Už je to pár dní, když se jeden „skleníkový“ poslanec a rychlodoktor z Plzně, „řádně“ připomněl. Děti z dětských domovů označil jako nepoužitelné. …“to je přece realita…“ „Možná to zní drsně, ale to jsou děti, které jsou tak nemocné a tak…, že nikde jinde než v domově nepřežijou.Pravil, minulý týden, ve čtvrtečních Událostech - Komentářích ČT, poslanec Benda.
Nechci, ani nebudu rozebírat nadmíru hloupý výrok, to již udělali mnozí jiní. Jenom se svěřím, že plachý chlapec s pyšným pohledem - Marek Benda, mě zaujal již dávno. Teď prokázal, že z dětských kalhotek ještě nevyrostl a nikdy nedospěl. Jak se mohlo stát, že průměrný chlapec ze školních lavic, přeskočil do „velké“ politiky? Kdybych byl hodně sprostý, řekl bych, že je to přerostlé, protekční dítě, které svůj život založilo na odlesku disidentsví svého otce. Asi nejsem jediný, komu vadí, že člověk s nulovými životními zkušenostmi, rozhoduje o osudech druhých.
A bude hůř, protože není sám. Podobných osobností novodobé zlaté mládeže, která se prezentuje mlácením prázdné slámy, stále přibývá. Mluví zvláštním politickým nářečím, chvástají se, rozumí všemu a všem. Je jedno, z které profesní líhně se vyklubali. Takovouhle politickou „profesionalitu,“ blahé paměti, asi začal Standa Grossů z ČSSD. Mimo jiné, také symbol slepé stranické poslušnosti. Takových Brouků Pytlíků, co všechno viděli v biografu, ale nikdy nic sami neprožili, stále přibývá.
Ale vrátím se k Markovi Bendovi, protože je výkvětem jemu podobných, vedle jiných i současnému premiérovi Sobotkovi. Proto, že jsou to již čtyřicátníci, jsem do názvu mého článku vložil otazník. Také proto, že mladý Benda procházel poněkud jiným vývojem než jiné děti zbohatlíků. Je spodivem, když politická strana ODS byla založena jako strana jednoho muže, plachý chlapec si okamžitě uvědomil, že obdiv a loajalita k vůdci je hlavní ctnost. Proto těžko chápu, když ve stranickém sekretariátu Václava Klause, se disidenty spíše pohrdalo. No, rodinná zkušenost byla překryta novými zážitky.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, musím ještě dodat, že kdysi se říkalo: Raději se mýlit se stranou než mít svoji pravdu, protože strana je neomylná. A vědí mladí – zlatí, v čele s Markem Bendou, že to bylo jedno ze základních dogmat Komunistické Strany? Mimochodem, Václav Benda (otec), celý život proti nesvobodě bojoval.
A tak se znovu divím, že jeho synovi, díky loajalitě ke straně ODS, politická kariéra rychle vzrůstala. Bez dokončeného právního vzdělání, se stal předsedou ústavně – právního výboru. Také jsem se někde dočetl, že plachý hoch s pyšným pohledem, by jednou chtěl být předsedou Ústavního soudu. Tahle slova člověka s neúplným právním vzděláním, bez soudní praxe, který se neumí pohybovat v jiném prostředí, než je poslanecká sněmovna, jsou důkazem, že on a jemu podobní, žijí mimo realitu.
Snad už mně zbývá jenom dodat, že Marek Benda je doslova přírodní úkaz. V posledních volbách ho pražští voliči z nevolitelného místa, vykroužkovali do volitelné pozice. „Ti, co mě volí, asi mě volí proto, co říkám a ne proto, jak vypadám“. Uvažuje Benda, proč je i přes pád ODS, poslancem. „Myslím, že jméno Benda je pořád, aspoň v části Prahy, dobré jméno. Samozřejmě čerpám trošku ze svého otce a věřím, že jsem ho příliš nepoškodil… církevní restituce vymyslel první on.“
Jestli někdo namítne, že z Bendy a jemu podobných, za dvacet let vyrostli profesionální politici, rád bych řekl:“ Myslíte si, že když budu dvacet let opakovat pátou třídu základní školy, stane se ze mě v jednatřiceti profesionální repetent?“ Kdo tomu věří, klidně mě může zařadit mezi zlatou mládež.
