Starý vozový park označil za problém pro životní prostředí i dopravní bezpečnost v Eurodebatě ředitel pro vnější vztahy Škoda Auto Michal Kadera. K evropským cílům dekarbonizace osobní dopravy by podle něj přispěla významně syntetická paliva. Největší segment totiž podle něj představují automobily, které už v současnosti jezdí po silnicích. Dobře zvolená e-paliva by podle Kadery mohla tankovat v podstatě jakákoliv vozidla, a to bez dalších investic do infrastruktury. Debatu o e-palivech by uvítal také europoslanec Ondřej Krutílek, analytik legislativy EU: „Pokud můžeme učinit rok 2035 technologicky neutrálnějším, tak tohle je za mě určitě cesta.“ Ta podle něj nevede směrem k dotacím na automobily pro zákazníky. „Státy na to prostě nemají,“ dodal. K inovacím podle Krutílka nikdy nevedla přehnaná regulace, čehož jsme měli být svědky v posledních letech. Krutílek si také myslí, že by se mělo otevřít téma zákazu prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Nejde podle něj přímo o změnu cíle, ale například právě o možnost rozšíření o e-paliva. Zde odkaz:

https://krutilek.eu/modernizaci-vozoveho-parku-pomohou-i-synteticka-paliva/

Ročně se registruje méně než 300 tis nových OA takže proces výměny 6 mil OA nebude ukončen za rok či dva

Ale když budeme vyrábět naftu z CO2, co chudáci kytičky, nezbyde jim na fotosyntézu!

Budeme vyrábět umělé.

Dá se s tím souhlasit. Větší podpora e-paliv by pomohla rychlejšímu přechodu na uhlíkově neutrální Evropu. Ovšem stále je tu ta věc, že cenový rozdíl výroby je takový, že i výroba a provoz elektromobilů vychází levněji, než provoz vozidla na e-paliva. Další možností, kromě výroby ze zachyceného CO2 ze vzduchu, je výroba z rostlinných olejů, případně z recyklátu těchto olejů. tam to ekonomicky vychází lépe. V Německu jsou taková paliva cenově téměř srovnatelná s fosilními (když vezmeme v úvahu to, že se tam z nich neplatí ekodaň). Ale to zase směřuje k tomu, že by se na produkci těchto paliv musela obsadit úrodná půda. No, není to jednoduché.

S naftou, která vzniká z hydrogenačně rafinovaných rostlinných olejů (HVO) bude třeba se rozloučit. Obvykle jde o použitý kuchyňský olej, někdy se dokonce využívá olej palmový. Každopádně se však jedná vždy o bionaftu, kterou v rámci reklamních triků někteří výrobci nazývají „syntetickou naftou“, i když se syntézou (slučováním) vodíku s oxidem uhličitým, tedy s procesem výroby uhlovodíků jako složitějších chemických sloučenin z chemických prvků jednodušších, ve skutečnosti nemá nic společného. Přičemž z důvodů udržitelnosti, stejně tak jako je tomu u leteckého paliva, by do nádrží automobilů už neměla být tankována žádná „biopaliva na bázi potravinářských a krmných plodin, včetně biopaliv s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy“. Neboť i v tomto případě „vedle emisí skleníkových plynů souvisejících s nepřímými změnami ve využívání půdy, které mohou částečně či zcela anulovat úspory emisí skleníkových plynů z jednotlivých biopaliv, představují nepřímé změny ve využívání půdy také riziko pro biologickou rozmanitost.“