Šikana ve škole – každodenní záležitost nebo ojedinělý jev?

Veřejnost je pobouřená smrtí učitelky, která byla vystavena několik měsíců trvající šikaně. Sám jsem podepsal petici za odvolání vedení průmyslové školy, na které se celá událost stala.

                Pracoval jsem jako učitel matematiky a deskriptivní geometrie na vojenských gymnáziích a středním odborném učilišti, takže vím, jaká je nebo byla realita.

                   Pokud se divíte, že si učitelka nestěžovala, pak nerozumíte tomu, jak to ve školství funguje. Pokud by si totiž stěžovala, tak by se celá záležitost s největší pravděpodobností obrátila proti ní. S Není tak úplně vyloučené, že by byla propuštěna, protože si neumí nastolit pořádek. Není tomu zas tak dávno, kdy byl medializován případ, kdy učňové nasazovali na hlavu mistra odborné výchovy odpadkový koš, do kterého tloukli holemi. Mistr byl propuštěn. Je realitou našeho školství, že žák či student má pro školu a její vedení větší hodnotu než učitel. Za žáka dostávají normativ, tak se příliš nepospíchá s vyloučením agresivních žáků, zatímco za učitele se snadno sežene náhrada.

            Vedení školy a kolegové nepochybně o šikaně museli vědět. Někdo musel projít kolem dveří a slyšet, co se tam děje. A určitě mělo vedení školy donašeče, kteří informovali nejen o šikaně učitelky.

                Sám jsem zažil jako učitel, jak mi studenti vyhrožovali, že mě vyhodí z okna. Když jsem si stěžoval vedení školy, tak z toho měli srandu. Zástupce ředitele mě napadal, že není spokojen s kázní na hodinách matematiky. To je realita, jak přistupuje vedení škol k problémům na školách. Hlavně nikomu nepřidělávat práci, své problémy si řešte sám. Pokud se někdo domnívá, že „když je učitel osobnost, tak si pořádek nastolí sám“, tak dle výzkumů zveřejněných na jednom ze serverů o školství cca 40 proc. učitelů na základních školách uvádí, že není schopno zpacifikovat narušitele kázně. Na učilištích to asi bude ještě horší. Autoritu učitelů sráží i vedení resortu. Paní ministryně nedávno prohlásila, že „děti u nás nikdo mlátit nebude“. To pronesla poté, kdy ředitel jedné školy dal pár facek neukázněnému žákovi a musel odejít z funkce.

             Když se nedostane učiteli, který má podobný problém, jako zmiňovaná učitelka angličtiny, podpory ze strany vedení školy a kolegů, tak jej může sám řešit velmi obtížně.

                Když jeden z učňů na škole, kde jsem učil, píchl spolužáka do zadnice na hodině zástupce ředitele, tak se s tím zabývala polovina školy. Když si jedna soudružka učitelka stěžovala, že jí vietnamští žáci nechtějí mazat tabuli, tak měl soudruh ředitel pohovor se všemi žáky vietnamské třídy. Podotýkám, že ti vietnamští žáci byli dospělí lidé a chodili pěkně oblečení. To je ten zmiňovaný individuální přístup, ale nikoliv k žákům a studentům, ale k učitelům ze strany vedení.

                  Já jsem to řešil výpovědí a nechal jsem se zaměstnat jako programátor, týraná paní učitelka nebyla už schopna ani dát výpověď. Zřejmě byla před tímto pracovním poměrem nějakou dobu nezaměstnaná.

              Pokud se má nastavit zrcadlo žákům a studentům, tak musí agresoři skončit vyloučením a před soudem. A vedení školy zbavit funkce. Nepochybně celý případ zcela záměrně ignorovali.

               Je myslím příznačné, že jedna moje spolužačka z univerzity, úspěšná učitelka ze základní školy filosofovala, že kázeň si musí učitel nastolit sám. Tedy v páté třídě je to jiné, než se sedmnáctiletými zedníky.

Pravý doktor přírodních věd