Pečení holubi nelétají

Ráj peciválů, malovaný vlámským malířem Pietrem Brueghelem, vystihoval středověké představy o pohádkovém blahobytu.

Touhy po lepším životě daly ve středověké Evropě vzniknout bájné říši, jejíž obyvatelé žili ve všeobecném dostatku, kde neexistovala úmorná práce a všechno jídlo bylo zadarmo. Říkalo se jí Cockaigne či Kukania, přičemž její název neměl nic společného s kokainem, jak by se mohl dnes někdo domnívat. Její původní latinský název Cucaniensis byl odvozen od pojmenování koláče, který se ve středověké Francii prodával na trzích. Z čehož vzniklo například ve španělštině „el país de cucaña“, což lze volně přeložit jako „ráj peciválů“. Ovšem ani peciválům do úst nelétala grilovaná kuřata, neboť za hory, za doly, pečení holubi létali do huby, jak dětem babičky vyprávěly. Ale ti už nelétali v další bájné říši, kterou lidem nakukali kovaní komunisté, kde obyvatelstvo rovněž mělo žít ve všeobecném dostatku, kde díky technické revoluci neexistovala úmorná práce a všechno bylo zadarmo.

V komerčních chovech se dnes prosazuje ve středověkých mýtech o Kukanii zmiňovaný holub domácí (Columba livia f. domestica), potomek divoce žijícího holuba skalního. Jeho maso je chutné a výživné, jak říkají farmáři, což dokládá fakt, že tohoto ptáka pro maso chovali jak staří Egypťané, tak Římané. Později se choval po celé Evropě, poněvadž masná plemena jsou mírná a snášenlivá, zvyklá na malý prostor. V intenzivním chovu se využívají plemena vyšlechtěná na co největší velikost a plodnost. Na první pohled má holubí maso blízko ke zvěřině, neboť je spíše tmavší, přičemž dle gurmánů je v chuti bohaté, křehké a šťavnaté. Z holubího masa se v národních kuchyních dá vykouzlit celá řada kulinářských zážitků, od nadívaných holoubat s restovanou zeleninou, přes holubí prsíčka na salátě s lesním ovocem, po pečené holuby se slaninou. Kdy pečené holuby gurmáni často řadí mezi vyhlášené egyptské speciality, neboť tam je dnes umí skvěle připravit a dochutit, když holuba nadívají kořeněnou rýží a připravují pak na grilu. V našich restauracích je v tomto směru situace poněkud horší, neboť holubí maso u nás není tak žádané jako třeba ve Francii, nebo v Itálii. Ale co není, může ještě být. Ovšem nežijeme v Kukanii a žádný pečený holub nám tu létat nebude.

Pokud jde o to létání, značný význam v průběhu dějin měla holubí pošta, tedy doručení zprávy pomocí holuba, což byl až do objevu telegrafu nejvyužívanější způsob rychlého doručování zpráv na větší vzdálenosti. Jeho nevýhodou byla skutečnost, že holub unese jen minimální zátěž a že se dokáže vracet pouze tam, kde vyrostl, tedy že pro doručování zpráv je využitelný jen s cílem v místě jeho domovského holubníku. Přesto byli poštovní holubi využíváni k doručování zpráv v první a místy i druhé světové válce. Československý zákon o poštovních holubech z roku 1924, který platil až do roku 1961, pak povoloval chov poštovních holubů jen vojenské správě, nebo těm československým státním příslušníkům, kteří byli členy některého sledovaného spolku chovatelů poštovních holubů. Zákon mezi jiným stanovil, že za mobilizace a ve válce je každý chovatel povinen na vyzvání vojenské správy poštovní holuby odevzdat. A za chov poštovních holubů, údajně ohrožující bezpečnost republiky, u nás v 50. letech neregistrovaným chovatelům bez patřičného oprávnění hrozilo vězení.

Nicméně drtivá většina holubů u nás v minulosti byla chována na maso, přičemž na každém selském dvoře stával tradiční holubník, odkud byla vybírána holoubata. Holubí krev se užívala v lidovém léčitelství a holubí trus, jako výborné hnojivo, nahrazoval zahradníkům dovážené guáno, což je také nahromaděný trus ptáků, případně netopýrů. Ale nešlo jen o Evropu, ještě na konci 19. století byl ve Spojených státech běžným pokrmem holubí koláč. Archivní záznamy ukazují, že holubí koláč byl v Americe tradičním pokrmem pro Den díkůvzdání, i když tu později holuby na svátečních stolech nahradil krocan. Zde na obrázku v evropských restauracích podávaný holubí koláč s červenou řepou, francouzská specialita:

Foto: Jessica Spengler, Wikimedia, Creative Commons, Attribution2.0 Generic, volné sdílení.

V této souvislosti pro nás není bez zajímavosti skutečnost, že ve světě nabírá na významu chov holubů jak na maso, tak i na vejce s vysokou nutriční hodnotou, jejichž cena na trhu dosahuje desetinásobku ceny slepičích vajec. Přičemž holubí trus není jen vítaným hnojivem pro zahradníky, ale je také produktem vítaným na rybích farmách, neboť ptačí trus je součástí přirozené potravy mnoha ryb. Ostatně najdeme ho i u nás (jako Pigeon droppings) v rybářských potřebách, kde prodávají krmiva a návnady, neboť patří mezi ingredience sportovních rybářů, co chytají „velmi opatrné“ ryby. Chov holubů na maso s různou rodobarvostí je sám o sobě zajímavý, ale jak se dnes ukazuje, jejich komerční chov na farmách pomocí moderních metod je také výnosný.

Například podle čínských farmářů jsou holubi ceněným artiklem, jejichž průmyslový chov, při nižších investicích oproti klasickému chovu drůbeže, vyžaduje méně práce. Zde video se záběry z průmyslového chovu holubů, u kterého lze nastavit české titulky :

https://www.youtube.com/watch?v=Xp_dmrPpU8k

Odkazy na původní zdroje:

Každý držitel poštovních holubů má povinnost odevzdati je :

https://www.aspi.cz/products/lawText/1/3482/1/2/zakon-c-2-1924-sb-o-postovnich-holubech/zakon-c-2-1924-sb-o-postovnich-holubech

Užitek z chovu holubů :

https://www.kotrlak.cz/clanky/rady-nejen-novym-chovatelum-holubu/uzitecni.holubi.html

Chov masných plemen holubů u nás :

http://www.texan.6f.sk/viktor%20engl.pdf

Maso výkrmových holubů vyniká výraznou chutí a vůní :

https://www.makro.cz/inspirace/maso-a-drubez/zverina/holub

Jak na pečená holoubata :

https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/peceni-holubi.A131007_114115_dobra-chut_ape

Grilovaná holubí prsa a konfitovaná stehýnka :

https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/videorecept-holubi-maso-je-skvele-jak-na-nej.A180425_142051_dobra-chut_ape

Holoubata, tradiční pochoutka našich předků :

http://www.na-dvorecku.cz/?page_id=265