Chodí váš pes po zadních ?

Pokud máte doma psa, určitě se i on naučil „hezky poprosit“. A pokud jde o menší plemeno, možná se při tom postaví na zadní. A když udrží rovnováhu, zůstane na chvilku stát ve vzpří­mené poloze. Někteří z menších psů dokážou ve vzpřímené poloze pak popojít, tedy udělat pár kroků.  

Proto také chovatele psů (ale i jiné milovníky zvířat) jistě budou zajímat na internetu se ob­jevující diskuse o tom, zda některé zvířecí druhy při pohybu v prostoru pomocí svalové činnosti mohou namísto kvadrupedie (chůze po čtyřech) využívat bipedii (chůzi po dvou), podobající se chůzi člověka. Ke psům se ještě dostaneme, ale v poslední době je blogery v zahraničí diskutován hlavně případ medvědů v severeomerických lesích, kde je běžně rozšířeným druhem americký med­věd černý (baribal), u kterého měla být podle některých Američanů již prokázána bipedie, tedy chůze po dvou, podobná chůzi člověka. Zde odkaz na nejčastěji diskutované vi­deo, na kte­rém uvidíte chůzi severoamerického medvěda :

http://www.youtube.com/watch?v=p9alpq1D_xU         

Většina z nás už někdy viděla medvědy ve filmu nebo při cirkusových vystoupeních chodit po dvou. Ale takovouto pseudobipedii (předpona „pseudo“ je odvozena z řeckého slova „pseudos“ ve významu „klamný“ či „zdánlivý“) bychom si neměli plést s bipedií skutečnou, která je vlastní nám lidem. Jestliže k tomu drezér medvěda přinutí, pak medvěd samozřejmě lidskou chůzi napodobí. Ale vždy jenom na pár metrů, po kte­rých mu začne být chůze po dvou nepříjemná a vrátí se k jeho osvědčené chůzi po čtyřech. Pokud má v napodobování lidské chůze pokračovat, musí se mu dostat dalšího podnětu od drezéra. Přičemž cvičení medvědi nejsou jediná kvadrupední zvířata, která pseudo­bipedii  předváděla a dodnes ještě předvádějí návštěvníkům cirkusu.            

Nyní ale důležitá poznámka k výše uvedenému videu, na kterém se ve volné přírodě medvěd baribal sám svobodně rozhodne pro chůzi po zadních. Původní, nesestříhané video je o zmrza­čené medvědici, které chybí velká část pravé přední končetiny, což mnohdy divákům na sestří­haném videu unikne. Medvědice, která nechodí po čtyřech, ale jen po třech, si lokomoci (pohyb v prostoru pomocí svalové činnosti) po rovině uleh­čuje pseudobipedali­tou. V divočině se každý medvěd občas vzpíná na zad­ních při zastrašování, aby viděl přes pře­kážky, nebo aby dosáhl na potravu. A jestliže je vzpří­mený postoj součástí jeho běžného chování, je pochopitelné, že pak třínohý medvěd může na volném prostranství vyu­žívat pseudobi­pedie.

Podobně se na internetu již objevilo několik zmrzačených dvou­no­hých psů, jejichž vzpřímená chůze (chodí pouze po zadních končetinách) připomíná chůzi lid­skou. Mezi nejznámější dvou­nohé psy patří fenka Faith. Její fotografie oblétly celý svět a její záběry najdete v několika vi­deozáznamech na YouTube. Ovšem lidské chůzi se nejvíce blíží chůze po dvou u goril a šimpanzů (tedy homo­nidů), jejichž některé svaly, pánev a kyčle mají blíže k uspořádání našeho pohybo­vého aparátu.               

Pes, který chodí po zadních :

http://www.youtube.com/watch?v=EqplI66cHsI

Jak gorila postává ve výběhu a chodí jako člověk :

http://www.youtube.com/watch?v=fjV9Xd367YE

A když jsme už u té kvadrupedie, mezi málo známá fakta patří skutečnost, že jezuita Gaspar Schott v roce 1662 do své knihy Physica curiosa zahrnul i kvadrupedního divokého člo­věka, jemuž dal vědecký název Homo villafus manugradus. O existenci lidí, kteří by chodili po čtyřech, antropologové vesměs pochybovali, i když jim byly známy případy tzv. vl­čích dětí, které přežily dlouhodobý pobyt v divočině jen proto, že byly přijaty nějakou zvířecí smečkou či tlupou. O tom, že mohou existovat i dospělí jedinci s pseudokvadrupedií, se vědecká obec pře­svědčila až v roce 2005, kdy na akademické půdě vzbudil rozruch případ ro­diny z turecké vesnice, kde žilo s rodiči a třinácti sourozenci i 5 dalších (1 bratr a 4 sestry) ve věku od 18 do 34 let, na místo klasické lidské chůze se pohybujících po čtyřech. Přičemž se jejich způsob chůze odlišoval jak od kvadrupedie malých dětí, tak i od tzv. kotníkové chůze lidoopů.

Zdánlivá kvadrupedie těchto sourozenců se pojila s mentální retardací. Je­jich rodiče jsou blízcí příbuzní a někteří genetici předpokládali, že svým dětem tito rodiče předali velmi ne­zvyklou kom­binaci genů, která měla způsobit jejich tzv. zvířecí chování. Proto je také označili za zdroj zají­mavých informací o lidské evoluci, i když zde ve skutečnosti nešlo o nějaký návrat k původní kva­drupedii dávných před­chůdců člověka, ale jen o pseudokvadrupedii, s největší pravděpodob­ností zapříči­něnou mikrocefalií a posti­žením vestibulárního aparátu. Případem novodobého Homo villafus ma­nugradus se zabývá do­kumentární film z produkce televize BBC, nazvaný Ro­dina, která chodí po čtyřech. Zde uvádím odkaz, na kterém je možné celý tento zajímavý doku­ment shlédnout :

Jak lidé chodí po čtyřech :

http://www.youtube.com/watch?v=Jwiz-yhLpT0