Fenomén co neměl existovat

Kulový blesk fascinuje a mate očité svědky mimo jiné i tím, že do uzavřené místnosti proniká oknem nebo zdí.

A to v podobě zářící koule, nejčastěji se objevující během bouřek. Byl předmětem nesčetných historek a debat především proto, že jde o přírodní jev vzácný a nepředvídatelný, což ztěžuje jeho studium v ​​kontrolovaném prostředí. Jeho výskyt je zaznamenáván už po celá staletí, přičemž jeden z nejstarších záznamů pochází ze století dvanáctého, od benediktinského mnicha v Canterbury. Výjev na dveřích Zlatého chrámu v Amritsaru v Indii pak ilustruje, jak kulový blesk vnikl do chrámu a explodoval uvnitř, čehož byly svědky stovky věřících, dokonce i ruský car Mikuláš II. popsal případ, kdy mu ohnivá koule vletěla do pokoje. A pokud jde o věrohodnost dosavadních svědectví, shrnul Alexander Keul ve své přehledové studii z roku 2021 pozorování kulových blesků vědci a vyškolenými profesionály: https://hgss.copernicus.org/articles/12/43/2021/hgss-12-43-2021.html?utm_source=chatgpt.com

Roger Clifton Jennison, radioastronom na observatoři Jodrell Bank ve Velké Británii, dle jeho zprávy pro Nature (1969) byl svědkem toho, jak 19. března 1963 při nočním letu společnosti Eastern Airlines z New Yorku do Washingtonu „z pilotní kabiny vyšla zářící koule o průměru něco málo přes 20 cm a proletěla uličkou letadla“, přičemž si udržovala stejnou výšku. Jedním z často citovaných případů je také událost z 60. let, kdy byla v kokpitu dopravního letadla pozorována svítící koule a kapitán utrpěl lehké popáleniny na ruce a obličeji. Tyto případy jsou shrnuty například v přehledových článcích fyzika Marka Stenhoffa a v knize Ball Lightning: An Unsolved Problem in Atmospheric Physics. Vědecká komunita se shoduje na tom, že šlo o reálný jev, i když jeho mechanismus vzniku dosud není jednoznačně vysvětlen.

Postupně se objevovaly i videozáznamy kulového blesku, ale jejich autenticita byla zpochybňována. Až nakonec vědci z čínské Northwest Normal University v červenci 2012 během terénního výzkumu na Tibetské náhorní plošině zaznamenali zářící kouli, kterou interpretovali jako kulový blesk. Objekt se pohyboval téměř vodorovně a byl zachycen vysokorychlostní kamerou s bezštěrbinovou (slitless) spektroskopií. Nejzajímavější byla právě spektroskopie, kdy ve spektru byly identifikovány emisní čáry prvků jako křemík (Si), železo (Fe) a vápník (Ca). To podporovalo jednu z hlavních hypotéz o vzniku kulového blesku, kdy se má po úderu běžného blesku vypařit materiál ze zeminy (zejména oxidy křemíku), který následně vytváří svítící plazmový útvar. Výsledky byly publikovány v roce 2014 v časopise Physical Review Letters a představují jednu z nejcitovanějších studií.

Přesto dovedly zprávy o podivném chování kulového blesku řadu skeptiků k přesvědčení, že tento jev není skutečný, že se jedná o optický klam, nebo halucinaci. Naštěstí však již existuje tolik zdokumentovaných pozorování kulového blesku, že není třeba o jeho existenci pochybovat. Zprávy o tom jak kulový blesk vypadá se mohou lišit, ale většina svědectví má společné charakteristiky. Pozorovatelé zpravidla tento objekt, který má podle nich červenou, oranžovou, žlutou, případně modrou barvu, popisují jako jasnou, zářící kouli, levitující nad zemí a pohybující se bez ohledu na intenzitu nebo směr větru. Velikost koule se také může lišit, nejčastěji se uvádí velikost golfového míčku, nebo grapefruitu, někdy i melounu. Přičemž je zpravidla popisována jako objekt pomalu plovoucí vzduchem, někdy se jedná o pohyb nepravidelný, někdy dokonce prochází zavřeným oknem nebo zdí. Některé zprávy zmiňují doprovodný syčivý nebo praskavý zvuk, jiné štiplavý zápach, připisovaný ozonu nebo hořícím materiálům.

Pokud ale kulový blesk existuje, co ho vlastně způsobuje? To zůstává jednou z mnoha nevyřešených záhad, kterou měla objasnit celá řada hypotéz. Jedna z nich říká, že kulový blesk vzniká, když úder blesku ionizuje částice ve vzduchu, jako jsou atmosférické plyny nebo vodní pára, kdy vytváří shluk ionizované plazmy, která při rozptylu září. Jiná předpokládá, že kulový blesk může být způsoben odpařováním materiálů na zemi během úderu blesku. Tyto odpařené nanočástice, přitahované k sobě elektrickými náboji, pak tvoří zářící kouli plazmatu, která vyzařuje světlo a teplo. Navzdory těmto i dalším zajímavým hypotézám bohužel neexistuje shoda v tom, co přesně kulové blesky způsobuje a k ​​plnému pochopení mechanismů, které za tím stojí, je zapotřebí dalšího výzkumu.

Dosavadní teorie kulového blesku přiřadily tomuto jevu širokou škálu zdrojů energie a struktur, ale žádná ještě nepřinesla univerzální vysvětlení jeho podstaty a chování. V průběhu let teorie sahaly od elektromagnetického záření až po plazmatické bubliny, někteří vědci dokonce naznačovali, že se kulový blesk skládá z miniaturních černých děr, nebo z nabitých částic interagujících s atmosférou. Mezi příklady navrhovaných zdrojů energie však nechybí ani mikrovlnné záření z bouřkových mraků, jaderná energie, atmosférické masery, antihmota, temná hmota, oxidující aerosoly, ani elektromagnetická energie uzavřená v plazmoidu. Jiné teorie naznačují, že kulové blesky mohou být formou „korálkového blesku“, nebo dokonce nějakým podivným jevem zahrnujícím mikrovlnnou interferenci a ionizovaný vzduch.

Novější teorie předpokládají, že kulový blesk je kondenzovaný polymer, spojeným s úderem blesku, jak o tom hovoří i křemíková hypotéza, kterou John Abrahamson a James Dinniss publikovali v roce 2000 v časopise Nature, patřící mezi nejcitovanější fyzikální modely kulového blesku, i když není všeobecně přijímána jako definitivně potvrzené vysvětlení. Podle této teorie dochází při úderu blesku do půdy bohaté na křemík k chemické reakci, kdy se částice křemíku spojí s kyslíkem a uhlíkem a vytvoří zářící, ohnivou kouli. Účinky par vznikajících při úderu blesku se mohou vyskytnout ve volném prostoru, ale u kulového blesku, objevujícího se uvnitř domů a letadel, jsou považovány za velmi nepravděpodobné. Navíc byl kulový blesk zaregistrován i na místech bez bouřky, kde bylo nebe čisté, zcela bez mráčku, jak se u nás říká. I když křemíková teorie může vysvětlovat některé vlastnosti kulových blesků, nezohledňuje veškerý jejich výskyt, ani jejich průchod pevnou překážkou.

Jinak řečeno, výskyt kulového blesku není doložen jen ve volné krajině, ale i v lidských příbytcích, dokonce i v kokpitech letadel. Přičemž mezi neuvěřitelné skutečnosti patří fakt, že dle současných poznatků může kulový blesk pronikat do obytných prostor nejenom zdí, ale i okenním sklem, které v řadě případů zanechá neporušené. Zatímco tradiční fyzika to u fyzických objektů nebo horké plazmy považovala za nemožné, průchod kulového blesku (ball lightning) sklem okna bez jeho poškození či stopy po průniku, byl při jeho pozorování opakovaně potvrzen. Popravdě řečeno, vědci však hovoří o široké škále zdrojů energie a struktur tohoto jevu, kdy může existovat více než jeden typ kulového blesku a více než jeden mechanismus, kterým kulový blesk vzniká. Zcela logicky tak každý objekt, označovaný za kulový blesk, nutně sklem nemusí procházet bez toho, že by v něm zanechal otvor. Zde pak ukázka z popisů věrohodného pozorování, publikovaných v odborné literatuře:

„Stalo se to ve městě Pustoška v Pskovské oblasti v červenci 2004. Večer, mezi 16. a 18. hodinou, se strhla bouře. Bydlel jsem v dřevěném srubu. Najednou se za oknem objevil svítící objekt, který okamžitě nabyl tvaru koule. V tomto okamžiku jsem byl na gauči před oknem ve vzdálenosti 4–5 m od něj. Objekt proletěl sklem, jako by pro něj neexistovala žádná překážka. Průměr koule byl asi 15–25 cm, zdála se symetrická a rovnoměrná a měla ostré hranice. Byla jasná; obzvláště patrná na pozadí zdi, protože blížící se bouře místnost zatemnila. Světlo bylo uprostřed téměř bílé, okraje měly červený nádech. Její jas byl srovnatelný s jasem stolní lampy; necítil jsem teplo, které z ní vycházelo. Objekt neměl svatozář, ani laminátovou strukturu. Výška koule nad podlahou byla asi 1 m. Když vstoupila do místnosti, začala se rychle pohybovat mezi pravým oknem a zdí a pokaždé se vracela zpět, aniž by se dotkla stěn a oken. Udělala tedy asi tři ‚vibrace‘. Vzdálenost mezi okny byla 1,5 m. Takový pohyb trval asi tři sekundy, rychlost objektu byla 1–2 m/s. Zářící koule, jako by ‚hledala‘ východ, postupně se přibližovala k elektrické zásuvce vedle levého okna. Zdálo se, že ji přitahovala. Nakonec byla vtažena do zásuvky a zmizela. Poté začala zásuvka ‚jiskřit‘. Nalevo od okna, kterým kulový blesk vletěl, byl televizor, který byl připojen k anténě. Ani televizor, ani anténa nebyly ovlivněny. Vizuální kontrola skla ukázala, že zůstalo celé.“ Sklo o rozměrech 530 mm × 350 mm × 2 mm, kterým kulový blesk prošel, bylo vědeckým týmem vyjmuto z rámů a zkoumáno. Nebyly na něm nalezeny žádné praskliny ani žádný, i sebemenší otvor, způsobený kulovým bleskem: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1364682616303595?via%3Dihub

Podle některých badatelů by k objasnění průniku kulového blesku pevnými překážkami mohla nakonec přispět i uvažovaná existence čtvrté prostorové dimenze. Například s poněkud netradiční představou o úloze 4. dimenze přišel v roce 1988 maďarský technik Dr. György Egely (roku 1982 získal titul Ph.D. na Technické univerzitě v Budapešti v oblasti inženýrství tepelné techniky), když se snažil objasnit podivné vlastnosti kulového blesku na základě provedených pozorování. Proces vzniku kulového blesku a některé aspekty jeho působení na okolní prostředí podle Egelyho souvisejí se čtyřrozměrným prostorem. Své závěry o povaze kulového blesku shrnul v knize nesoucí název Kulový blesk – Klíč ke 4. dimenzi? (Egely György - Gömbvillám! - A kulcs a negyedik dimenzióban? Háttér Könyvkiadó és Kulturális Szolgáltató Kft., Budapest, 1988, ISBN 963-7403-07-8). Egely zdůrazňuje, že kulový blesk je z pohledu teorie komplexních systémů samouspořádaný útvar, nikoli obyčejná žhavá koule, přičemž právě tímto směrem se část současného výzkumu ubírá. Upozorňuje na skutečné anomálie kulového blesku a poukazuje na fakt, že nejde o vyřešený problém. Kdy však přechází od zajímavých pozorování k závěrům, které nejsou podloženy matematickým modelem, ani experimentálními důkazy, které by naznačovaly, proč kulový blesk do uzavřené místnosti může pronikat sklem zavřeného okna nebo zdí.

Samotný „průnik hmoty hmotou“, který se zdá průnik kulového blesku sklem potvrzovat, je ve skutečnosti badateli diskutován už více jak 100 let. Existují zde observační důkazy, založené na pozorování jevů v přirozených podmínkách, aniž by výzkumník do situace aktivně zasahoval nebo ji experimentálně měnil. Ale chybí tu experimentální výzkum, který by umožnil určit mechanismus a sloužil k podpoře nebo vyvrácení hypotéz, koncipovaných na základě empirických dat získaných pozorováním. Čímž tu vzniká epistemický bludný kruh: existence jevu není obecně přijímána, proto je obtížné získat finance a institucionální podporu pro jeho systematický výzkum. Bez systematického výzkumu však nevznikají data potřebná k objasnění jeho mechanismu. Proto pak skeptický postoj přetrvává a existence jevu není na akademické půdě uznávána. Taková dynamika není specifická jen pro daný fenomén, v dějinách vědy se opakovaně diskutovalo, jak nové nebo okrajové myšlenky získávají (nebo nezískávají) prostor pro výzkum. Přičemž však epistemologie je dosud živá filozofická disciplína zabývající se povahou, zdroji a hranicemi poznání. Výraz epistemický, pocházející z řeckého epistémé (vědění, poznání), se týká poznání, vědění nebo způsobu, jak získáváme a ospravedlňujeme znalosti. Tedy „epistemický“ znamená „vztahující se k poznání, vědění a jejich zdůvodnění“.

Jinak řečeno, přestože může existovat více než jeden typ kulového blesku, je vědecká obec zajedno již v tom, že kulový blesk představuje objekt složený z atomů, molekul a iontů. Tak jako je veškerá běžná hmota tvořena atomy, které v ní mohou být spojené do molekul, nebo jako ionty. Což ale značí, že u kulového blesku byl pozorován, i když jen sporadicky, průchod hmotného objektu pevnou překážkou bez zanechání otvoru, tedy skutečný „průnik hmoty hmotou“, princip o kterém v případě teleportace hovoří žánr sci-fi. O kterém však na přelomu 19. a 20. století hovořili i badatelé, zabývající se mediálními jevy, zvanými přínos či apport, reprezentujícími sporadický průnik hmotných objektů zdí do uzavřené místnosti.

POST SCRIPTUM

Vzhledem k tomu, že kulový blesk je nedostatečně prozkoumaný fyzikální jev, zůstává shromažďování a analýza informací o jeho přirozeném chování hlavním zdrojem informací zrovna tak, jako tomu bylo v minulých dobách. Stejně tomu nakonec bylo i u autorů článku Průnik kulového blesku do uzavřených místností, když v průběhu několika let shromáždili 5 315 dříve neznámých popisů kulového blesku a připravili je pro statistickou analýzu. V jejich studii jsou uvedeny důkazy o extrémně exotických vlastnostech kulového blesku, hlášených nezávislými pozorovateli, jejichž pochopení může poskytnout klíč k objasnění chování kulových blesků, které zatím nelze rozumně vysvětlit v rámci současných paradigmat, tedy teorií, metod a předpokladů, které akademická obec považuje za přijatelné : https://www.scribd.com/document/159257113/Ball-Lightning-Penetration-Into-Closed-Rooms