Promořovat, nebo očkovat ?

Většinu lidí zajímá, jak dlouho po očkování, nebo prodělaném covidu-19, je může získaná imunita chránit.

Vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové, profesor Jiří Beran, který se opírá (podobně jako většina našich imunologů) o studii švédského Karolinska institutu, jenž zjistil, že v tomto směru se SARS-CoV-2 podobá svému předchůdci SARS-CoV-1, říká: „Pravdou je to, že prodělané onemocnění covid-19 v jakékoliv podobě zanechá mnohaletou imunitu v buněčné paměti a tak v případě prodělání nemoci není nutné se očkovat.“ Ovšem zároveň také říká: „Všichni výrobci mRNA vakcín trvají na výroku, že za měsíc po aplikaci dvou dávek vakcíny jsme chráněni na dobu skoro stejnou jako po prodělání infekce.“ Tedy pokud nám i očkování mRNA vakcínou od Pfizeru nebo Moderny zanechá v buněčné paměti imunitu, budeme tak zřejmě očkováním chráněni mnohem delší dobu, než o jaké se v našich sdělovacích prostředcích spekuluje. Přičemž imunizace vakcínou má oproti imunizaci nákazou tu výhodu, že u ní je podstatně menší riziko nežádoucích účinků. Tedy i zde se ukazuje, že proočkování populace je výhodnější, než její promoření rychle se šířící nákazou.

Největším zastáncem a propagátorem rychlého promořování nebyla u nás vědecká obec, ale několik zviditelňujících se osob, mezi nimiž vynikal náš exprezident Václav Klaus. Tomu (a jeho stoupencům) vůbec nevadilo a vlastně dodnes nevadí, že strategie promořování v článku, otištěném v říjnu 2020 v nejprestižnějším vědeckém časopisu se zaměřením na lékařství The Lancet, byla hodnocena jako „nebezpečný klam nepodložený vědeckými důkazy“. Zde se také říká, že „taková strategie by neukončila pandemii covidu-19, ale vyústila by ve vracející se epidemie, jako tomu bylo v případě mnohých jiných infekčních chorob před vytvořením očkování“, přičemž „empirické důkazy z mnoha zemí ukazují, že není možné omezit nekontrolovaná ohniska na konkrétní části společnosti“. Samozřejmě u nás k přirozené imunizaci (promořováním) populace při postupném šíření nákazy dochází. Tu je však třeba z pohledu medicíny i ekonomiky doplnit rychlým proočkováním obyvatel.

S tím se ovšem odpůrci vakcinace nehodlají smířit. A tak na sociálních sítích a na některých webech, jimž jsou nové mRNA vakcíny trnem v oku, v době, kdy lidé už přestávají slyšet na konspirační teorie, volí novou taktiku a operují poznatky, které mají dokazovat, že vakcinace je zbytečná, když očkovaní lidé mohou virus šířit v populaci. Přičemž se odvolávají i na rozhovory, jež novinářům poskytuje RNDr. Jiří Šinkora, který byl od počátku pandemie příznivcem radikálnějších řešení, včetně hromadného promoření. Ten totiž říká: „Systémová, tedy vnitrotělní vakcinace podle studií nevytváří slizniční imunitu. To znamená, že nevytvoří speciální typ protilátek, který vám kryje povrchy. Tomu se říká imunoglobulin typu A. Nevytváří tak buněčnou imunitu, která chrání vrstvu těsně pod povrchem, pod sliznicí. Takže řekl bych to takto: vakcíny, které jsou cílené na tvorbu protilátek, což jsou tyto nové vakcíny mRNA, ochrání s vysokou pravděpodobností a bezpečně jejich uživatele před proniknutím viru do těla a způsobením orgánových poškození. Ale nechrání povrchy. Takže i vakcinovaný člověk může infikovat. Virus v jeho sliznici může po nějakou dobu žít a může nakazit své okolí.“ Je ale škoda, že do svého výkladu nezařadil i povídání o tom, jak právě ty buňky z epitelu sliznice, které mají významný obranný potenciál, jsou leckdy schopny infekci zavčas likvidovat.

Je pravda, že virus se může na sliznici očkovaného člověka přechodně vyskytovat. Jenže podstatné je, do jaké míry tento člověk i přesto, že byl očkován mRNA vakcínou, bude virus do svého okolí vylučovat. Pokud se na to zeptáte našich lékařů, většinou vám řeknou, že to neví. Neboť mRNA vakcínami se očkuje krátkou dobu a i když ve světě probíhá několik výzkumů, zabývajících se touto otázkou, nejsou dosud k dispozici data. Nicméně k tomuto tématu se vyjádřil výše již zmíněný vakcinolog prof. Jiří Beran, když divákům 12. ledna v přímém přenosu srozumitelně zodpovídal jejich dotazy ohledně očkování. Zde také zopakoval fakt, že vir se může i u očkovaného člověka dostat na sliznici. „Ale neznamená to, že ten člověk je infekční  a že tam má nějakou krabičku, ze které pořád vyfukuje ten virus. Ten virus je na sliznici, je tam zachycen imunitním systémem a dá se říci, že je to nějaké přechodné osídlení virem. Můžete ho tam zjistit. Ale ten člověk s největší pravděpodobností není významně infekční pro svoje okolí,“ uvedl na pravou míru u nás kolující fámu, že očkovaní lidé šíří virus v populaci.

Pokud se zajímáte o nejčastěji diskutované aspekty vakcinace, rozhodně vám pak bude stát za shlédnutí videozáznam panelové diskuze našich odborníků Není vakcína jako vakcína, kde ekonom docent Filip Matějka, zaměřený na výzkum v oboru makroekonomie, informační ekonomie a behaviorální ekonomie, hovoří o ekonomických aspektech vakcinace. A jak se ukazuje, má exprezident Václav Klaus pravdu v tom, že v případě covidu-19 ekonomové umí ledacos vypočítat. A tedy dokážou vypočítat i to, jak se nám může rychlé proočkování populace vyplatit. Neboť při teoretické ceně 1 000 korun za dvě dávky jedné vakcíny pro jednoho člověka nás proočkovat celou Českou republiku stojí zhruba deset miliard korun. Pokud ale budeme 3 měsíce přešlapovat na místě a budeme s očkováním otálet, bude nás takové zdržení pravděpodobně stát půl bilionu korun. A kdo o to stojí, ten řadu dalších zajímavých aspektů vakcinace najde v panelové diskuzi Není vakcína jako vakcína, na kterou je zde odkaz.

Všichni lidé, kteří se setkají s novým koronavirem, nutně nemusí s nákazou ulehnout a marodit. Jsou mezi námi lidé, které chrání jejich přirozená (nespecifická) imunita. Ti žádnou vážnější formu covidu-19 po setkání s koronavirem neprodělají. Jenže ne každý je na tom tak dobře a při potlačování epidemie tak do hry musí vstoupit očkování, u nás už hodně dlouho praktikované. Očkování na území Čech a Moravy bylo zavedeno už v době Habsburské monarchie, v čemž pokračoval i Československý stát. Tak jedním z prvních zákonů, podepsaných prezidentem Masarykem, byl i zákon o očkování proti pravým neštovicím (412/1919 Sb), kde se píše, že za „opětné oddalování povinnosti očkovací může býti vyměřena pokuta až do 200 K, nebo vězení až do 14 dnů“. Ale jak k tomu podotkl prof. Beran: „Za sto let je jiná doba a je třeba se smířit s tím, že jakékoliv očkování by mělo být dobrovolné a svobodné, a to na základě informací, které poskytne ten, kdo očkování požaduje.“ Což není už ten bývalý Československý stát, ale dnešní Česká republika. Jenže naše státní orgány v případě dnešní vakcinace jsou při poskytování informací hodně liknavé.

Ještě že alespoň naše legislativa dbá na to, aby v každé příbalové informaci (letáku) léčivého přípravku, ale i vakcíny, byly výrobcem uvedeny i možné nežádoucí účinky. Ty tak najdeme i u docela obyčejného Aspirinu německé společnosti Bayer, neboť podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého. Podobně  je tomu i u vakcíny Comirnaty, vyvinuté firmami BioNTech a Pfizer pro prevenci onemocnění covid-19 způsobeného koronavirem u osob starších 16 let věku, kterou se právě očkujeme. Informace o přípravku Comirnaty byly, hned jak mu byla udělena podmínečná registrace, zveřejněny na stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky (EMA), kde si mohl každý přečíst jak informace o předepisování pro zdravotnické pracovníky, tak i příbalovou informaci pro veřejnost a podrobnosti o podmínkách schválení vakcíny. U nás více informací pro veřejnost najdete v dokumentu Comirnaty přehledně, včetně popisu přínosů a rizik vakcíny a proč EMA doporučila její registraci v Evropské unii.

Co říci závěrem. Nejlepší bude si připomenout, že vyvíjené vakcíny jsou pro zdravé lidi, u kterých chceme předejít jejich nakažení, kdežto léky jsou pro lidi, kteří po nákaze onemocněli. Přičemž se najdou i tací, co vakcínu odmítnou. Ovšem v silně proočkované populaci se choroba téměř nešíří a chráněn je pak i ten, co se nemohl ze zdravotních důvodů očkovat, ale i ten, kdo vakcínu odmítl.