mozek má jednu zásadní slabinu a to jest to že si informace ukládá do paměti.

A pak má nechutnou tendenci automaticky doplňovat informace do vnímání aby mu odpovídali.

Problém problém bude někde od očí dál. Kamerou vždy dosáhneme stejného výsledku.

To je to kouzlo dosud úplně neobjasněného lidského vnímání. Člověk není stroj a jeho oko není camera obscura.

Popisujete detailně zajímavý experiment, který má falzifikovat nějakou hypothésu. Jak zní - přesně - ta hypothéza?

Lidé mohou vnímat zdánlivě neexistují barvy.

Vyvratitelné v žádném případě neznamená falzifikovatelné.

Je to trošku jinak. Zaprvé, nejde o "teoretiky vědy", ale o metodologii.

A zadruhé:

K.R. Popper mluvil o POTENCIÁLNÍ falzifikovatelnosi. Potenciální fazifikovatelnost znamená, že hypotéza nejen vysvětluje skutečnosti známé, ale přináší také netriviální, nečekané překvapivé předpovědi dosud neznámých skutečností.

Protože nevíme, jestli budoucí experiment či pozorování přinese výsledek shodný s tou předpoví, je hypotéza potenciálně falzifikovatelná v případě, že by přinesl výsledek opačný: Z pravdivé hypotézy nemůže plynout nepravdivá předpověď.

Z nepravdivé hypotézy však může plynout pravdivá předpověď (tvrzení nepravda -> pravda je pravdivé).

Hypotéza, která pouze vysvětluje známé, avšak nepředpovídá neznámé, může být pravdivá či nepradivá, v každém případě je však triviální. Takto formulovaná metodologie vědy (science), zvláště fyziky, je přínos Karla Raimunda Poppera.