Můžeme zaslechnout biblické trouby z Jericha ?

Poznávání lidských smyslů a samotného procesu lidského vnímání dosud není u konce. V případě našeho vnímání sluchem se například ukazuje, že člověk může slyšet i to, co podle dosavadních představ vnímat svým sluchem neměl či nemohl.             

Ještě před pár lety se vědci například domnívali, že polární záři sice můžeme vidět, ale že je příliš daleko či vysoko na to, abychom ji mohli také slyšet. Vý­zkum vědeckých pracov­níků z Ka­tedry akustiky a zpracování signálu Elektrotechnické fakulty Aaltovy Univerzity v Hel­sinkách však již prokázal, že lidé aurorální zvuky, po­dobné bzučení či hlubokému brumu, slyšet mohou. Finským odborníkům se v rámci projektu Auroral Acoustics podařilo v místě výskytu po­lární záře pořídit záznam průvodních akustických jevů, přičemž po analýze pořízených nahrávek došli k závěru, že lidmi vnímaný zvuk vznikal prakticky při zemském povrchu, kon­krétně ve výšce zhruba 70 metrů. Jak je to ale s hypotézou, podle které mohou lidé zaslechnout biblické trouby z Jericha ?            

Vraťme se nejdříve v čase, tedy do loňského roku, kdy se na YouTube vyro­jily nejrůznější nahrávky podivných, poměrně intenzivních zvuků, které se zdály přicházet z oblohy, a to jak za větru, tak i za úplného bezvětří. Nejenom v noci, ale i za jasného dne, kdy byla obloha doslova „vymetená“, bez jediného mráčku. Kvalita těchto nahrávek byla různá, nešlo totiž vždy o nahrávky pořizované digitální kame­rou, ale též o nahrávky pořízené nejrůznějšími mobilními telefony. Zvuky, nejčastěji označované za pulzující hučení či brum, techniky připodob­ňované ke zpětné vazbě v reproduktorech a mystiky k biblickým andělským troubám, se neobje­vovaly jen ve měs­tech a na vesnicích, ale i v lesích, na holých pláních, dokonce i v národ­ních par­cích, uprostřed panenské, nedotčené přírody. Nahrávky byly pořízeny na nejrůz­nějších mís­tech v nejrůznější dobu prakticky po celém světě. I když největší pozornost zprvu budily na­hrávky z Kanady a USA, byly takovéto zvuky nahrávány náhodnými pozorovateli i na Havajských ostrovech, v Me­xiku, Kostarice, Chile, Austrálii, na Novém Zélandě, v Anglii, ve Skotsku, Holandsku, Francii, Španělsku, Řecku, Ně­mecku, Rusku, Fin­sku, Pol­sku, Maďarsku, či na Slovensku. U nás pak o podivném zvuku podá­vali zprávy např. pozorovatelé z Pardubicka, okolí Brna a okolí Olomouce.

Strange Noises Reported Around North Battleford 2012:

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=uYnMdNj9cJs#!

Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto autentických záznamů, pořízených po celém světě, byly zaznamenány či následně zveřejněny na internetu 12.2.2012, považovali je numerologové a ast­rologové za předzvěst blízkého konce světa, který měl nastat v prosinci toho roku (odtud také apokalyptické „andělské trouby“). Což zprvu budilo nedůvěru odborníků vůči svědectvím vážícím se k mapovanému jevu, navíc se jako vždy na internetu ob­jevila i fa­lešná „svědectví“ se zkopí­rovanými zvuky z původních, autentických nahrávek, v některých podvod­ných videoklipech se objevovaly i zvukové efekty ze Spielbergova filmu Válka světů. Ovšem žádný konec světa se v závěru loňského roku nekonal a sdělovací pro­středky se o záhadné zvuky přestaly zajímat, i když nejrůznější pozorovatelé v nejrůznějších částech světa dál podá­vali a dosud stále podávají o tomto jevu další střízlivá svědectví.               

Vedle těchto fantastických, zcela bezcenných úvah o původu podivných zvuků, se objevilo i ně­kolik zdánlivě reálnějších výkladů. Mělo se například jednat o zvuky linoucí se ze vzdálených reproduktorů, využívaných v marketingové kampani tvůrců filmového sci-fi žánru, případně pro novou počítačovou hru, uváděnou na trh. Žádný takový film se ale v kinech neob­jevil, za zvuky nestála ani marketingová kampaň výrobců počítačových her. Podle jiných speku­lací se mělo jednat o zvuky předcházející klasickému ze­mětřesení, či dokonce o akustický pro­jev pohybu litosférických desek. Takovéto úvahy se obje­vily i u nás, když se ukázalo, že po­dobné zvuky nahrál i Miroslav Mauer ve Svitavách (Novinky.cz, neděle 22. ledna 2012). Redakce Novinek tehdy kontaktovala seismologa Ing. Jo­sefa Horálka, CSc. z Ge­ofyzi­kálního ústavu AV ČR, aby se k záhadným zvukům odborně vyjád­řil. A jak Ing. Horálek re­dakci Novinek ujistil, nemají tako­véto zvuky „fyzikální příčinu v nitru Země“, ani „nemají nic spo­lečného s pohybem litosférických desek“. 

Tajemné zvuky v ČR:

http://video.novinky.cz/video/koktejl/?videoId=20263    

Hypotéza, která uváděla takovéto záhadné zvuky do souvislostí se  seismickými otřesy, vzbudila po­zornost záhadologů. Aplikovali ji na biblické texty, ve kterých najdeme celou řadu skutečných, historických událostí. Konkrétně se pak tato hypotéza zdála milovníkům záhad souvi­set s udá­lostmi, odehrávajícími se při obléhání Jericha. Šest dní toto město Izrae­lité obléhali, až nakonec sedmého dne jejich kněží pod hradbami města zatroubili tak silně či mo­hutně, až se opevnění Jericha zřítilo. Podle vědců pochopitelně nešlo o žádnou sonickou zbraň, kterou by snad Izrae­litům darovali nějací mimozemšťané, ale o docela prozaické, v těchto ob­lastech poměrně časté zemětřesení, které mohlo mít za následek (i třeba jen částečné) zří­cení městských hradeb. Jak ale chápat v textech zmiňované troubení kněží, kterému ve skutečnosti nelze vybuzení seismic­kých otřesů přisuzovat? Zde záhadologové poukazují právě na pozoro­vání z loňského roku, kdy záhadné zvuky, linoucí se z „nebeských výšin“, bývají připodobňovány k silnému (powerful) vib­račnímu hučení přerušenému pulzním skokem a pak následovanému dalšími pulzy, čímž se tak vlastně silný, kolísavý zvuk z pořízených záznamů podobá mohutnému trou­bení. Že by však takovéto zvuky předcházely silnému zemětřesení je málo pravděpodobné.                 

V případě interpretace podivného (pro mnohé svědky až strašidelného) „troubení“ je obzvláště zajímavý fakt, že geo­fyzik prof. David Deming, Ph.D. (University of Oklahoma) již před necelými deseti lety informoval akademickou obec o fenoménu zvaném HUM, jako o "tajemném a nevy­pátratelném zvuku, který je slyšet v některých místech po celém světě“. V prvopočátcích jeho mapování byla tímto feno­ménem, coby nízkofrekvenčním hučením a duněním, nejvíce ovlivněna Velká Británie, kde se zprávy o podivných zvucích objevovaly od počátku roku 1970. První zprávy dokládající tento fenomén v USA se pak objevily roku 1990, a to na dvou nejznámějších místech, kterými jsou Taos v Novém Mexiku a Kokomo v Indianě. Zdroj tajemného zvuku zde nebyl lokalizován. Hum rozhodně není žádnou z forem hučení či pískání v uších, známých jako tinnitus, navíc to nemusí být pouhý akustický projev přírodního jevu. Někdy se projevuje též jako pociťované chvění (vib­race), jež může být provázeno bolestmi hlavy, nevolností, ale i bolestí v uších. (David Deming - The Hum: An Anomalous Sound Heard Around the World. Journal of Scientific Exploration, Vol. 18, No. 4, pp. 571–595, 2004).       

Hum v nahrávce z Nového Zélandu:

http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=6525766

O diskutované nahrávky podivných zvuků se začali zajímat i někteří odborníci z amerického Ná­rodního úřadu pro letectví a kosmonautiku, zkráceně NASA. Podle této agentury totiž vykazuje planeta Země přiro­zené rádiové emise. A pokud bychom měli rádiové antény místo uší, pak by­chom mohli naslou­chat pozoruhodné symfonii složené z tónů, pocházejících z naší vlastní pla­nety. Vědci jim ří­kají tweeks, whistlers a sferics. Většina jich zní jako hudba na pozadí nějakého sci-fi filmu, ale zde nejde o žánr sci-fi. Přirozené rádiové emise Země jsou skutečné, a přestože většina lidí o jejich existenci nemá ani tušení, jsou všude kolem nás.  

Earth song sound - NASA recording:

http://www.youtube.com/watch?v=_bnU6K1y468

Podle milovníků konspiračních teorií měl pak za podivnými zvuky stát HAARP (High Frequency Active Auroral Research Program), tedy zařízení pro výzkumný program ionosféry, jenž je spo­lufinancován US Air Force, US Navy, University of Alaska a Defense Advanced Research Pro­jects Agency (DARPA). Nakonec se však ukázalo, že namísto toho, aby HAARP záhadné zvuky způsoboval, může tento přispět k jejich vědeckému objasnění. Neboť kanadský fyzik prof. Jean-Pierre St-Maurice, Ph.D. z University of Saskatchewan podivné zvuky z diskutova­ných interne­tových nahrávek označil za elektromagnetický šum, vyzařovaný z polár­ních radiač­ních pásů. Těžiště výzkumu profesora St-Maurice a jeho spolupracovníků leží ve fy­zikálních proce­sech ionosféry a v oblasti studeného plazmatu. A tak jeho názor, že za podiv­nými, široko daleko sly­šitelnými zvuky linoucími se z oblohy, stojí procesy související s polárními zářemi, ne­lze brát na lehkou váhu.                             

Jak se také ukazuje, za podivnými zvuky, šířícími se při zemském povrchu, které v některých městech údajně spustily citlivější autoalarmy, lze nakonec hle­dat i astrofyzikům známý jev zvaný „spacequake“, v překladu „prostorové“ či „vesmírné“ ze­mětřesení. V tomto případě se jedná o temblor, tedy chvění či vibrace, registrované v magnetic­kém poli Země. Je sice nejsilnější na oběžné dráze Země, ale neproje­vuje se jenom ve vesmíru. Může totiž dosáhnout povrchu Země v podobě elektromagne­tických ozvěn a jeho účinky lze pak re­gistrovat i na zemském povrchu. Jde o jistou analogii se skutečným pozemským zemětřese­ním, neboť podle výsledků měření, zveřejněných roku 2010 v Geophysical Research Letters, lze cel­kovou energii spacequake přirovnat k hodnotám nám známého ze­mětřesení o 5.-6. stupni Richterovy škály (místní magnitudo zemětřesení), kterou se u všech zemětřesení na planetě Zemi popisuje jejich velikost.

ScienceCasts - The Sound of Earthsong:

http://www.youtube.com/watch?v=MkTL2Ug6llE

Havajské ostrovy 12.1. 2012.

http://www.youtube.com/watch?v=gV4OMI1jzo8

Finsko 10.2.2012

http://www.youtube.com/watch?v=b3oFDtLRcSk

Šíření zvuku v přírodě neovlivňuje jen reliéf krajiny, ale i teplota, tlak a vlhkost vzduchu. Nejvíce závislé je však na jeho kmitočtu, neboť vysoké kmitočty zvuků se utlumí rychleji než kmitočty nízké. Například při úderu blesku následný zvuk hromu obsahuje nízké i vyšší kmitočty. Když ale blesk uhodí daleko od nás, dolehne k nám jenom dunění. Tedy zbylé hluboké frekvence, které se tlumí méně či pomaleji. Záznamy podivných zvuků linoucích se z oblohy v roce 2012 analyzoval tým ruského geofyzika prof. Elsina Chalilova: „Analyzovali jsme záznamy zvuků a zjistili jsme, že většina z jejich spektra se nachází v neslyšitelné oblasti infrazvuků. Lidé slyší jen malou část jejich skutečné síly. Jedná se o akustické emise v rozsahu od 20 do 100 Hz, modulované ultra nízkými infrasonickými vl­nami od 0,1 do 15 Hz. V geofyzice jsou známy jako akustické gravitační vlny, které se formují v horních vrstvách atmosféry.“ K čemuž E. Chalilov dodává, že hlavní příčinou diskutovaných po­divných zvuků, mystikům připomínajících „andělské trouby“, jsou generované akustické gravi­tační vlny při zvýšené sluneční aktivitě. Podle prof. Chalilova a podle zpráv Mezinárodního vý­boru Geochance připadá maximum 24. cyklu sluneční aktivity na roky 2013 - 2014, kdy bude na Zemi docházet k atmosférickým změnám. Pak bychom také mohli očekávat, že se s podivným „troubením“ v atmosféře budeme setkávat po celý tento rok a že zvuky leckde zaslechneme i v roce příštím.