Uvědomuji si, že přinášet další důkazy pravdivosti biblického příběhu o Potopě je nošením dříví do lesa. V USA se však podobnými tématy pár pisálků slušně živí, proč to tedy nezkusit? Má neznalost geologie zde bude spíše výhodou.
Podle Pavla Kábrta je biblická Potopa nejlépe zdokumentovanou a prokazatelnou událostí v celých lidských dějinách. Důkazů biblické Potopy jsou miliardy (zde) a nemusíme za nimi cestovat do vzdálených krajin. Všímavý a přemýšlející člověk může, ba musí důkazy Potopy vidět všude kolem sebe.
Nejznámější česká řeka Vltava protéká v oblasti Prahy - Sedlec poměrně úzkým korytem lemovaným z obou stran rozeklaným skalním masivem. Stejně jako Grand Canyon v Arizoně vytvořily tuto geologickou strukturu ustupující vody biblické Potopy roku 2349 př. n. l.
V sedleckém úseku Vltavy probíhají v současnosti práce zajištující lepší splavnost řeky. Za dnes panujících podmínek se totiž řečiště Vltavy postupně zanáší a je třeba jej za pomoci speciálního ponorného stroje čistit od usazenin. Zejména povodně v letech 2002 a 2013 přinesly značné množství materiálu v podobě štěrku a oblázků. Místo aby Vltava po miliony a miliony let postupně (pomalu) prohlubovala své koryto, jak nám tvrdí sekulárně ateistická geologie, pozorujeme naopak zvyšování úrovně jejího dna.
Okolní krajina nad sedleckým kaňonem je naopak dosti plochá. Tvoří ji vrstvené sedimenty, které přinesla potopa a horizontálně rozprostřela po velké ploše tehdejšího mořského dna. Tlakem vody došlo k rychlému zpevnění usazenin, ve kterých ustupující voda mocným proudem vymlela dnešní říční koryto.
Údolí Vltavy má u Sedlce tvar písmene U. Na okolních skalách však v pravidelných odstupech pozorujeme mělké rýhy tvaru V kolmé na tok řeky. Tyto rýhy nepochybně vymlely poslední zbytky vod stékající z ploché krajiny do nově vytvořeného říčního koryta, odpovídá tomu jejich tvar i velikost.
V Roztokách, jen několik kilometrů od Sedlce, se do Vltavy vlévá Únětický potok. Ten protéká Tichým údolím sevřeným podobně jako Vltava vysokými skalami, přičemž údolí potoka je prakticky stejně hluboké jako to vltavské. Jak je možné, že mělký potok vytvořil údolí téže hloubky jako mohutná řeka? Kreacionista odpověď zná, udělala to biblická Potopa. Evolucionista se zmůže jen na hromadu prázdných slov a obvyklé mlžení.
Pod vrcholem jižní strany Tichého údolí se hojně vyskytují oblázky, které kdysi v minulosti musela ohladit tekoucí voda. Tato dnes suchá, téměř stepní stanoviště občas navštěvuji v rámci mykologického průzkumu a ani zde jsem stopy Potopy nemohl přehlédnout.
Popisná geologie rozlišuje tři základní typy hornin – vyvřelé, usazeniny a horniny přeměněné. Současnou geologickou tvář Země formovala Potopa, všechny známé horniny jsou důsledkem celosvětové katastrofy nebývalých rozměrů. Při Potopě vznikaly mocné vrstvy usazenin, přitom usazeniny jsou velmi často překryty horninami vyvřelými – sopečná činnost při potopě byla velmi intenzivní. Přeměněné horniny formoval vysoký tlak a teplota hluboko v zemském plášti a jen při Potopě mohly být vyzdviženy na povrch. O nepředstavitelně monumentálním rozsahu v bibli popsané celosvětové katastrofy svědčí skutečnost, že z původních předpotopních hornin se nezachovalo prakticky nic. Celý zemský povrch semlela Potopa, erodovaný materiál odnesla tisíce kilometrů daleko, pečlivě roztřídila mořské fosilie, rozlámala kontinenty, za intenzívní sopečné činnosti mořské dno i pevnina klesaly a zase se zdvíhaly. Nenacházíme-li dnes žádné pozůstatky předpotopního světa, i to je důkazem obrovských sil formujících naši planetu během Potopy. Hallelujah!
