze, která je jedním z nejdůležitějších patofyziologických mechanismů, zásadně ovlivňujících prognózu pacienta. Zároveň tehdy lékaři neprodleně kontaktovali Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), kde měli k dispozici přípravek miltefosin, tehdy ještě označovaný za experimentální léčivo z Německa, který sice nebyl vyvinut k léčbě parazitární meningitidy, ale byl použit u předchozího přeživšího. CDC jej okamžitě odeslalo, ale zásilka se ztratila. Naštěstí byl lék rychle nalezen a přepraven do Little Rocku v Arkansasu, aby byl přidán do Kaliina lékového režimu. Poté jí snížili tělesnou teplotu na 33 stupňů Celsia a pomocí léků ji uvedli do stavu podobného spánku, zvanému indukované kóma.

Když se Kali probudila, vůbec nechápala, co se s ní stalo. „Jakmile jsem se probrala z kómatu… byla jsem všude ve zprávách,“ říká se smíchem. Její mozek byl po infekci mírně zjizvený, ale lékaři uváděli, že vzhledem k jejímu věku nešlo o poškození nenapravitelné. Kali se však musela znovu naučit chodit, číst a psát. Nakonec se naučila v rehabilitačním bazénu znovu i plavat. Ale ze všeho nejdůležitější tu byla skutečnost, že odešla z nemocnice jako jedna z mála lidí na světě, co přežili vzácnou nákazu smrtící amébou. K tomu zde video: https://www.youtube.com/watch?v=T2CmvuAWqi0

Léčbě nákazy amébou Naeglerie fowleri ve Spojených státech dnes dominuje účinná látka miltefosin (miltefosinum) řazená mezi antiprotozoika (léky účinné proti prvokům), původně vyvinutá jako prostředek pro lokální léčbu kožních metastáz u rakoviny prsu. K tomu se přidává ještě amfotericin B (lék proti plísním), azithromycin (antibiotikum cílící na bakteriální infekce) a rifampicin (dominantní lék při léčbě tuberkulózy a lepry). Miltefosin v běžné formě tobolek pod obchodním názvem IMPAVIDO se jinak využívá při léčbě leishmaniózy, kdy délka léčby činí zpravidla 28 dní s občas hlášenými nežádoucími účinky. Tyto účinky jsou však obvykle mírné až středně závažné a přechodné nebo reverzibilní, a proto nevyžadují přerušení léčby nebo snížení dávky. I když je specifický mechanismus účinku miltefosinu u leishmaniózy dosud považován za neznámý, bylo již popsáno, jaký má miltefosin přímý účinek na parazity. Odhalení mechanismu účinku miltefosinu zde: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11047903/

V roce 2016 se amébou Naeglerie fowleri nakazil 16ti letý Sebastian DeLeon z Floridy. Ten se v noci probudil se silnými bolestmi hlavy a zjistil, že má celé tělo ztuhlé a nemůže se hýbat. Jeho rodiče usoudili, že jeho stav je vpravdě vážný a je třeba ho neprodleně odvézt na urgentní příjem Floridské dětské nemocnice. Tam měl Sebastian to štěstí, že lékaři při jeho příjmu hned pojali podezření, že se nakazil amébou při plavání v rybníku na letním táboře a vyšetřili vzorek jeho mozkomíšního moku, který se realizuje lumbální punkcí. V něm lze pomocí mikroskopu rozpoznat měňavky, které mají charakteristický vzhled. Ovšem rychlejší, jednoznačná diagnóza se realizuje metodou PCR (polymerázové řetězové reakce), kdy se ve vzorku hledá nukleová kyselina měňavek. PCR testy, které se staly široce dostupné během pandemie covidu, i u nás dnes zkracují proces diagnostik. A vzorek mozkomíšního moku tak v případě nákazy „mozkožravou“ amébou může zkontrolovat každá velká nemocnice. Floridští lékaři si byli rovněž vědomi toho, že léčivem, které améby v Sebastianově mozku může pozabíjet, je miltefosin. O tomto léčivu schváleném americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) více zde: https://www.impavido.com/

Jediným distributorem léku Impavido, který obsahuje účinnou látku miltefosin, v té době byla společnost Profounda Pharmaceuticals v Orlandu, kde začaly vyzvánět telefony. Nejenže tam volali z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a floridského ministerstva zdravotnictví, ale i lékaři z nemocnice. A tak syn majitele společnosti popadl lék a protože nechtěl ztrácet čas, tak jak byl, v pyžamu, nasedl do auta, aby Impavido odvezl do nemocnice, přímo k rukám lékařů, ošetřujících Sebastiana. Neboť zde platí, že když pacient dostane miltefosin v době, kdy je ještě při vědomí, můžou mu lékaři zachránit život. Do nemocnice dorazil za 20 minut a miltefosin tam chlapce skutečně zachránil. Sebastian se tak stal jedním ze čtyř lidí ve Spojených státech, kteří nákazu mozkožravou amébou přežili a po terapii poruch pohybového aparátu se mohli plně zapojit do běžných, každodenních činností. Zde video o tom, jak dokáže miltefosin améby v lidském mozku zlikvidovat, kde si každý, kdo neovládá angličtinu, může nastavit české titulky : https://www.youtube.com/watch?v=pvbkPXJ_T0U

Dnes se miltefosin využívá i ve veterinární medicíně jako Milteforan 20 mg/ml 60 ml. Což je ve Španělsku vyvinuté antiparazitikum pro řízení a kontrolu leishmaniózy u psů, pro ně potenciálně smrtelného onemocnění. Patří do kategorie antiprotozoálních léčiv, používaných k léčbě některých onemocnění způsobených u psů prvoky. Podává se zapracovaný do krmiva, jednou denně po dobu 28 dnů, v dávce 2 mg/kg živé hmotnosti psa, kdy jedno balení v zahraničí pořídíte za cirka 200 €. A není zde bez zajímavosti fakt, že psi jsou jediným živočišným druhem, který může využít rekombinantní vakcínu proti leishmanióze. I když zcela neodstraňuje riziko nákazy, umožňuje lépe chránit psy žijící v rizikových oblastech i ty, kteří se tam budou zdržovat jenom krátce, neboť očkování snižuje riziko, že se u psa onemocnění rozvine. V Evropě bylo již proti leishmanióze podle dostupných údajů očkováno více než 500 000 psů. Více o leishmanióze psů zde: https://prozdravemazlicky.elanco.com/cz/parazite/komari/leishmanioza-naucte-se-rozpoznavat-varovne-priznaky

Na fotografii jeden z projevů kožní formy leishmaniózy, která u člověka patří mezi pět nejvýznamnějších parazitárních onemocnění. Toto onemocnění způsobuje spektrum klinických projevů od znetvořujících kožních až po fatální viscerální (týkající se vnitřních orgánů) formy, které jsou důsledkem infekce různými druhy parazitů rodu Leishmania. Toto onemocnění bylo v EU uznáno za nově vznikající hrozbu pro veřejné zdraví. Foto: Wikimedia Commons. Jako dílo federální vlády USA je tento obrázek volným dílem.

Očkování proti leishmanióze, na rozdíl od psů, se z mnoha nejrůznějších důvodů v příštích letech nedočkáme. Jediný způsob, jak se mohou lidé vyhnout infekci, je chránit se před kousnutím písečnými muškami z čeledi koutulovitých, neboli flebotomů, sajícími krev. Ovšem za paradoxní lze označit situaci, kdy se ve veřejnosti předkládaných popisech léčby PAM autoři vyhýbají zmínkám o IVERMECTINU, i když se stále u člověka používá jako součást léčby leishmaniózy, zejména u tropických protozoálních infekcí. Není to sice primární lék a obvykle se používá v kombinaci s jinými léky, jako je miltefosin nebo amfotericin B, nebo jako součást alternativních léčebných režimů. Rozhodně však má ivermectin robustní bezpečnostní profil a mohl by se tak u nás nasadit spolu s miltefosinem při léčbě primární amébové meningoencefalitidy (PAM), podobně jako je tomu při léčbě leishmaniózy.

Ohledně bezpečnosti ivermectinu, která byla za několik desetiletí opakovaně prokazována ne při milionech, ale při miliardách využívaných tablet po celém světě, není třeba diskutovat. Vždyť desítky let hojného používání (od roku 1987) s více než 300 miliony lidí, kteří jej ročně užívali, ivermectin patřil mezi nejdůležitější intervence v oblasti veřejného zdraví v rozvojovém světě. Ale není zde bez zajímavosti, že v lednu 2023 tým farmaceutické společnosti MedinCell v tiskové zprávě informoval o nové studii, využívající ivermectin v prevenci Covid-19. Jak společnost MedinCell oznámila, studie provedená na 399 účastnících ve skupině léčené denním podáváním ivermectinu ve srovnání se skupinou s placebem splnila svůj primární cílový ukazatel účinnosti se snížením infekce koronavirem o 72 %. Studie SAIVE byla provedena na podporu programu mdc-TTG, jehož cílem je poskytnout prevenci infekce Covid-19 po dobu týdnů nebo měsíců jedinou injekcí dlouhodobě působící formulace ivermectinu, založené na patentované technologii BEPO společnosti MedinCell. V případě BEPO se jedná o technologii injekčních formulací s dlouhodobým účinkem a zahrnuje léčebné postupy, z nichž všechny mají za cíl nabízet inovativní terapeutické možnosti a poskytnout další výhody, které řeší nenaplněnou lékařskou potřebu stávajících léků. Zde společnost MedinCell oznamuje pozitivní výsledky klinické studie SAIVE v prevenci infekce Covid-19 u kontaktní populace: https://www.medincell.com/wp-content/uploads/2024/03/20230105_PR-results-TTG-VF-EN.pdf

Tedy injekční forma ivermectinu v dohledné době v případě některých potřeb profylaxe může nahradit polykané tablety. Ovšem v případě prevence (profylaxe) negleriózy, tedy primární amébové meningoencefalitidy (PAM), na kterou zemřel jedenáctiletý chlapec po koupání na termálním koupališti Vadaš na Slovensku, dospět k závěrům prostřednictvím spolehlivě koncipovaných, randomizovaných studií, jak tomu bývá zvykem u jiných onemocnění, prostě nelze. Studie ohledně účinnosti ivermectinu v prevenci smrtelného onemocnění, které je navíc nesmírně vzácné, dle současných postupů jsou nemyslitelné. Vystavit dobrovolníky nákaze „mozkožravou“ amébou a tím neglerióze pro potřeby „vědecké“ studie, by mohl jen šílenec, napodobující nacistické experimenty na lidech, prezentované jako série „lékařských pokusů“ na vězních v koncentračních táborech, nebo japonské jednotky 731 biologického a chemického výzkumu Japonské císařské armády, která se svými zrůdnými pokusy na lidech podílela na nejhorších japonských válečných zločinech.

S injekční formou ivermectinu, pokud bude časem v zahraniční jako uvažovaná prevence onemocnění Covid-19 skutečně uvedena do praxe, se u nás s největší pravděpodobností nesetkáme. Neboť nás před tímto onemocněním chrání očkování, tedy všem dostupné mRNA vakcíny. Jiná situace by však mohla nastat na Slovensku, kde MUDr. Peter Kotlár, od října 2023 poslanec Národní rady SR a od ledna 2024 zmocněnec vlády Roberta Fica, veřejnost na tiskové konferenci, jejíž nahrávku umístila na svůj server televizní stanice ta3, informoval o tom, že mRNA vakcíny mění lidskou DNA. „Lidský organismus se tak stává geneticky modifikovaným organismem!“ nechal se slyšet Peter Kotlár, načež před novináři prohlásil, že roztrhá svůj lékařský diplom, pokud se v uvedené záležitosti mýlí.

A aby toho nebylo málo, očkování mRNA vakcínou dle MUDr. Kotlára může vést i ke vzniku nádorových onemocnění, tudíž po vládě požaduje, aby zastavila očkování mRNA vakcínami a žádá vystoupení Slovenska ze Světové zdravotnické organizace (WHO), ba dokonce vládu vyzval i ke zrušení Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Kdy také s oblibou připomíná výroky dnešního ministra zdravotnictví a sociálních služeb USA Roberta Kennedyho Jr., který několikrát vyjádřil pochybnosti o potřebě vakcín, a to navzdory důkazům, že snižují úmrtnost a hospitalizace. Inu, ještě se uvidí kam to všechno povede, neboť nákazám koronavirem ani na Slovensku neodzvonilo. SARS-CoV-2, který způsobuje Covid-19, neustále mutuje a mezi lidmi bude i nadále kolovat. Informace o tom, jak nás vakcíny na bázi mRNA chrání před onemocněním Covid-19, najdete zde: https://www.consilium.europa.eu/cs/infographics/covid-19-mrna-vaccine/

Pokud jde o mutace koronaviru, i když se jeho první varianty uplatňovaly v těch nejhlubších částech dýchacího traktu, nejnovější varianta koronaviru NB.1.8.1 zvaná Nimbus, se zaměřuje na receptory ve vyšších pozicích a preferuje nosohltan, tedy vyšší části dýchacích cest. Na sliznici nosní dutiny, kde si libuje i tolik dnes pozornost rekreantů budící „mozkožravá“ améba, se dostává spolu s kapénkami ze vzduchu, proniká zde do buněk a začíná se množit. Z nosní dutiny se pak šíří do nosohltanu, tedy části horních dýchacích cest, propojující nosní dutinu a hltan, který se dále napojuje na průdušnici a jícen, kde se vzájemně kříží trávicí a dýchací cesty. Odtud pak pramení i palčivá a pálivá bolest v krku, přirovnávaná k polykání žiletek, pro kterou se příznakům nové varianty koronaviru dostalo přezdívky „žiletkové hrdlo“. Tato subvarianta Omikronu by mohla podle našich odborníků způsobit letní vlnu nákazy, k tomu však vesměs dodávají, že varianta Nimbus není nebezpečnější než ty předchozí. Přičemž na začátku června Státní zdravotní ústav vydal už zprávu, ve které upozorňuje na vzestup této varianty. Proč vytlačuje Nimbus jiné mutace, pak vysvětluje web Parazitologického ústavu: https://www.paru.cas.cz/novinky/novinka/7639-nejnovejsi-covid-nimbus-je-nakazlivejsi-za-par-tydnu-bude-zrejme-v-cesku-proc-ma-prezdivku-%E2%80%9Eziletkove-hrdlo%E2%80%9C-/

Je pravda, že v nedávné minulosti, při pandemii Covid-19, se na ivermectin, jako humánní léčivý přípravek, specificky určený k podávání lidem, nabalila celá řada mýtů, což nejenom u nás, ale i v řadě jiných zemí, v pohledu na toto léčivo vedlo od jednoho extrému ke druhému. Tedy od adorace ivermectinu povyšovaného na zázračnou panaceu středověkých alchymistů a zneužívání veterinárního léčiva s ivermectinem jednou skupinou, až po druhou skupinou popíraný robustní bezpečnostní profil tohoto léčiva. Což došlo tak daleko, že když někdo jen zmínil placebo efekt ivermectinu, zatmělo se skeptikům před očima. Přitom však současné poznatky ukazují, že účinky placeba jsou psychobiologické fenomény a že využívání placeba v medicíně má své opodstatnění. Neboť jak odhalil výzkum, u pacientů (literatura uvádí až 40 %) se u mnoha zdravotních problémů pozitivní léčivý efekt na jim podanou látku (placebo) dostaví. K tomu je třeba pro pořádek ještě dodat, že Covid-19 způsobuje virus SARS-CoV-2, který můžou likvidovat antivirotika, kdežto PAM způsobuje améba zvaná slzovička zhoubná, tedy parazit, kterého můžou likvidovat antiparazitika.

Nicméně přes všechny výhrady skeptiků ivermectin stále nachází uplatnění v humánní medicíně a není důvod, proč by v případě potřeby u nás nemohl doplnit primární léčivo při potírání „mozkožravé“ améby. A především proč by nemohl, jako u jiných chorob způsobených parazity, sehrát (i třeba jako placebo) roli profylaxe u osob, co mají panickou hrůzu z améby Naeglerie fowleri a svého lékaře budou žádat o předpis na ivermectin jako lék, který je po dohodě hrazen v plné výši pacientem (na receptu je vyznačen symbol P, hradí pacient). Neboť améba Naegleria fowleri, jinak též slzovička zhoubná, se v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, může v létě vyskytovat v neošetřené (ale i málo ošetřené) sladké vodě, přičemž ji má dnes možná někdo už namnoženou na zahrádce v prohřáté hadici. Ale především se dá předpokládat, že této „mozkožravé“ améby i u nás bude přibývat. Z toho pak pro naše lékaře vyplývá, že by se měli, po vzoru lékařů ze Spojených států, na takovou situaci připravit.

Znepokojivé prognózy zahraničních odborníků souvisí s globální oteplováním, které má dopad na funkci nejrůznějších ekosystémů. Tak jako je zjevné, že změny počasí a klimatu způsobují výskyt infekčních onemocnění v oblastech, kde po nich dříve prakticky nebylo vidu ani slechu, což se týká zejména nemocí přenášených komáry a klíšťaty, může změna klimatu způsobit i rozšíření areálu výskytu „mozkožravé“ améby mimo termální vody. I u nás tak bude stoupat riziko nákazy amfizoickou amébou Naegleria fowleri, která vystrašila v minulých dnech návštěvníky termálního koupaliště na jižním Slovensku. Což ještě neznamená, že se máme přestat koupat v bazénech. Neboť neglerióza, odborně primární amébová meningoencefalitida (PAM), je velmi vzácné onemocnění a panika tu není na místě. Nakonec každý jen trochu přemýšlivý člověk jistě už přišel na to, jak se této nákazy v bazénech vyvarovat. Naproti tomu ve štúrovských bazénech zjištěnému výskytu améb rodu Acanthamoeba, který oznámil Úřad veřejného zdravotnictví SR (ÚVZ SR), žádný z novinářů pozornost nevěnoval. Zde stanovisko ÚVZ SR ke zjištěním laboratorního vyšetřování v odebraných vzorcích na koupališti k 23.06.2025: https://www.uvzsr.sk/web/uvz/home/-/asset_publisher/lgbl/content/stanovisko-k-zisteniam-laboratorneho-vysetrovania-v-odobratych-vzorkach-na-kupalisku-v-sturove-k-23062025

Tedy novináři udělali chybu, když opominuli fakt, že Acanthamoeba spp. kromě ložiskové infekce kůže a plic způsobuje také infekci centrální nervové soustavy (CNS), konkrétně granulomatózní amébovou encefalitidu GAE (příznaky: bolest hlavy, křeče, zvracení, ztuhlost šíje, apatie). I když GAE bývá indikována především u imunokompromitovaných lidí (diabetes, HIV/AIDS, drogová závislost apod.), jimž se do těla akantaméba dostane skrz poranění a do CNS putuje hematogenní cestou. Dalším onemocněním způsobeným rodem Acanthamoeba je amébová keratitida (AK), což je zánět rohovky, před kterým návštěvníky slovenského koupaliště ÚVZ SR varoval. Amébová keratitida je infekční (to znamená, že se jí můžete nakazit), ale není nakažlivá (nemůžete se jí přímo nakazit od někoho jiného). Akantaméba se však zpravidla do oka dostává prostřednictvím nedostatečně sterilizované kontaktní čočky, nebo při povrchovém poškození tenké, průhledné vrstvy na přední straně oka, známé jako rohovka. Rod Acanthamoeba je pověstný svou odolností vůči chlóru, kdy obzvláště cysty améb, které jsou jejich klidovým stádiem, přežívají i v podmínkách, které by jiné mikroorganismy nepřežily. V cystové formě může akantaméba přežít teploty od -20 stupňů Celsia do 56 stupňů Celsia. A tato odolnost je jedním z důvodů, proč se akantaméby mohou vyskytovat v různých vodních zdrojích, včetně pitné vody a bazénů, i přes dezinfekci chlorováním: Odkaz

Současná léčba amébové meningoencefalitidy se spoléhá především na miltefosin, doplněný léky jako amfotericin B, azithromycin a rifampicin, i když tato kombinovaná léčba podle odborníků neposkytuje jednotnou ochranu. U miltefosinu se lékaři po celém světě dosud potýkají s jeho nedostatečnou cenovou dostupností a udržitelností přístupu. Ovšem konvenční cesta vývoje léčiv je dlouhý a nákladný proces, kdy si dnes uvedení léku na trh vyžaduje až dvě miliardy dolarů a strategie hledání léků na PAM tak zkoumají možnosti opětovného použití zvaného „drug repurposing“. Využití léků pro nové indikace je dnes aktuální oblast výzkumu a má potenciál zkrátit dobu a náklady na vývoj nových terapií. Existuje celá řada studií, které se zaměřují na přepoužití léků schválených pro jiné využití, především u již existujících antivirotik pro nové virové hrozby, ale i na využití existujících antiparazitik pro jiné indikace. Do hry tak zde vstoupil i ivermectin, jako širokospektrální antiparazitikum, které se využívá ve veterinární i humánní medicíně.

Tato sloučenina byla schválena pro humánní použití v řadě zemí, přičemž překvapivě, i přes 50 let bezkonkurenčního globálního úspěchu a rozsáhlý intenzivní vědecký výzkum ve veřejném i soukromém sektoru, si vědecká obec není stále jistá, jak přesně ivermectin funguje. Přesto jej však zdravotničtí pracovníci v řadě zemí jako „off-label“ používali (a mnohde dosud používají) k léčbě širší škály onemocnění. Především však v době nástupu pandemie Covid-19 celá řada lékařů (a po nich pak i široká veřejnost) do ivermectinu v době, kdy nebyla ještě k dispozici vakcína, vkládala naději, neboť ivermectin s antiparazitickými a protizánětlivými vlastnostmi byl na základě prvních laboratorních výsledků a malých klinických studií, zpravidla nerecenzovaných, považován za slibného kandidáta. Což vedlo nejen v odborných časopisech, ale i na veřejnosti k mnoha sporům snad ve všech státech světa, včetně USA, kde Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) zjistilo, že výdej ivermectinu z ambulantních lékáren se zvýšil z průměrných 3 600 receptů vystavených lékaři týdně v době před pandemií na vrchol 39 000 receptů v týdnu končícím 8. ledna 2021. Na začátku července se ambulantní výdej ivermectinu ještě zvýšil a v týdnu končícím 13. srpnem rychle přesáhl 88 000 vystavených receptů, což podle CDC představovalo 24násobný nárůst. A to si ještě další desítky tisíc Američanů ivermectin coby generikum od indických a čínských výrobců kupovali na e-shopech, kde žádný recept nepotřebovali.

Když se pak ukázalo, že ivermectin u hospitalizovaných pacientů s covidem nesnižuje riziko úmrtí ani požadavky na mechanickou ventilaci, upadl u většiny akademiků v nemilost. Ovšem kauza ivermectinu nebyla jediná, naděje tehdy lékaři vkládali i do antimalarik, konkrétně hydroxychlorochinu a chlorochinu. Kdy pak v rámci lékařských společností jednotlivých zemí vznikala různá doporučení ohledně terapie chlorochinem a hydroxychlorochinem, která se lišila v dávkování i délce trvání terapie. Za zmínku zde stojí ještě fakt, že společnost Knight Therapeutics Inc. se sídlem v Montrealu v Kanadě 19. března 2014 oznámila schválení přípravku Impavido® (miltefosin) úřadem FDA pro léčbu viscerální, mukozální a kožní leishmaniózy. Přičemž dnes diskutovaný miltefosin není jen lék pro léčbu nebo prevenci protozoálních infekcí, ale v klasifikaci rolí je uveden i jako antivirové činidlo, které inhibuje (potlačuje) aktivitu koronavirů. A pokud inhibuje aktivitu koronavirů, jak uvádí web mezivládní výzkumné organizace EMBL-EBI, jednoho ze šesti pracovišť Evropské laboratoře molekulární biologie, inhibuje i aktivitu SARS-CoV-2, který způsobuje Covid-19. A přitom na jaře 2021, kdy byly nemocnice u nás zahlcené pacienty s koronavirem a umíralo jich až 200 každý den, tu po miltefosinu, jak se hezky česky říká, neštěkl ani pes.

Problém u invermectinu je v tom, že už jenom pouhá zmínka o něm u strážců dogmat budí odpor. Kdy nám dokonce neváhají tvrdit, že substance ivermectin, která je u nás nejčastěji užívána k léčení hlísticových infekcí u lidí a hospodářských zvířat napadených červy, nemůže nikomu, kdo byl napaden amébami, pomáhat při uzdravení. Ve skutečnosti však ivermectin, jako širokospektré antiparazitikum, v humánní medicíně nachází uplatnění i při léčbě amébózy (amebiázy). Celosvětově představuje amébóza třetí nejvýznamnější parazitární infekci, hned po malárii a schistosomóze. Klinicky se manifestuje cca u 50 milionů osob ročně, kdy až 100 tisíc z nich na nákazu umírá, čímž se amébóza řadí v mortalitě protozoárních infekcí na druhé místo za malárii. V České republice je její výskyt sice sporadický, incidence a prevalence onemocnění však pravděpodobně bude podhodnocena. Ale abychom si uvedli nějaký příklad, na webu Anais Brasileiros de Dermatologia, což  je recenzovaný časopis s otevřeným přístupem, byl v letošním roce popisován případ 47leté pacientky se vzácným infekčním onemocněním Amebiasis cutis, v češtině kožní amebiáza, která se obvykle objevuje jako rozšíření základní infekce způsobené prvokem známým pod latinským názvem Entamoeba histolytica, česky měňavka úplavičná: https://www.anaisdedermatologia.org.br/en-cutaneous-amoebiasis-dermatological-rarity-articulo-S0365059624002186

A jak tomu již sám název tohoto parazita napovídá, jde o měňavku, tedy o amébu, v tomto případě jednoho z nejrozšířenějších lidských parazitů. Infekce se přenáší nejčastěji pozřením cyst fekálně kontaminovaným jídlem, které jsou odolné vůči žaludečním šťávám a putují do tenkého střeva, kde excystují, tedy vytvářejí cysty. Dělí se na 4 a poté na 8 améb, které putují do tlustého střeva, kdy se většina améb (forma minuta) živí bakteriemi ve střevě a ve formě cyst je vylučována stolicí, ale při větším množství infekce se některé přichytí ke sliznici a vytváří léze. Co je však podstatné, pacientka z publikovaného případu, nakažená měňavkou úplavičnou, byla úspěšně léčena metronidazolem v dávce 250 mg každých osm hodin po dobu 20 dnů, v kombinaci s ivermectinem 12 mg v jedné dávce.

Co ale závěrem říci k letnímu koupání, kdy bude třeba brát rozum do hrsti. Inu, mozkožravou amébou Naegleria fowleri, tedy slzovičkou zhoubnou, se na koupališti nakazit můžete. Ovšem s pravděpodobností menší, než s jakou se tam utopíte.