Kniha známého fyzika a populárizatora vědy pojednává o tom, co je ve fyzice nemožné a co by se mohlo dříve nebo později stát realitou.. Kniha začíná v předmluvě větami?: Bude jednou možné procházet zdí? Stavět mezihvězdné koráby pohybujicí se rychleji než světlo? Číst cizí myšlenky? Stát se neviditelným? Pohybovat předměty silou myšlenky? Přenášet se v mžiku mezihvězdným prostorem?
Vzdělaný čtenář je seznámen s tím, co všechno bylo vědci považovano za nemožné a stalo se realitou, jak se mýlil nejen Einstein, ale i řada jiných vědců.
Autor pokračuje: Jakožto fyzik jsem se naučil, že slovo „nemožné“ je často relativní pojem. Za svůj krátký život jsem opakovaně zažil, že se ze zdánlivě nemožného stala vědecky ověřená skutečnost. Je tedy chybné představovat si, že jednoho dne budeme schopni teleportace nebo postavíme vesmírnou loď, která nás dopraví k hvězdám vzdáleným několik světelných let.. Takové výkony jsou pdole současnžých fyziků považovány za neuskutečnitelné. Bude tomu za několik desetiletí jinak? Nebo za deset tisíc let, až naše technika pokročí.
Autor knihy dělí nemožné do tří kategorii: V první (kategorii) jsou ty, které nazývám nemožnosti prvního řádu. Technoloigier z této kategorie v současnosti nemáme k dispozici, nijak však neporušují známé fyzikální zákony, a proto by s emohly v pozměněné podobně objevit již v tomto století. Nemožnosti II. Řádu jsou technologie, ktreré jsou na samé hranici našeho porozumění fyzikálnímu světu. Mohly by se vyvinout řádu tisiců nebo milionů let. Poslední kategorie nemožností III. Řádu jsou technologie, které porušují známé fyzikíůlní zákony. Jestliže by se však ukázalo, že možné jsou, představovalo by to zásadní posun v našem porozumění fyzice.
Kniha je rozdělená do 3 částí: Nemožnost I.řádu, Nemožnosti II.řádu, Nemožnosti III. Řádu a tyto části jsou ještě rozděleny do patnácti kapitol předmluvy , poznámek, bibliografie, poznámek k překladu a rejstříku.
Autor knihy často cituje sci-fi televizní seriály a romány jako Star Trek, nebo díla Isaaca Asimova a dalších. Myšlenkami např. Julese Verna se v dětství inspirovala řada vědců k tomu, aby se stali vědci. V knize se to jen hemží jmény řady vědců z různých oborů, logicky hlavně fyziky, od těch nejznámějších jako Einstein, Newton, Hawking až k těm, které nejsou tak úplně známí široké veřejnosti. Poděkování vědcům za konzultace tak zabírá dva a půl strany.
Autor se zabývá magnetickou levitací, neviditelností, nanotechnologiemi, četrnými děrami, červími děrami, magnetickou fúzí, teleportací, kvantovými počítačí, telepatií, psychokinezí, roboty. Na straně 105 autor knihy cituje českého spisovatele a dramatika Karla Čapka a jeho hru R.U.R, ze které pochází slovo „robot“. Žádné jiné české jméno se v knize neobjevuje.
Autor knihy Michiu Kaku nejen v této knize prokázal schopnost vysvětlovat složitou vědu, za kterou se skrývá složitá matematika, velmi srozumitelným způsobem přístupnou formou pro širokou veřejnost. Doufám, že podobné knihy zaujmou místo i ve školních knihovnách, i když školy nemají příliě na utrácení za učebnice, pomůcky atd.
Karel Vašíček
Exučitel matematiky a deskriptivní geometrie
exprogramátor
