Nakladatelství Věra Nosková v roce 2005 vydalo 3. sborník Českého klubu skeptiků Sisyfos a AV ČR, nazvaný Věda kontra iracionalita. Zde najdete i přednášku "Člověk v magnetickém poli", ve které autor Luděk Pekárek dokazuje, že ve skutečnosti člověk nemůže vnímat magnetické pole Země. Od té doby již uběhlo něco času, dnes autor veřejně popírá už i magnetický smyl živočichů, v čemž je utvrzován i lékařem Jiřím Heřtem, svým kolegou z ČKS Sisyfos. Možná vás bude v této souvislosti zajímat, že před několika měsíci publikoval v odborném tisku česko-německý tým vědců (Hynek Burda z Univerzity v Essenu, Jaroslav Červený z Ústavu pro výzkum obratlovců v Brně a Pavel Němec z Karlovy univerzity v Praze) výsledky svého výzkumu, které vzbudily pozornost zahraniční vědecké obce i laiků po celém světě: výsledky výzkumů totiž poukazují na magnetorecepci skotu a spárkaté zvěře. Poznatky týmu otiskl časopis PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of USA) tedy časopis Akademie věd USA, který je řazen k nejprestižnějším vědeckým časopisům vůbec.
Na webových stránkách Českého klubu skeptiků Sisyfos však v dubnu 2009 MUDr. Jiří Heřt, jakožto zástupce výboru klubu, mluví v souvislosti s výše zmíněnou magnetorecepcí zvířat o "matení veřejnosti", neboť se staví po bok RNDr. Luďka Pekárka. A tak podle těchto mluvčích Sisyfa neexistuje kupříkladu ani magnetický smysl ptáků, i když první experimentální potvrzení magnetické kompasové orientace u ptáků se datuje do pozdních 60. let minulého století. A jak říká český zoolog Pavel Němec v následných diskuzích "v současné době existuje v rámci Royal Institute of Navigation diskusní skupina Animal Navigation Forum, která na své webové stránce eviduje 8255 vědeckých článků o navigaci zvířat (údaj z 11. 4. 2009). Odhadem 1/3 těchto článků se týká magnetické orientace."
Zoologové v článcích, psaných v češtině, používají termín receptor (čidlo), odtud pak termín magnetoreceptory. Ale proč u zvířat, která vnímají magnetické pole, hovoří o magnetorecepci? Celá odborná literatura, ve které se hovoří o vnímání člověka (podle zoologů i zvířata vnímají), užívá obecně již zavedený a jednoznačný termín percepce (vnímání, vjem), ale i perceptor (smyslový orgán), nebo i perceptron (model nervové sítě), dokonce se setkáte v literatuře s termínem percipient (příjemce), obecně je užíván i termín percepcionalizmus (nauka, která považuje smyslové vnímání člověka za základ veškerého poznávání). Ve skutečnosti tu však nejde o žádné matení čtenářů, neboť v 70. létech minulého století se zabydluje v zoologii anglický termín "magnetosensation", častěji "magnetoreception" - z čehož u nás vzniká pojem "magnetorepce", pod kterým obecně rozumíme schopnost živočichů vnímat magnetické pole Země.
Ovšem zoologové se dnes začínají vážně zajímat i o magnetický smysl člověka, v minulosti již uvažovaný některými psychology. A tak jistě časem dojde ke sjednocení terminologie. Jen se zdá, že mluvčí občanského sdružení Sisyfos, údajně zastupující českou vědeckou obec, budou v případě magnetického smyslu člověka nejspíše špatnými prognostiky. Inu, nic nového pod sluncem, jak se říká. Takovéto "prognózy" se v historii vědy často opakují: vždyť svého času i "prezident britské vědecké společnosti ujišťoval laickou veřejnost, že stroje těžší než vzduch nikdy nebudou schopny vzletu, že rádio nemá budoucnost, že Roentgenovy paprsky jsou sprostý podvod". (Ondřej Neff, Neviditelný pes - Pokušení kamenovat prognostiky, 7.11. 2006)
Sisyfos má 400 členů nejrůznějších profesí, vzdělání a věku. Některé z členů klubu znám osobně, mnohých z nich si vážím pro jejich erudovanost a hluboké znalosti, a i když s jejich některými názory nesouhlasím, nemám důvod být vůči nim zatrpklý. Se sisyfiky rozhodně souhlasím v tom, že pojem "skepse" pochází z řeckého "skepsis" ve významu hledání, nazírání, zkoumání, přičemž skepticismus představuje starý filozofický pohled. Jenže ČKS Sisyfos se již zcela evidentně zpronevěřil své preambuli, podle které skepticismus představuje "pozitivní přístup", neboť dnes jeho skepticismus představuje pouhý "negativistický postoj, pochybování, nedůvěru" (Rozhovor APATYKÁŘ.info: Otázka pro Prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc. - místopředsedu klubu skeptiků Sisyfos, 12.05.2004).
Zatímco tedy ČKS Sisyfos existenci magnetorecepce živočichů popírá, jiná část vědecké obce oproti tomu předkládá odkazy na stovky článků o prokázané magnetorecepci hmyzu, ptáků i savců, zveřejněných v odborných, či renomovaných vědeckých časopisech od konce 60. let minulého století až po žhavou současnost - přičemž již také působí v České republice dvě laboratoře, které se magnetorepcí systematicky zabývají. Ovšem Český klub skeptiků Sisyfos, coby občanské sdružení, se od roku 2000, kdy se stal řádným členem Rady vědeckých společností ČR, často staví do pozice mluvčího české vědecké obce. A tak se nám zde vyrýsoval vskutku "paranormální jev" v samotném lůně české vědy.
Přistupme v tuto chvíli na nejoblíbenější argument učených disputací, na onu pověstnou břitvu, kterou se obvykle ve sdělovacích prostředcích holí ti nejvíce diskutující skeptici. Jde o břitvu Occamovu, tedy metodický filozofický princip, jehož původní definice zní asi takto: "Množství příčin (důvodů) se nemá dokládat, pokud to není nezbytné", nebo "mnohost nemá být předkládána leč z nutnosti" což v obecné rovině znamená, že pokud pro některý jev existuje více než jedno vysvětlení, bude lepší upřednostnit to nejméně komplikované. Pokud pak budeme Occamovu břitvu aplikovat na výše zmíněný paranormální fenomén české vědy, je třeba si nejdříve rozdělit oba tábory na zastánce a odpůrce existence magnetorecepce živočichů. Pak je třeba vyslovit několik pracovních hypotéz, které by nás mohly přivést k řešení, například takto:
1) zastánci mají pravdu, podloženou základním výzkumem a publikacemi
2) zastánci nemají pravdu, mýlí se pro stále se opakující chybné závěry
3) odpůrci mají pravdu, neboť zastánci se mýlí
4) odpůrci nemají pravdu, mýlí se z neznalosti dané problematiky
5) odpůrci nemají pravdu, ale jim nejde o poznání pravdy, jen hájí svá dříve již publikovaná stanoviska
6) zastánci i odpůrci jsou obětí rozsáhlého spiknutí záhadologů, ufologů, parapsychologů, proutkařů a léčitelů, kteří hodlají ze vzniklé situace těžit
Nyní - babo raď! Nechť tedy laskavý čtenář popadne Occamovu břitvu a řízne dle svého přesvědčení, hezky poctivě a objektivně, nadán průměrnou inteligencí a poznamenán nějakou tou škamnou alespoň středních škol. Pracovních hypotéz máme celkem šest a výběr je snad dostatečný...
A pokud chcete znát můj názor, pak já osobně preferuji závěrečné shrnutí, které uvádí Stručný výkladový slovník českých skeptiků: "mnohé vědecké objevy jsou náhodné, nečekané, nepravděpodobné, byly tedy učiněny navzdory Occamově břitvě. Je zřejmé, že je význam Occamovy břitvy častým a nesprávným používáním devalvován a že se Occamova břitva stala jen jakousi zvukomalebnou mantrou, která má být symbolem, puncem vědeckosti." A tak mne ta Occamova břitva, jak se říká, moc nebere. Za daleko důležitější považuji poučku, kterou vyslovil Aristotelés ze Stageitry : V zájmu pravdy je třeba vyvrátit i své vlastní učení, i těch přátel, kteří jsou filozofy, neboť i když je obojí milé, přátelství i pravda, je mravní povinností ctít pravdu.
