Ze smradu se mně dělá špatně.

Kam až ta močka z politického chlíva doteče? Kladu si tuhle otázku, protože hnoje s každým dnem přibývá a do kydání se věru, nikomu nechce. Naopak, pan Paroubek se asi rád rochní a při té příležitosti nalezl v hnoji další kamarády.

Už dávno si iluze o politice nedělám, přesto mě zaskočilo a překvapilo množství další špíny spojené s Paroubkovým přestupem do neparlamentní straničky ČSNS 2005. Nutí mě to vyjádřit se, protože od sedmdesátých let, minulého století, jsem s národními socialisty spřízněn. Zbývá dodat, že tehdy pro vládu jedné strany, jsme byly my jinostraníci větším nebezpečím, než soukromě rebelující občan. Možná proto tahle svojí historií bohatá strana, bohatá i majetkem, byla přikryta sametem a z politické scény musela v novodobém mocenském boji a hnoji, zmizet.

 Ale vrátím se k Paroubkově výhybce. Je jasné, že nejde o změnu páně Paroubkových názorů, ale jen o zneužití národních socialistů pro svoje zhrzené ambice a nezvládnutelný chtíč. Kdo to neví, Paroubek byl „brkounem,“ (tak se říkalo národním socialistům) tehdy ČSS, déle než do konce roku 1989. Společně s Vyvadilem, Orgoníkovou, Křečkem, Zaorálkem, Koskubou a jinými, přispěli k jejímu zániku, nabrali „správný vítr“ a všichni skončili u ČSSD v sociastické internacionále.

 Nepřátelský rozchod bývalého předsedy se Sobotkou a sociálními demokraty se dal očekávat, ale kýble špíny vylité na dnes bezvýznamnou straničku, asi nikdo nečekal. Překážkou pro Paroubka se stal dosavadní předseda ČSNS 2005 Karel Janko. V tomhle světle už nepřekvapuje, že současný předseda byl svojí ústřední radou ze strany vyloučen. Největší pikantností je, že stran národních socialistů je možná více. Objevují se další souvislosti a dají se předpokládat i soudní žaloby pro určení toho pravého nástupce historické ČSNS.

 Je mi opravdu zle! Protože jsem nadšeně a docela silně prožíval změnu režimu v roce 1989, ke které velmi přispěla i ČSS. Novinový deník této strany Svobodné Slovo, jako první začal svobodně informovat o vzniku OF a první veřejný protest na Václavském náměstí se snesl z budovy nakladatelství Melantrich.

 Je mi zle, když jako předseda místní organizace jsem později musel sledovat hru na skořápky o vliv měnících se předsedů strany (spojili by se i s ďáblem) a namísto návratu ke kořenům, jsem prožíval pád strany až do zatracení.

 Je mi zle, že jsem dělal křoví aby nebylo vidět na první politický tunel. Muselo to tak být, protože naše bohatá a zavedená nástupkyně ČSNS překážela „chudému“ disentu, vekslákům a „polepšeným“ komunistům k uchopení moci.

 Co dodat? Teď je mně na blití!