Biologická transmutace

V tomto roce si připomínáme začátek intenzivního rozvoje jaderných oborů v bývalém Československu a dnešní České republice.  

V nedávné době se Česká republika zapojila i mezi státy zabývající se výzkumem transmutace použitého jaderného paliva, která je základem technologie likvidace izotopů s dlouhým poločasem rozpadu a opakovaného energetického využití použitého paliva. V této souvislosti pak není bez za­jímavosti fakt, že na nejrůznějších zahraničních setkáních odborníků se v posledních několika le­tech začalo hovořit též o málo probádané biologické transmutaci.

Obecně platí, že jaderné reakce můžeme rozdělit podle vztahu mezi původními a vzniklými jádry do tří skupin. Zde hovoříme o štěpení jader - z původního jádra vznikají dvě jádra (fragmenty) s přibližně stejnými proto­novými čísly, nebo o jaderné syntéze - dvě jádra vytvářejí jediné jádro s větším protonovým číslem. Ale také o transmutaci, kdy z původního jádra vzniká jádro s málo odliš­ným protonovým číslem. A tak vždy, když hovoříme o biologické transmutaci (myšleny jsou zde jaderné procesy v biologických systémech), musíme také hovořit o jader­ných či nukleárních reak­cích. Což platí i pro transmutaci v mikrobiologických kulturách. O nových poznatcích v případě ta­kovýchto jaderných pro­cesů za běžného tlaku a teplot vědeckou obec informoval například ame­rický jaderný fyzik Ludwik Kowalski v roce 2011 na Scienceforum v článku Microbial destruction of 137Cs radioactivity.

Roku 2013 pak prostřednictvím odborného časopisu Annals of Nuclear Energy (peer-reviewed scientific journal covering research on nuclear energy and nuclear science) o transmutaci stabil­ních izotopů a deaktivaci radioaktivního odpadu v biologických systémech vědeckou obec podrob­něji informovali Vladimir I. Vysotskii a Alla A. Kornilova ve svém článku nazvaném Transmutation of stable isotopes and deactivation of radioactive waste in growing biological systems (Annals of Nuclear Energy, Volume 62, December 2013, Pages 626–633). Zde odkaz:

http://dx.doi.org/10.1016/j.anucene.2013.02.008

Vysoc­kého tým měl mimo jiné prokázat, že cesium 137Cs může být poměrně rychle de­aktivo­váno v biologic­kých médiích. U vybrané kultury docházelo k transmutaci cesia 137Cs na baryum 138Ba, které je stabilní, a proto nemá žádné pro­dukty rozpadu. Od roku 1992 měl tým ukrajinských vědců při­pravit stovky expe­rimentů na kulturách a identifikovat směs mikroorganismů, ve které je vliv na transmutaci nejsil­nější. Jak Vysockij říká: „Kostra rostoucí biolo­gické struktury tvoří takový stav, ve kterém může docházet k ja­derné reakci“.

Je třeba zde ještě zmínit článek z letošního roku, zveřejněný na stránkách vědeckého časopisu Current Science (In­dian peer-reviewed scientific journal), pojednávající o mikrobiologické transmutaci a nízkoenergetických nukleárních reakcích: V. I. Vysotskii and A. A. Kornilova - Micro­bial transmutation of Cs-137 and LENR in growing biological systems (CURRENT SCIENCE, VOL. 108, NO. 4, 25 FEBRUARY 2015). Zde odkaz:

http://www.currentscience.ac.in/Volumes/108/04/0636.pdf

Ovšem třeba taková transmutace izotopů draslíku a uhlíku v živých organismech nepředstavuje proces chemický nebo biologický, ale jaderný. A tak zůstává otázkou, zda v zahraniční literatuře používaný termín „biological transmutation“, tedy „biologická transmutace“, je vlastně korektní. Nicméně prof. V. I. Vysotskij již prohlásil, že vzhledem k událostem ve Fukušimě mají o jeho kul­turu mikroorganismů, ve které má docházet k procesům biologické transmutace, zájem Japonci. A pokud tým japonských vědců objev ukrajinských vědců ověří v praxi, můžeme se v brzké době dočkat úplně nové technologie, umožnující nám jadernou přeměnu dlouhožijících radionuklidů tak, aby se podstatně zkrátila doba, po kterou jsou nebezpečné svou radioaktivitou pro životní pro­středí.