Naše sdělovací prostředky (až na vzácné výjimky) prakticky zcela ignorovaly zásadní vědecký objev, vztahující se k často diskutovanému elektromagnetickému smogu, publikovaný v jednom z nejvýznamnějších vědeckých časopisů.
Jejich pozornosti uniká studie týmu prof. Mouritsena, zabývající se dosud málo probádaným smyslem živočichů zvaným magnetorecepce. Ten stěhovavým ptákům, podobně jako mnoha jiným živočichům, umožňuje vnímat magnetické pole Země, které jim při migraci slouží (spolu s dalšími smysly) k orientaci, tedy z našeho laického pohledu k rozeznávání světových stran bez toho, že by se museli orientovat podle Slunce, Měsíce, nebo hvězd z noční oblohy. Ve skutečnosti tu nejde jen o stěhovavé ptáky, ale svým významem se tato vědecká práce dotýká i problematiky vystavení biologických systémů velmi slabým elektromagnetickým polím, označovaným za elektromagnetický smog.
O magnetorecepci ptáků se vědci začali zajímat již v padesátých létech minulého století. Od té doby v mnohokrát opakovaném klasickém experimentu umísťovali odchycené stěhovavé ptáky do zahradních domků a v nich je pak testovali v Emmlenových orientačních klecích, připomínající veliké trychtýře. Když pak nemohli ptáci pozorovat Slunce, Měsíc, hvězdy, nebo jiný orientační bod, spoléhali na svůj vnitřní kompas, díky kterému dokázali najít správný směr. Jakmile začne období podzimní migrace, mají tažní ptáci natolik silnou snahu vyletět tím správným směrem, že se i v klecích shromažďují na příslušné straně, odkud se marně snaží uniknout. Při experimentech na mnoha vědeckých pracovištích byl nejčastěji studován vnitřní kompas pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) a červenky obecné (Erithacus rubecula), malého ptáčka z čeledi lejskovitých, hojně rozšířeného po celé Evropě.
Podobně s červenkami experimentoval i prof. Henrik Mouritsen, přičemž výsledky jeho pokusů vesměs podporovaly závěry ostatních badatelů. Když však před časem změnil pracoviště a přestěhoval se na univerzitu v německém Oldenburgu, spolu se svými spolupracovníky zjistil, že se tu studovaní ptáci nedokázali podle geomagnetického pole orientovat. Prof. Dr. Henrik Mouritsen k tomu podotýká: „Změnili jsme intenzitu světla, dokonce velikost a tvar klecí, zkoušeli jsme prostě všechno možné, ale nefungovalo to“. Dr. Nils-Lasse Schneider nakonec v roce 2006 prof. Mouritsenovi navrhl, že zkusí odstínit ptáky hliníkovými plechy, tedy z hlediska fyziky kolem nich vybuduje Faradayovu klec. Ta nemá vliv na zemské magnetické pole, využívané ptáky k navigaci, ale odstíní elektromagnetické vlny z okolního prostředí, které pak nemohou pronikat do klece. Účinek stínění vědce ohromil, neboť problém s rušením orientace ptáků náhle zmizel. "Tak jsme vlastně objevili biologický systém, který je citlivý na antropogenní elektromagnetické záření," dodává k tomu prof. Mouritsen.
Elektromagnetické vlny vyzařují všechna lidmi používaná elektronická zařízení. Proto se také již celá desetiletí vedou vášnivé debaty o tom, zda elektromagnetická pole o nízkých intenzitách mají vliv na biologické procesy, včetně procesů v lidském organismu. Přičemž dosud nebyl u člověka žádný vliv antropogenního elektromagnetického pole pod limity stanovenými Světovou zdravotnickou organizací v řádných, dvojitě zaslepených experimentech prokázán. Řada badatelů po celém světě tak dospěla k zevšeobecňujícímu závěru, že antropogenní elektromagnetická pole o nízkých intenzitách nemají na biologické procesy žádný vliv. Avšak díky studii týmu prof. Mouritsena nazvané „Antropogenní elektromagnetický šum narušuje orientaci magnetického kompasu u stěhovavých ptáků“, kterou 15. května 2014 otiskl prestižní vědecký časopis Nature, již tento závěr neplatí. Neboť týmu prof. Mouritsena se podařilo vůbec poprvé prokázat, že magnetický kompas stěhovavých ptáků úplně selže, když jsou ptáci vystaveni uměle lidmi vytvářenému (antropogennímu) neionizujícímu záření ve formě rádiových vln, i když je jeho intenzita hluboko pod mezními hodnotami, které by podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (ICNIRP) mohly mít škodlivý vliv na živé organismy. Jinak řečeno, jeho tým zdokumentoval jasný a reprodukovatelný vliv antropogenních elektromagnetických polí, označovaných za elektromagnetický smog, na obratlovce.
Tak jako jiné formy energie, má i neionizující záření schopnost reagovat s biologickými systémy. Jeho účinek však závisí na řadě fyzikálních parametrů, zejména na jeho vlnové délce a struktuře organismu, kde může být záření absorbováno, ale i na intenzitě záření, která rozhoduje o míře účinku záření. Jak ukázalo měření v průběhu experimentů Mouritsenova týmu, ptáci jsou citliví na kmitočty od 2 KHz do 5 MHz. Což tedy nezahrnuje ultra vysoké frekvence (UHF) o rozsahu 300-3000 MHz, využívané pro televizní vysílání, mobilní telefony, Wi-Fi a tak podobně. I když se zatím jeho zdroj nepodařilo určit, bude podle odborníků třeba za rušivým elektromagnetickým vlněním hledat elektronická zařízení, nacházející se v areálu univerzity. Čemuž nasvědčují kontrolní pokusy na jiných lokalitách, daleko od elektronických zařízení, kdy se tým profesora Mouritsena s rušivým elektromagnetickým smogem ve voliérách ptáků nesetkal. Výsledky pokusů byly zveřejněny až po 7 letech, po sérii dvojitě zaslepených experimentů, zahrnujících velké množství ptáků, kdy badatelé docházeli ke stále stejným výsledkům. Záměrně přidávaným elektromagnetickým zářením pak tým prokázal, že na ptáky skutečně rušivě působí antropogenní (člověkem uměle vytvořená) elektromagnetická pole o velmi malých intenzitách.
Jinak řečeno, pokud mohou mít expozice velmi slabým elektromagnetickým polím vliv na stěhované ptáky, bude třeba v rámci biologických disciplín ověřit vliv naměřených frekvencí na nejrůznější zvířata, a to nejen na ta žijící ve volné přírodě, ale i na hospodářská zvířata v běžných chovech. Neboť dosavadní obecně rozšířená představa, že elektromagnetická pole o nízkých intenzitách, označovaná za elektromagnetický smog, nemají na biologické procesy žádný vliv, se ukazuje být mylnou. Což ale neznamená, že u antropogenních elektromagnetických polí či elektromagnetického smogu pod limity stanovenými Světovou zdravotnickou organizací (WHO) můžeme automaticky hovořit o vlivu na procesy v lidských organismech. Uvažovaný vliv elektromagnetického smogu na lidské organismy bude třeba v řádných, dvojitě zaslepených experimentech prokázat.
Anthropogenic electromagnetic noise disrupts magnetic compass orientation in a migratory bird :
http://www.nature.com/nature/journal/v509/n7500/abs/nature13290.html
Electrosmog Disrupts Orientation in Migratory Birds :
http://www.uni-oldenburg.de/en/news-single/art/electrosmog-disrupts-orientation-in-migratory-birds-948/
Mohou lidé vnímat zemský magnetismus? Human retina protein can function as light-sensitive magnetic sensor :
http://www.sciencedaily.com/releases/2011/06/110621121319.htm
Ochrana před účinky elektromagnetického smogu :
http://karelwagner.blog.idnes.cz/c/413960/Ochrana-pred-ucinky-elektromagnetickeho-smogu.html
Červenka obecná (Erithacus rubecula), malý ptáček z čeledi lejskovitých.
