Tak jsem se dal na psaní, docela jsem zvědav, jak to půjde. Jsem dost obyčejný chlap, mám své problémy a taky pár věcí, ze kterých mám občas radost. Ale takoví jsme asi všichni, jen ostatní si to občas nemyslí....
Je někdy legrační sledovat, jak se někdo snaží vypadat jinak, než je mu přirozené. Lháři tvrdí, že nikdy nelžou, zlí dělají hodné, hodní občas zlé. Je to hra, ten lidský život. Pár jedinců zvládne většinu času být tím, čím jsou a zaslouží, proto, náš obdiv. Ale poznáme je, mezi tou hromadou přetvařujících se? Já se přiznávám, mám s tím problém. Už jsem si párkrát myslel, koukej, ten je fakt dobrej, ten to myslí vážně, to je ten, kterej má tu výsadu nemuset hrát divadlo. A nic, za pár dnů jsem slyšel, jak na stejné téma mluví jinak s chlapama v hospodě a jinak na firemním sezení. Proč? Nevím. Asi pro kariéru, možná se někoho bojí, možná je takový a v té hospodě hrál divadlo. Znáte taky takové? Věřím, že ano, ale co s tím? Komu dnes věřit? I ti naši politici jsou herci, nebo si to nemyslíte? Ve volebních kampaních slibují nemožné, chápou potřeby všech obyčejných lidí, jak říkají, protože oni jsou prý neobyčejní...musí být, jinak my bychom nemohli být ti obyčejní! A tak se ptám sám sebe, jsem taky takový? Je to možné, ale proč? Zřejmě to bude životní zkušenost. Ono se totiž, navzdory pořekadlům typu, lež má krátké nohy, a nebo s poctivostí nejdál dojdeš, nevyplácí být přímý a poctivý. Alespň u nás, v našem systému se to nevyplácí. Vše je podřízeno vyšším zájmům, které jsou prosazovány hlava nehlava, lidi nelidi. Kdo má prostředky jako jsou moc a peníze, může si dovolit téměř vše. A upřímně, moc dělá peníze a peníze dělají moc, i moc. Takže začarovaný kruh. Jak z něj ven? Nevím a stále čekám na něco a nebo na někoho, kdo mi to prozradí. Otázka je, jestli už není moc pozdě. Snad není. Nebo alespoň doufám, že není. Jsem totiž optimista, i když to tak někdy nevypadá. Ale věřím. Věřím, že se dočkám něčeho lepšího a do té doby si musím nějak poradit. Tak, jako většina z nás, obyčejných lidí.......
Jan Werich: Když už člověk jednou je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je!
Moudré, ale jde to?
Karel Veselý
