- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V září toho roku se dokument objevil na YouTube a dnes si jej může přehrát každý uživatel internetu. Jsou tu sice v souvislosti s exorcismem zmiňovány i úkazy, o kterých se u nás obyčejně hovoří jako o „řádění poltergeista“ (od 18. do 25. minuty dokumentu), avšak jeden z fenoménů, spojovaných s exorcismem, zde není vůbec pojednán (tak jako měli nerůznější světci v extatických stavech kdysi levitovat, má se dle exorcistů levitace dnes objevovat v souvisloti s posednutím člověka ďáblem). A to i přesto, že jedním z autorů průvodního slova je známý teolog a exorcista Jose Antonio Fortea, autor knihy Rozhovor s exorcistou, který ve sdělovacích prostředcích již zmiňoval svůj případ vymítání „kdy došlo k levitaci dvakrát, ale i k mnoha dalším podivným jevům“.
Sám G. Amorth poskytl sdělovacím prostředkům několik rozhovorů, kde výskyt levitace, spojené s exorcismem, potvrdil. Například: „Vyskytuje se, ale ne často. Vzpomínám si na případ jednoho sedláka, bylo to v době mých začátků. Potřeboval jsem šest mužů, aby ho udrželi. Bylo to v únoru. Přišel ke mně a řekl: Jsem Lucifer, král štírů a hadů. A plivl mi do tváře. Mluvil anglicky, i když jinak znal jen dialekt a neuměl správně italsky. Vznášel se takto vysoko: (ukázal asi výšku láhve nad stolem). Volal: Odejdu 21. července! To bylo velice brzy.“ (Paul Badde - Zkušenosti nejstaršího exorcisty. Vatican magazin, časopis Světlo 6–7/2008). Též římskokatolický kněz James J. LeBar (1936–2008), kterého jmenoval kardinál John O'Connor roku 1992 vrchním exorcistou newyorské arcidiecéze, v jednom interview na dotaz, zda on sám během exorcismu na vlastní oči viděl někoho se vznášet ve vzduchu, odpověděl: „Sám jsem během exorcismu nikdy neviděl větší levitaci. Ovšem při jednom předběžném vyšetřování jsem viděl někoho, kdo se vznesl nad kostelní lavice a vznášel se tam několik minut“.
Pokud jde o tzv. extatickou levitaci v kostele, najdeme v kronikách a jiných historických pramenech celou řadu zaznamenaných případů podobného rázu. Nejznámější případy extatické levitace vyjmenoval mnichovský profesor historie Joseph von Görres ve své publikaci Křesťanská mystika (Die christliche Mystik), vydávané tiskem v letech 1836-1842: Sv. Ambrož Sensedonio (I, str. 324); sv. Filip z Néri (II, str. 9); sv. Terezie z Avily (II, str. 122); sv. Tomáš Akvinský (II, str. 208); sv. Saviour z Horty (II, str. 214); sv. Tomáš z Vilanovy (II, str. 253); sv. Kateřina ze Sienny (II, str. 426) Jana z Carnioly (II, str. 493-494); sv. Marie z Agrédy (II, str. 520); sv. Petr z Alcantary (II, str. 523, 529); Kristna Velkolepá (II, str. 535); Adelaida z Adelhausenu (II, str. 536); Esperance z Brenegally a Anežka Česká (II, str. 537); sv. Colette, Dalmatius z Gerony, Antonín ze St. Reine, sv. František z Assisi, Bernard z Courléonu a sv. Josef z Copertina (II, str. 539); Joan Rodriguez (II, str. 548); sv. Dominik z Jesus-Maria, blahoslavená Gerardesca z Pisy a Alžběta z Falkensteinu (II, str. 549); Damian z Vicari, Anežka z Chatillonu, Michael Lazar a Petr z Regolady (II, str. 551-552).
Terezie od Ježíše (vlastním jménem Teresa de Cepeda y Ahumada) je řádové jméno pro výraznou představitelku tzv. mystické teologie, jinak též známou jako Svatá Terezie z Ávily (1515-1582). Jádro její knihy Život (La vida) z roku 1565 tvoří popis čtyř vzestupných stupňů modlitby. Nejpokročilejším stupněm je extatický stav, kdy smyslová část je úplně vyloučena. Terezie tento stupeň dále rozděluje na spojení a vytržení. Zatímco u spojení je zasažena pouze duše, u vytržení je stejnou měrou zasaženo i tělo. Terezie tento stav vnímá jako okamžité vytržení duše z těla, zatímco tělesná schránka zůstává strnulá v takové pozici, v jaké ji zastihl trans. Během takovýchto stavů Terezie zakoušela různé druhy slyšení a vidění, ale i extatický vznes, kdy bylo její tělo doslova zdviženo do prostoru. Tento stav měl trvat až půl hodiny a v odpověď na něj přicházela několikahodinová malátnost, podobající se slabosti při omdlení. V případě levitace nešlo o pouhý subjektivní dojem, neboť její extatický vznes tehdy potvrdilo několik (a nutno dodat že věrohodných) očitých svědků.
Extatickou levitací proslul i františkánský mnich Josef Desa (1603-1663), jenž byl po své smrti v roce 1753 blahoslaven a roku 1767 svatořečen, pročež je nám známější jako Svatý Josef Cupertinský, označovaný za patrona letců, parašutistů či kosmonautů. Byl totiž znám jako „létající světec“, který v extatických stavech byl schopen se vznášet ve vzduchu po dobu až několika hodin. Jeho levitace se často opakovaly. Věřící se sbíhali v údivu, zatímco lékaři a nejrůznější učenci jej podrobovali vyšetřením a kontrolám, aby vyloučili případný podvod. Nejenže jeho levitaci mnohokrát pozorovali, ale o těchto neuvěřitelných skutečnostech budoucím generacím zanechali i věrohodné zprávy. Josefovo levitování přitahovalo pozornost tolika lidí, že nakonec došel Svatému oficiu do Říma anonymní list, kde se pravilo: „Zde v Puglii je jeden 33letý fráter, který ze sebe dělá mesiáše a táhne za sebou davy.“ Přestože nikdy ze sebe mesiáše nedělal, stanul Josef před tribunálem, avšak nikdy nebyl odsouzen. Svědkem jeho extatické levitace se totiž stalo jak shromáždění kardinálů, tak i sám papež Urban VIII. Přesto byl Josef nucen se stěhovat z jednoho kláštera do druhého, až nakonec doputoval do kláštera v Osimo, kde v létě 1663 vážně onemocněl a v září toho roku zde zemřel.
Vraťme se však ještě jednou k exorcismu. Fundamentalisté s oblibou vzpomínají výmítání zlého ducha, při kterém “posedlé děvče bylo přivázáno k židli, a když biskup konal exorcismus, který trval 8 hodin, židle se vznesla do výše asi 1,5 metru a ani několik mužů ji nemohlo stáhnout dolů k zemi“. Ovšem podobnému úkazu byl přítomen i Dr. William J. Crawford (1881-1920) z Queens University Belfast, který v letech 1914-1917 v Irsku experimentoval se šestnáctiletou Kathleen Goligherovou, v jejíž přítomnosti docházelo (mimo jiných zajímavých fyzikálních jevů) na mnoha sezeních ke spontánní levitaci stolu. Ke Crawfordovi se záhy přidal a spolu s ním experimentoval i William Barrett, profesor fyziky na Royal College v Dublinu. Dle Barrettova vlastního dochovaného sdělení pak v jednom z případů, kdy se stůl sám od sebe vznesl do výše cca 18 centimetrů (tedy levitoval), se pokoušel Barrett stůl zatlačit dolů, zpět na podlahu. I když tlačil na stůl ze všech svých sil, nepodařilo se mu jej na podlahu vrátit, a to dokonce ani poté, co se na stůl posadil a snažil se jej rozhoupat.
William Fletcher Barrett (1844-1925), profesor fyziky na Royal College of Science v Dublinu, studoval levitaci i v domě Jacka Flanigana, kde docházelo ke vznášení se různých předmětů včetně nábytku. Jak Barret konstatoval "pohyby předmětů nepodobají se nijak oněm, stojícím pod vlivem gravitace, nebo jiné přitažlivé síly. Předměty povznesou se do vzduchu, pohybují se v kruhu a často mění směr a obyčejně se snesou opět klidně, aniž poraní pozorovatele." V případě levitace (vznášení se) nejrůznějších objektů včetně lidských jedinců, se tedy v žádném případě nejedná o nějaké lidským rozumem neuchopitelné „ryze duchovní“ jevy či úkazy, nýbrž o zcela reálné „fyzikální“ děje či jevy. A tak se zde naskýtá otázka: dojde nakonec v případě fenoménu levitace k dialogu vědy s náboženstvím, nebo jen ke konfliktu mezi vírou a vědou? Po pravdě řečeno, ke konfliktu mezi vírou a vědou vždy docházelo pouze tam, kde buď náboženství nebo věda překročily své kompetence.
Dnes ještě obdobu pozitivistického překročení kompetencí ze strany vědců, přicházejících v 19. století s tvrzením o neomezených možnostech lidského rozumu a snahy nahradit náboženství vědou, představují na straně teologů fundamentalisté. Rozdíl mezi fundamentalisty a nefundamentalistickými teology a církevními představiteli ilustrují následující dva citáty. Roku 1975 evangelikál J. Robertson McQuilkin zásadu „podřízení autoritě Písma“ interpretoval tak, že „když bude učení Písma v rozporu s kterýmkoli jiným názorem, jako pravda bude přijato učení Písma a tento jiný názor, i kdyby v jeho prospěch hovořil empirický výzkum, jako pravdivý přijat nebude“. Naproti tomu papež Jan Pavel II. roku 1992 v projevu před Pontifikální akademií věd, ve kterém se oficiálně jménem církve omluvil za kauzu Galileo Galilei, řekl: „Stane-li se, že autorita Písma svatého je postavená do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která interpretuje Písmo, ho správně nechápe.“
Přes všechny výhrady fundamentalistů v případě podivných úkazů, s nimiž se setkávají exorcisté, se ukazuje, že mezi vědou a náboženstvím, které byly často mezi sebou ve sporu, dnes vzniká určitá hraniční oblast, kde se jejich kompetence dotýkají. Pokud nejsou pak pro definování toho, co je „lidské“ či „přirozené“, podle skeptiků důležitá filozofická, nýbrž spíše antropologická nebo biologická kritéria, může tato situace vést k dialogu mezi některými vědeckými disciplínami a náboženstvím. Je pravda, že minulá éra komunistické ideologie u nás potlačovala veškerou spolupráci vědců s náboženským světem. Žijeme však na počátku 21. století a není zde důvod, proč by například nemohl klérus ve spolupráci s vědeckou obcí mapovat projevy některých dosud exaktně neinterpretovaných fenoménů za účelem jejich objasnění. Jestliže si akademická obec stěžuje na to, že nemá k prokázání objetivní existence takovýchto fenoménů dostatek věrohodných svědků, pak může studovat svědecké výpovědi duchovních, kteří se s projevy podivných či tajemných jevů při výkonu jejich služby setkávali a setkávají. Tak bychom se mohli dnes konečně vrátit k jednomu z odkazů, které nám zanechal přírodovědec Thomas Henry Huxley (1825-1895): "Stůjte před fakty jako malé dítě, připraveni vzdát se jakéhokoliv apriorního názoru. Následujte přírodu, ať vás vede kamkoliv, jinak nepoznáte nic".
Jestliže však papež Jan Pavel II. prohlásil „stane-li se, že autorita Písma svatého je postavená do protikladu s jasným a jistým odůvodněním rozumu, musí to znamenat, že osoba, která interpretuje Písmo, ho správně nechápe“, pak je třeba zde připomenout též slova jednoho z nejvýznamnějších vědců průkopnické éry moderního věku. Neboť britský chemik a fyzik, člen jak Královské společnosti v Londýně, tak i švédské, italské a francouzské Akademie věd, sir William Croookes (1832-1919) v době, kdy studoval fenoménem levitace, prohlásil: "Zdá-li se nový fakt odporovat tomu, co se jmenuje přírodním zákonem, nedokazuje to, že tvrzený fakt je falešný, nýbrž jen, že jsme se dosud nenaučili správně znát všechny přírodní zákony" (Quarterly Journal of Science, 1.10.1871).
The Exorcist Files :
http://www.dailymotion.com/video/xl4un8_the-exorcist-files-infestation-s01-e01_shortfilms
Jose Antonio Fortea - Strange Phenomena:
http://www.youtube.com/watch?v=kts28qlNI_g&feature=related
The Supernaturalist - Levitation. Discovery Channel:
http://dsc.discovery.com/videos/the-supernaturalist-levitation.html
BBC - Secret of Levitation 1-6 Video :
Další články autora |
Přemyslovců, Ostrava - Mariánské Hory
2 870 000 Kč