V tomto roce si připomínáme začátek intenzivního rozvoje jaderných oborů v bývalém Československu a dnešní České republice.
V nedávné době se Česká republika zapojila i mezi státy zabývající se výzkumem transmutace použitého jaderného paliva, která je základem technologie likvidace izotopů s dlouhým poločasem rozpadu a opakovaného energetického využití použitého paliva. V této souvislosti pak není bez zajímavosti fakt, že na nejrůznějších zahraničních setkáních odborníků se v posledních několika letech začalo hovořit též o málo probádané biologické transmutaci.
Obecně platí, že jaderné reakce můžeme rozdělit podle vztahu mezi původními a vzniklými jádry do tří skupin. Zde hovoříme o štěpení jader - z původního jádra vznikají dvě jádra (fragmenty) s přibližně stejnými protonovými čísly, nebo o jaderné syntéze - dvě jádra vytvářejí jediné jádro s větším protonovým číslem. Ale také o transmutaci, kdy z původního jádra vzniká jádro s málo odlišným protonovým číslem. A tak vždy, když hovoříme o biologické transmutaci (myšleny jsou zde jaderné procesy v biologických systémech), musíme také hovořit o jaderných či nukleárních reakcích. Což platí i pro transmutaci v mikrobiologických kulturách. O nových poznatcích v případě takovýchto jaderných procesů za běžného tlaku a teplot vědeckou obec informoval například americký jaderný fyzik Ludwik Kowalski v roce 2011 na Scienceforum v článku Microbial destruction of 137Cs radioactivity.
Roku 2013 pak prostřednictvím odborného časopisu Annals of Nuclear Energy (peer-reviewed scientific journal covering research on nuclear energy and nuclear science) o transmutaci stabilních izotopů a deaktivaci radioaktivního odpadu v biologických systémech vědeckou obec podrobněji informovali Vladimir I. Vysotskii a Alla A. Kornilova ve svém článku nazvaném Transmutation of stable isotopes and deactivation of radioactive waste in growing biological systems (Annals of Nuclear Energy, Volume 62, December 2013, Pages 626–633). Zde odkaz:
http://dx.doi.org/10.1016/j.anucene.2013.02.008
Vysockého tým měl mimo jiné prokázat, že cesium 137Cs může být poměrně rychle deaktivováno v biologických médiích. U vybrané kultury docházelo k transmutaci cesia 137Cs na baryum 138Ba, které je stabilní, a proto nemá žádné produkty rozpadu. Od roku 1992 měl tým ukrajinských vědců připravit stovky experimentů na kulturách a identifikovat směs mikroorganismů, ve které je vliv na transmutaci nejsilnější. Jak Vysockij říká: „Kostra rostoucí biologické struktury tvoří takový stav, ve kterém může docházet k jaderné reakci“.
Je třeba zde ještě zmínit článek z letošního roku, zveřejněný na stránkách vědeckého časopisu Current Science (Indian peer-reviewed scientific journal), pojednávající o mikrobiologické transmutaci a nízkoenergetických nukleárních reakcích: V. I. Vysotskii and A. A. Kornilova - Microbial transmutation of Cs-137 and LENR in growing biological systems (CURRENT SCIENCE, VOL. 108, NO. 4, 25 FEBRUARY 2015). Zde odkaz:
http://www.currentscience.ac.in/Volumes/108/04/0636.pdf
Ovšem třeba taková transmutace izotopů draslíku a uhlíku v živých organismech nepředstavuje proces chemický nebo biologický, ale jaderný. A tak zůstává otázkou, zda v zahraniční literatuře používaný termín „biological transmutation“, tedy „biologická transmutace“, je vlastně korektní. Nicméně prof. V. I. Vysotskij již prohlásil, že vzhledem k událostem ve Fukušimě mají o jeho kulturu mikroorganismů, ve které má docházet k procesům biologické transmutace, zájem Japonci. A pokud tým japonských vědců objev ukrajinských vědců ověří v praxi, můžeme se v brzké době dočkat úplně nové technologie, umožnující nám jadernou přeměnu dlouhožijících radionuklidů tak, aby se podstatně zkrátila doba, po kterou jsou nebezpečné svou radioaktivitou pro životní prostředí.
