Pokud je duše nehmotná, pak neznám způsob jak ovládat hmotné tělo, poznávat skrze hmotný život nové zkušenosti a odloučit se od těla (kam?). Pokud je hmotný svět deterministický, musíme popřít všechny společenské zákony a odevzdat se plně do zákonů chování hmoty. Moje osobní zkušenosti s poznáváním světa mi říkají, že obojí je špatně. Člověk unese tíhu života aniž by nutně musel věřit v Boha, nebo vědecký ateismus.

Domnívám se, že život již v okamžiku vzniku buněk nabral v uhlíkovém cyklickém chemickém stroji dostatek neurčitosti k svobodnému pohybu a později ke svobodné vůli.Současně tvrdím, že není v silách člověka popsat fyzikálně deterministicky činnost lidského mozku ani využitím stávající sítě počítačů ve světové internetové síti. A tak nám zbývá filosofie a vždy osobní víra.

A jen malá poznámka na okraj.

Dnes už známe systémy, které jsou plně deterministické, ale plynou z nich zcela nepředvídatelné výsledky. Například neuronové sítě.

Mlhavá logika proto zavedla kromě klasického AND a OR také MAY-BEE.

Co je to "lidské vědomí"? Tím se lidé zabývají už hodně dlouho. V zásadě existují dva globální přístupy k tomuto problému.

Filozofický - Snaží se popsat vědomí ve smyslu subjektivního charakteru jedince. V principu lze říci, že každý člověk vnímá obraz reality zcela individuálně. Z toho plyne, že co člověk to názor...

Vědecký - Popisuje (hledá) vědomí pomocí vědeckých metod (biochemie, fyzika, logika, apod.). Pro svoji povahu v podstatě nemůže pro další výzkum využívat filozofický přístup (odporuje to základní definici vědy). Proto to ani nedělá.

Ovšem kreacionisté dělají přesný opak - Spojují filozofický přístup s vědeckým. Co z toho asi tak může vzejít? Špatná filozofie a ještě horší věda. Nemohou se pak divit, že jsou ostatním spíše k smíchu.

Kreacionistům diskutujícím na webu kreacionismus.cz se kombinace špatné filosofie a špatné vědy líbí. Validní argumenty k životu nepotřebují a nejsou o nich ochotni ani přemýšlet.

Ale cenzura jim jde dobře. Tento týden vrchní inkvizitor zabanoval Koroslava, což byl jeden z posledních trpěných diskutujících s rozumnými názory.

Jako pomocnou literaturu doporučuji zájemcům knihu

Douglas Preston: Rouhání, a Ondřej Neff: Pravda o pekle.

Jinak si myslím (jen domnívám), že svět není ani deterministický, ani nahodilý. To jsou jen krajní, nedosažitelné, mantinely mezi kterými se svět pohybuje. Je to rozpor a bez rozporů by se nic nedělo, nepohybovalo. Až se zjistí proč je Vesmír takový, tyhle otázky a dohady zmizí. A asi vzniknou nové.

Podobné úvahy kdysi pěkně zpracoval Stanislav Lem do povídky Dichtonie (21. cesta Iona Tichého). V ní posledními na planetě, jimž ještě zůstala víra, jsou právě roboti.

Stanislav Lem je vůbec velký formát.

Ani nezpochybnitelné (ověřitelné) spirituální zkušenosti , jež pak logicky umožní uvěřit v Boha, neznamenají, že hloubavý člověk přestane mít další otázky. A to i v případě, že se mu dostane mnoho odpovědí. Zřejmě jsou taková tajemství, která nejsme schopni pochopit, dokud žijeme. Naše inteligence má své meze.

Takže je pochopíme až umřeme? Naše inteligence, moje určitě, své meze má. Stejně jako ji měli dinosauři, první savci, opice, lidoopi. Inteligence se zjevně, postupem věků zvyšuje. Inteligence, jako taková, ne nutně lidská, má vlastně jedinou mez a to, že nemůže dosáhnout nekonečna.