Jen se prosím NEPŘERAZTE o můj SLOUPEK vánoční!

            Dětmi tolik toužebně očekávaná Velká noc je tady. Další rok je téměř za námi, nastalo období bilancování, rozjímání a hlavně čas splněných přání. A protože těch je co lidí na světě (a možná ještě mnohem víc!), stále častěji a neodbytně se mi v této době adventní na mysl vrací JEDNO takové (a je JEDNO, že ne právě vánoční).          

A protože mi již nějaký ten pátek stále leží v jedné ze zadních zásuvek mého stále rychleji kornatějícího vědomí (a vůbec nevím PROČ!?), dovolím si Vám volně převyprávět příběh jedné mladé slečny, která si přála změnit život v jedné jediné chvíli...

Když jsem pobrala trochu rozumu, řekla jsem si, že v patnácti ze mne bude obecní hvězda. Na rozdíl od Gottovy Hvězdy padající vzhůru, jsem však práh dospělosti překročila tak trochu nešťastně. Máma mi k narozkám v Tůzu* za BONY, aby měla KLID, koupila Super rifle a v pražském obchodním domě Labuť červený semišový botasky s bílým pruhem. Táta „dodal“ nové kolo (byť jen skládací), a abych byla šťastná neskonale, sehnala jsem si bublle gum žvýkačku Donald, uvnitř se složeným obrázkem, což byla v době značek Pedro (na bubliny) a Sevak (proti nachlazení) docela „americká bomba.“ A protože k naší obci vedlo asi pětikilometrové klesání, rozhodla jsem se naší partě v novém vzezření (tehdy se ještě neříkalo image!) předvést spanilou jízdu, abych těm vesnickým buranům ukázala... A to se mi opravdu podařilo. Po sto metrech mi spadl nedotažený řetěz a já nabírala čím dál tím větší rychlost. Snažila jsem se brzdit nohama, ale na třetím kilometru jsme to „narvala“ do hromady bordelu u cesty. Ze suprových riflí zbyly sotva kraťasy, mé úžasné nové botasky se zářivým bílým pruhem byly zcela bez podrážek (viz usilovné brzdění) a z kola byla teď skutečně nesložitelná „skládačka.“ Nakonec jsem byla ráda, že čerstvýho Donalda jsem ve finále spolkla, aniž bych se udusila. Dusili se samozřejmě také místní křupani, a to tak, že ani dohola oškubané slepici by se kohouti tolik nesmáli.

A proč jsem Vám to všechno vyprávěl? ANO, jsou v životě okamžiky, které ať už chcete nebo ne, nějak změní průběh vašeho bytí na tomhle světě. A to trochu či zásadně. Ale v JAKé míře a kterým směrem (do nebíčka nebo do peklíčka!?) je právě TO, co máte v rukách jenom a jenom VY a určitě ne nějaká beruška, co dostala sedm TEČEK.

Tak slastné a kyselé vůbec ne vánoce přeje Karel V.

*rozuměj Tuzex – dříve narození se slzou v oku jistě zavzpomínají, a těm později narozeným vysvětlí