Na tiskové konferenci, na které byla oznámena zpřísněná opatření, se premiér omluvil za chyby. Prý nepředpokládal, že by se to mohlo takto vyvinout. Pár slov i o novinářích jako sedmé velmoci
Na jaře se většina politických představitelů na všechno vykašlala. Když se naše vláda po jedenácti dnech konečně rozhoupala k vyhlášeni nouzového stavu a karanténě, tak se předsedkyně EK, francouzský prezident a německá kancléřka ohradili, že omezujeme občany Evropské unie ve svobodě cestování.
Už před tím jsem uváděl, aby se obnovily kontroly na hranicích a letištích a omezilo cestování, tehdy jsme slyšeli premiéra, že nemůžeme omezit občany jiných zemí v cestování. Tehdy jsem zhruba psal, že jde o lidské životy a to je důležitější než to, jestli dostaneme nebo nedostaneme od EK pokutu.
Pak se předsedkyně Evropské komise vyjádřila: „My, kdo nejsme odborníci, jsme to podcenili“. A jede se vesele dál.
Na konci února jsem na tomto místě na blogu psal, že nás čeká zdravotnická a ekonomická katastrofa.
Naši politikové uváděli v Poslanecké sněmovně, že jsme dobře připraveni a že se nás to asi nebude týkat. Totéž uváděli informační linky o koromaviru: „Nic to není, je to jako chřipka a na tu se také umírá“. Můj dotaz: „Na co se čeká s opatřeními, až budou umírat lidé?“. Odpověď: „To se nás asi nebude týkat!“.
Odbornice, Soňa Peková, nevím přesně v jakém oboru, uváděla na jaře strašné bláboly, že virus vznikl čínské laboratoři.
Po „zvládnutí“ první vlny se Peková dala slyšet, že žádná druhá vlna nebude, že virus během několika týdnů vymizí. To se tedy fakt trefila.
Paní Peková údajně má nebo měla dostat státní vyznamenání.
Ředitel nemocnice v Motole JUDr. M. Ludvík uváděl v České televizi, že u nás bude maximálně šest tisíc nakažených. Myslel nikoliv denní počet, ale celkový počet. To se tedy fakt trefil
Vraťme se k tiskové konferenci, na které se vyhlásila přísná opatření proti šíření epoidemie ze dne na den. Že vstoupily v platnost den ze dne, to mi nevadí. Když jde o lidské životy, tak někdy je už včera pozdě.
Vadí mi, jak premiér opakovaně tvrdil, že jsme jedničky ve zvládnutí epidemie, že máme vše pod kontrolou, odmítal svolat Bezpečnostní radu státu, odmítal vyhlášení nouzového stavu. Ingeroval do rozhodování ministrů a tvrdil, že přejímá plnou odpovědnost.
Pak se dozvíme, že jsme tedy udělali chyby.
Prý vůbec nečekal, že by se to mohlo takto vyvinout. Fakt předvídavost, předběžná obezřetnost, to tedy fakt.
13. března jsem na tomto místě uváděl, že se tak jako tak nevyhneme zavření škol a služeb. Jeden diskutující označil můj příspěvek komentářem: „To je tedy úlet, pane doktore“.
Podívejme se na sedmou velmoc, třetí pilíř naší demokracie, naše novináře.
Na Novinkach.cz uvádějí, že z UZISu omylem unikl dokument, že se většina nakažených nakazí v rodině a v zaměstnání a že se omezují akce, na kterých se až tak nenakazí. Tyto argumenty novinářů se snad ani nedají nazvat jinak, než jako bláboly.
To, že se většina nakazí v práci a rodině, to je zřejmě pro novináře objev století.
Vláda se snaží zamezit dalšímu šíření.a omezit sociální kontakty. Logicky se tedy zavírá vše, co není nezbytně nutné pro chod státu a život občanů.
Pokud bychom tedy úplně uzavřeli vše, tak bychom brzy zemřeli hlady. Nakazit se mohou i ti, kteří pracují např. v zemědělství v živočišné výrobě. Máme tedy omezit preventivně i provoz v živočišné výrobě? Abychom zemřeli hlady?
Vláda tedy snaží, aby se všude zavedla opatření k zabránění šíření nákazy. Logicky se lidé nakazí doma, protože tam je prostě těsný kontakt. Domnívají se tedy novináři, že by se měly uzavřít i rodiny?
Podobné bludy, že se mohou setkávat jen lidé do určitého počtu, ale potom sedí vedle sebe někde v trolejbuse. Veřejná doprava je nezbytná pro život občanů, aby se mohli například dopravit do práce a na nákupy. Nebo se domníváte, že budou vozy MHD vozit po 6 cestujících? V práci se nakazili také lékaři, zdravotníci a učitelé.
Učitelů na ZŠ a SŠ je cca 160 tIs. a dalších 21 tis. je jich na VŠ. Nemocnice zavřít nemůžeme, nicméně někteří lékaři na jaře zavřeli ordinace. Když jsem na jaře volal na ambulanci praktických lékařů, tak mi zdravotní sestra na dotaz: "Vy jste neutekli před pacienty?“ odpověděla: „Bohužel, ne“
Aneb, co na srdci, to na jazyku.
Školy dočasně uzavřít můžeme i s ohledem na to, aby se snížily osobní kontakty.
Kolik lékařů a ústavních činitelů si udělalo radost a zajeli si lyžovat v Itálii či Rakousku. Potom soukromé ambulance vyhrožovaly, ať jim stát a kraje dodají ochranné pomůcky. Jako soukromí podnikatelé a lékaři se na prevenci rovněž vykašlali. Roušky a jednorázové rukavice na jaře, na konci února a začátku března daly v lékárnách koupit. Já jsem si je pro sebe koupil.
Koupil jsem si je v Pardubicích v lékárně na hlavní třídě. Když jsem nadával lékárníkům v této lékárně, že sami jako lékárnící je nenosí, tak se bavili: „My se obětujeme“. Potom mě vyhodili, že mě nebudou obsluhovat, že jim nadávám do blbců.
Co se týká bludů, že karanténa má větší dopad na ekonomiku, než jako zábrana šíření nemoci. Tak když se nakazí statisíce občanů, protože se podle některých především měla zachránit ekonomika, což je podle Šmuclerů či Pirků vážnější problém, než záchrana lidských životů, tak desítky tisíc lidí budou na dlouhou dobu vyřazení z pracovní činnosti, jejich léčba stojí miliony a stále se neví, zda nemoc nebude mít dlouhodobé či celoživotní následky i pro ty, kdo měli lehký průběh.
„Profesor“ Pirk, škůdce národa, tvrdil v rozhovoru: Já už jsem to měl, ode mě se už nenakazíte. Tedy „profesore“ ukazuje se, že onemocnět může znovu i ten, kdo to již měl, a protilátky proti Covidu mohou brzy vymizet, takže bludy o skupinové imunitě promoření se kriticky myslícímu člověku jevily, jako „pochybné“ od samého začátku.
Z Pardubic pravý doktor přírodních věd Karel Vašíček
