Bez nafty a benzínu ?

Řada společností a výzkumných institucí pracuje na zdokonalení procesů výroby náhrady fosilních paliv.

Experti po celém světě varují, že ceny ropy v případě pokračování bojů na Blízkém východě by mohly vyústit v cenový šok, který by přepsal očekávání domácností i firem. Nejenže Írán rozšířil své raketové a dronové útoky vedle Izraele a amerických základen v arabských zemích také na samotné státy Perského zálivu a jejich ropnou a plynovou infrastrukturu. Ale vyhrožuje i dlouhodobým zablokováním Hormuzského průlivu, kudy prochází zhruba pětina světové produkce ropy a odhadem třetina zkapalněného zemního plynu (LNG), přičemž jemenští Húsíové hrozí, že zablokují průliv Bab al-Mandab, strategickou tepnu mezi Evropou a Asií. Další vývoj by pak nebyl jen o zdražování pohonných hmot, ale i o jejich nedostatku. Existuje však v případě silniční dopravy nějaké rozumné řešení, kde se obejdeme bez ropy?

Inu, aktivisté nám radí zapomenout na ropu a vrhnout se na elektromobilitu po vzoru Norska. Takový přechod na elektromobilitu v gigantickém měřítku by sice dle některých ctitelů elektromobilů byl technicky i energeticky proveditelný, ale to není jen o prosté výměně starých výfuků za elektromotory. Jednalo by se o komplexní proměnu celého našeho energetického, dopravního i společenského ekosystému. Pokud bychom se chtěli vydat na cestu elektromobility raketovým tempem Norska, narazíme primárně na tvrdé ekonomické limity běžných obyvatel, nebývale složitou infrastrukturní situaci a nepružnou státní byrokracii. Kdy (nejen) u nás je třeba brát v potaz silnou tradici spalovacích motorů a skutečnost, že firmy a flotily často preferují osvědčené technologie.

Jinak řečeno, nahradit fosilní paliva novými vozidly na elektřinu je utopie a k něčemu takovému (nejenom u nás, ale i v okolních státech) dojít nemůže. Schůdnější cestu namísto obměny vozového parku představuje náhrada pohonných hmot z ropy vyráběných jinými palivy, kdy bude zachována po celá desetiletí budovaná distribuční síť. A je potřeba si zde přiznat, že lokální emise zdraví škodlivého prachu a oxidů dusíku v centrech našich měst by pak klesaly, což by znatelně zlepšilo každodenní kvalitu ovzduší v Praze, Brně, Ostravě a dalších aglomeracích. Ale nejde tu ani tak o benzín, jako o nejužívanější naftu.

V případě prodeje nových aut sice diesel dlouhodobě ustupuje a podíl benzínu roste, jenže u spotřeby paliva vychází ve statistikách opačný obrázek: nafty se v ČR spotřebuje výrazně více než benzínu. Diesel totiž používají i dodávky, kamiony a firemní auta s velkým nájezdem. Ovšem i v případě starších osobních aut (typicky auta z let ~2005–2015) jde o výraznou převahu nafty, u středně starých (stáří cca 5–10 let) se poměr vyrovnává, benzín začíná dohánět diesel. Až u novějších aut (stáří cca do 5 let) jde o jasnou dominanci benzínu, kdy roste také podíl hybridů i aut čistě elektrických. A tak i když každým rokem u nás přibývají osobní automobily na benzín, ve vozovém parku s průměrným stářím 15–16 let, který dlouhodobě patří k nejstarším v Evropě, diesel převládá. Což žádný Harry Potter mávnutím kouzelnické hůlky nezmění.

A tak nakonec i ti, co hlasují pro udržitelné zdroje energie, navrhují nahradit současná fosilní paliva uměle vyrobenými palivy. Výzkum a vývoj syntetických paliv probíhá už řadu let, ale i když hlavní výhodou tohoto paradoxu budoucnosti zelených energií je fakt, že bez nutnosti úprav jde použít v současných spalovacích motorech, jeho nevýhodou bývají vyšší výrobní náklady. Ale poptávku po syntetických palivech již pohání i regulační politika Evropské unie včetně RED III, ReFuelEU Aviation, FuelEU Maritime a systému EU pro obchodování s emisemi (ETS). Kdy nejvyšší poptávku po syntetických palivech EU předpokládá v odvětvích letectví, námořní dopravy a těžké silniční dopravy, kde je přímá elektrifikace obtížná. V těchto odvětvích se tak důležitou alternativou k fosilním palivům mohou stát e-metan, e-methanol, e-SAF, e-nafta a e-amoniak. Přičemž i zde platí, že kdykoli se objeví na trhu nějaká příležitost na něčem vydělat, vždy se jí někdo chopí.

Výroba eFuels v průmyslovém měřítku při nedostatku ropy představuje zřetelně jednodušší a přímočařejší řešení, dokonce s lepšími a rychlejšími výsledky, než absurdní nápad s výměnou celého vozového parku. Navíc je příchod široce a cenově dostupných syntetických paliv otázkou blízké budoucnosti: „E-paliva se mohou stát dostupná skrze velkoprůmyslovou výrobu. Dosáhnout toho můžeme do roku 2045, pokud to politici umožní, naše branže je na to připravená,“ uvedl šéf eFuel Alliance Ralf Diemer. V dohledné době by pak produkce syntetických pohonných hmot mohla dosáhnout roční výroby, kterou svět potřebuje. Neboť v současné době se ve spalovacích motorech každoročně spálí zhruba 5–8 miliard tun fosilních paliv, přičemž polovina této spotřeby by dle eFuel Alliance mohla být ze syntetických zdrojů pokryta už v roce 2035. „Zda se nám povede tento potenciál naplnit, však záleží na politických rozhodnutích,“ dodává k tomu Ralf Diemer. Velkoprůmyslová výroba syntetického paliva by se pak měla postupně zvyšovat takovým způsobem, aby v roce 2050 umožnila úplné nahrazení konvenčních paliv. https://www.efuel-alliance.eu/efuels/costs-outlook

K výrobě e-paliv se používají vodík a CO2, kdy výroba vodíku probíhá elektrolýzou, při které se z vody odděluje kyslík a vodík. Tato operace však vyžaduje velké množství „čisté“ elektřiny, která pochází z obnovitelného zdroje, jako je sluneční, větrná, nebo vodní energie, přičemž EU zde hodlá vzít na milost i „čistou“ elektřinu z atomových reaktorů. Oxid uhličitý lze extrahovat přímo z atmosféry, ale i recyklovat ze zachytávaných emisí CO2 v nejrůznějších průmyslových provozech, kde tento proces díky novým předpisům a nařízením průmysl de facto financuje. Následuje chemická syntéza, kdy se vodík a CO2 kombinují za vzniku syntetických uhlovodíků, kapalných i plynných (např. methanol). Nakonec se produkt rafinuje za účelem výroby specifických paliv, jako je syntetický benzín (e-benzín), nebo syntetická nafta (e-diesel). Ale o tom zas příště.

Nicméně nezávislé vědecké studie předpovídají náklady na výrobu a přepravu v roce 2030 kolem 2 EUR za litr ekvivalentu nafty. Přičemž se stoupajícím objemem výroby za probíhající inovace výrobních postupů by cena syntetického paliva měla klesat.