Už na začátku epidemie jsem upozorňoval, že stát a veřejné instituce nedostatečně, nebo vůbec neinformovaly občany, kteří nemají Internet a televizi. Před několika měsíci to konstatoval i ÚSTAVNÍ soud.
Abych zabránil komentářům,, tedy v České republice ani nikde jinde neexistuje povinnost vlastnit chytry mobil, počítač či televizi.
Pokud tomu někdo stále nechce rozumět, tak když je někdo nezaměstnaný nebo má hmotnou nouzi, tak řeší, aby zaplatil nájem a měl na potraviny.
Zodpovědný člověk není jako nějaké studentky či studenti, kteří řeší, aby měli vychytané mobily.
Státy vznikly proto, aby se postaraly o občany, např. o ty, kteří se nemohou o sebe postarat.
Na jaře se týden tiskl centrálně leták, potom se týden distribuoval. Byl nejen informačně více méně k ničemu, ale k řadě občanů nedorazil, nebo jej ani nepostřehli, neboť těch blábolů chodí do schránky nepočítaně a někteří občané logicky otevřou schránku a letáky nebo jejich většinu chodí do nějaké krabice na chodbě domu.
6. března jsem napsal e-mail primátorovi Pardubic s dotazem, „jak jste informovali občany, kteří nemají Internet a televizi, kdy se začnou dezinfikovat vozy MHD, jestli se čeká, až začnou umírat lidé. Napsal jsem mu, že z minuty na minutu mohly viset informace na veřejných budovách, z hodiny na hodinu na veřejných budovách a poštách či provozovnách. A ze dne na den mohla pošta roznést informace a pověsit je na obytné domy. Pošta, magistrát, městské obvody a krajský úřad mají dostatek tiskáren, aby toto zařídily.
Pan primátor neodpověděl ani náhodou. Čekal jsem tedy 14 dnů, pak jsem urgoval odpověď.
Odpověděl mi vedoucí kanceláře. Na kritiku a podněty občanů se ovšem reaguje útokem.
Dostalo se mi odpovědi, „co mi dělá nadprávo, být nadkritikem či nadrádcem.
Napsali mi bláboly, že bych se měl spíše, než něco psát, podívat kolem sebe, zda někdo nepotřebuje pomoc a že by se každý měl ve svém vlastním zájmu zajímat o to, co se děje kolem nich.
Tyto bláboly jsem vyvrátil již na začátku článku.
Co se týká blábolu, že bych se měl zajímat, zda někdo nepotřebuje pomoc, tak s tím se tedy docela „trefili“. Už na začátku epidemie jsem kontaktoval Charitu Pardubice, že bych mohl nakoupit občanům, kteří si nemohou nakoupit. Navíc jsem sám invalidní důchodce.
To nepočítám, že si představitelé státu a veřejných institucí myslí, že primární povinnost stát outsourcují na občany-
Až poté, kdy jsem reagoval, tedy po 21. březnu se opravdu na obytných domech objevily letáky, na kterém je telefonní číslo, na kterém si občané mohou zjistit informace.
V devadesáti tisícovém městě byla zprovozněna jediná telefonní linka, na kterou se více méně nedalo dovolat a měla provozní dobu takovou, aby se pracovníci magistrátu „neunavili“. Byla v provozu v pracovních dnech a v pracovní době magistrátních úředníků.
SK
Tato informační linka je ovšem už od června mimo provoz.
Napsal jsem i to, že mnohem chytřejší než tisknout a distribuovat centrálně nějaký leták, bylo oslovit provozovatele freemailových serverů a požádat je, aby občanům, kteří využívají těchto služeb, poslaly mail s informacemi o situací včetně PROSBY, ABY SE SNAŽILI VYTISKNOUT INFORMACE PRO OBČANY, KTEŘÍ NEMAJÍ INTERNET, NEBO POTŘEBUJÍ POMOC OKOLÍ.
Bylo by to rozhodně rychlejší, než týden tisknout leták a pak jej týden distribuovat do poštovních schránek.
To nepočítám, že by se předastavitelé státu neměli spoléhat na jeden informační kanál
Z Pardubic pravý doktor přírodních věd Karel Vašíček
