Fenomén zakrytých očí

Představa o nepochopitelných formách lidského vnímání je sice prastará, ale intenzivněji se o ně začaly zají­mat až některé učené společnosti na konci 19. století. V Americe byl pak ve třicátých letech 20. století přírodovědec Jos

Snad vůbec nejznámějším badatelem na poli ESP se v Čechách stal parapsychology vzpomínaný Břeti­slav Kafka (14.5.1891-27.8.1967), známý hypnotizér (původní profesí sochař) z Červeného Kostelce, autor po­pulární publikace Nové základy experimentální psychologie. Kafka ve své době zaznamenal pří­pady kdy lidé, uvedení do hypnotického transu, pozorovali a také přesně popisovali své okolí se zavře­nýma (či zavázanýma) očima, tedy bez možnosti zrakových vjemů. S podobným fenoménem se však můžete se­tkat i v publikacích ji­ných hypnologů a psychologů, po celém světě najdete i případy dětí, které vidí svým "vnitřním zrakem" i když jsou prokazatelně nevidomé, tedy slepé. Psychology a fyziology byly mnohdy vyšetřovány i osoby, které po zakrytí očí "vidí" zdánlivě nosem, čelem, bradou a podobně. A tak existenci takovýchto záhad­ných forem vnímání člověka (středněproudé vědě neznámého a dosud tedy neobjasněného), zařazova­ného para­psychology do kategorie ESP, by nebylo moudré popírat.

Popravdě řečeno, oficiální (středněproudá) věda ani nemohla parapsychologickou "extrasenzorickou percepci" akceptovat, neboť sám parapsychologický termín "mimosmyslové vnímání" či "ESP" obsahuje v sobě zásadní logický rozpor. Pokud považujeme výše uvedené příklady neobjasněného lidského vní­mání za prokázané, nemůžeme o nich hovořit jako o extrasenzorické percepci (mimosmyslovém vní­mání), neboť vnímáme pouze to, o čem nás informují naše senzory a tedy smysly. Ty nás informují o tom, co se děje mimo nás (distanční analyzátory), co se děje v bezprostřední blízkosti našeho těla (kon­taktní analy­zátory) a co se děje v našem organizmu (analyzátory interních podnětů). Vnímání coby dy­namický psy­chický proces pak vychází z prvků čití - čímž rozumíme činnost analyzátorů. Výsledný efekt činnosti jed­notlivého analyzátoru se nazývá počitek. Každý nám známý analyzátor se skládá z receptoru, dostředi­vého nervu a mozkového centra (jádra analyzátoru), ve kterém vzniká vlastní počitek a ze kte­rého se zároveň řídí činnost příslušného analyzátoru. Člověk se ovšem neorientuje v prostředí jenom na základě jednotlivých počitků, tedy odrážených jednotlivých vlastností předmětů a jevů, nýbrž součinností analy­zátorů při odrážení vnějšího světa. I když se například vnímání pohybu uskutečňuje zrakem, vnímá člo­věk pohyb také sluchem, ovšem pohyb sluchem vnímáme pouze tehdy, jestliže dosáhne určité rych­losti a pokud nepřekročí její určitou hranici. A i když nemá člověk zvláštní orgán pro vnímáni času, přece čas vnímá prostřednictvím receptorů: vnímání času je totiž vnímáním různých cyklických změn, které probí­hají v okolní přírodě a v našem organizmu.

Tradiční představa pěti smyslů (zraku, sluchu, hmatu, chuti a čichu) se neustále rozšiřuje, přičemž všechny schopnosti člověka uvědomit si předmět nebo jev, který působí na smyslový orgán, nejsou zda­leka ještě probádány. Mnohé nám dnes například napovídají poznatky o vnímání magnetického pole Země živočichy. Každý zájemce o tuto problematiku má k dispozici stovky článků o proká­zané magneto­recepci hmyzu, ptáků i savců, zveřejněných v odborných, či renomovaných vědeckých časopisech od konce 60. let minulého století až po žhavou současnost, přičemž již také působí v České republice dvě laboratoře, které se magnetorepcí systematicky zabývají. Je proto pochopitelné, že se zoologové začínají vážně zajímat i o magnetický smysl člověka, v minulosti již uvažovaný některými psychology. Navíc se při studiu mozku ukazuje, že některé procesy v lidském mozku nelze prostorově lokalizovat, neboť se na nich po­dílí více oblastí, což připomíná určitou formu hologramu.

V této souvislosti se laikům zdají být obzvláště zajímavé poznatky doktora Vjačeslava Michajloviče Bronnikova, který údajně vypracoval vlastní metodu výuky "přímého vidění", známého z některých praktik duchovních cvi­čení (spojených s čínskou či indickou filozofií) jako tzv. "vnitřní zrak". Přímé vidění totiž podle Bronnikova dává lidem mož­nost orientovat se v prostoru bez pomoci očí, tedy vidět ve tmě, přičemž jsou schopni svým vnitřním zra­kem zvětšovat mikroobjekty a vzdálené objekty přibližovat, podobně jako třeba legendární mistři bojových umění. Se zavřenýma či zakrytýma očima mohou tito lidé údajně číst noviny a knihy, nebo malovat, orientovat se v ne­známém prostoru, jezdit na kole či kolečkových bruslích, hrát stolní hry, kulečník a po­dobně. Tako­vémuto přímému vidění se podle Bronnikova mohou naučit i lidé nevidomí (slepci) a získat tak náhradu za ztra­cený zrak. Pobočky centra výuky metody V. M. Bronnikova, nazvaného Akademie rozvoje člověka, se dnes nachá­zejí ve více jak šedesáti městech někdejšího Sovětského svazu, ale i v zámoří. Bronnikovo tzv. přímé vidění (The phenomenon of “vision with closed eyes”) by tedy mělo představovat fenomén, který by v minulém století parapsy­chologové nadevši pochybnost zařadili do kategorie extrasenzorické percepce. Namísto parapsychologů se jím kupodivu za­čalo zabývat několik zástupců vědecké obce v Rusku i Americe, kam Bronnikovu metodu po ná­vštěvě Kyjeva v roce 1995 měla přivézt manželka bývalého prezidenta Clintona, dnešní americká ministryně zahra­ničí Hillary Clintonová.

Jak při laboratorních testech zjistil neuropsycholog G. V. Taratynov, v průběhu "přímého vidění" mozek trénovaných osob vykazoval až 80 % aktivitu, přičemž běžná aktivita lidského mozku dosahuje 5-7 %. Záhadným "vnitřním", či "alternativním" viděním Bronnikovy metody se také zabývala v Institutu vý­zkumu mozku neurofyzioložka N. P. Bechtěreva. Výzkumem tohoto fenoménu se má zabývat i ruský fyzik profesor Jurij P. Pytěv, který se pokouší (zatím bez úspěchu) principy záhadného "přímého" či "alterna­tivního" vidění v exaktní interpretaci skloubit s elektromagnetickými jevy, neboť náš klasický zrak z hle­diska fyziky představuje vnímání světla - tedy elektromagnetického vlnění. Světlo různých frekvencí (různé vlnové délky) totiž vyvolává u člověka zrakový vjem, který charakterizujeme jako barvu světla. Barva světla pak zá­visí na frekvenci světla. Frekvence světla charakterizuje zdroj, kterým je světlo vysí­láno a největší frek­venci (t.j nejkratší vlnové délce) odpovídá barva fialová a nejmenší frekvenci (t.j. nejdelší vlnové délce) barva červená. Mezi nimi je řada dalších barev, které tvoří spektrum viditelného světla.

Dosud řádně neprokázaný fenomén “vision with closed eyes” by tak mohl představovat výzvu i pro českou vědeckou obec, do které vkládá naděje  řada nevidomých spoluobčanů. Neboť dnes, na samém počátku 21. století, bychom údajně měli stát díky Bronnikovi na prahu nových poznatků o našem vnímání okolního světa i do­sud nám skrytých schopností a možností lidského organizmu.

Na závěr si dovolím citovat prohlášení jedné z předních ruských kapacit: ,,Potvrzuji, že lidé, ovlá­dající me­todu V. M. Bronnikova, jsou schopni číst neznámé texty se zakrytýma očima. Dokáží reali­zovat celou řadu různých složitých činností a úkolů, aniž by k těmto úkonům použili zrak. Výsledky pozo­rování uká­zaly, že lidé, kteří ovládají tuto techniku, nemusí mít žádné zvláštní schopnosti. Především jsem vi­děla různé techniky učení, které směřují k tomu, aby se maximálně využily všechny schopnosti a mož­nosti organizmu. Použití alternativního vidění se dá v plné míře využít u slepých lidí. Výzkum potvr­zuje celko­vou prospěšnost pro rozvoj lidského mozku." N. P. Bechtěreva, akademik Ruské akademie věd a Ruské akademie lékařských věd, laureát státních vyznamenání, dopisující člen Rakouské a Finské aka­demie věd, Americké lékařské asociace a Ameri­cké psychiatrické asociace.

Doporučuji shlédnout dokumentární video:

 

http://www.youtube.com/watch?v=rPMMlmLxvw0&feature=player_embedded

HUMAN PHYSIOLOGY Vol. 28 No. 1 2002:

http://www.focusto.nl/UserFiles/File/Bekhtereva.pdf

Bio-electrographic Correlates of the Direct Vision Phenomenon:

http://www.focusto.com/UserFiles/File/Direct%20vision%20article%20GDV%20EN.pdf

U.S. National Library of Medicine:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16296923

Podrobnější Bronnikovy informace:

http://bronnikovmethod.com/

Autor: Karel Wágner | úterý 2.3.2010 8:03 | karma článku: 21,42 | přečteno: 4890x
  • Další články autora

Karel Wágner

Záhady z České televize

14.3.2024 v 9:09 | Karma: 28,32

Karel Wágner

Sabotáž výroby elektromobilů

11.3.2024 v 9:09 | Karma: 18,59

Karel Wágner

Jak chudí platí na bohaté

29.2.2024 v 9:09 | Karma: 31,30