Zvítězili(y) jsme?

Protože nevím kdo zvítězil, do titulku jsem vložil rezervní ýýý. Včera stávka ještě neskončila a už média hledala vítěze. Ani teď, ani potom nebudeme chytřejší, ledaže bychom odbory versus vláda, pojali jako sportovní utkání. Dva jedna, nebo plichta. A hotovo!

Jenomže problém je daleko složitější. Dopad stávky nejvíc pociťují lidé z těch skupin, kteří se stávky účastní, ne však politici, jimž je poselství určeno. Hladový sytému nevěří, říká se a stávkování je v podstatě výrazem bezvýchodnosti a beznaděje značné části občanů. A nejsou to jen odborově organizovaní. Jestliže někdo bezohledně a necitlivě prosazuje své zájmy, nemůže se divit, že ti ostatní se nechtějí podřídit bezhlavé síle moci.

Jako vždy, vítězí ten silnější. Však otázka zůstává, zda si soupeři odnesou nějaké poučení. Že je třeba naslouchat druhému a zákonodárná moc je tu pro občana a ne pro ideologii. Jestli je zákon dobrý, či špatný, spravedlivý, nebo nespravedlivý o tom musí existovat debata.