Závidím.

Závidím řekám vidím je téct, závidím chlebům vidím je péct. Závidím Nagyové Nečase, ňáký stotisícek zas jí přinese.

Omlouvám se paní Urbánkové, že jsem spojil několik slov z její krásné písně se současnou politickou kulturou. Ta píseň není jenom melodicky krásná, ale její slova vyjadřují přirozený vztah k životu. To už se nedá říci o přidané části písničky vládní.

Řeči všech těch našich vyvolených vůdců a jejich úředníčkům snad už občan přestal rozumět. Věty rozvité jsou už tak rozvité, že posluchač ztrácí souvislosti. Dovolím si ukázku opačnou, protože svět rozvitých politických vět, by mě unavil i po ránu: Věta holá :„Jistě.“ To znamená, že jsem od koaličního partnera zprávu strávil a čekám na další informaci. Co vyjadřuje další holá věta a moje prohlášení: „Nuže?“ Jsem plně na výši situace, ale nikdo ode mě nemůže čekat závažné rozhodnutí  bez dalších informací. Poté většinou následují přestřelky vět rozvitých.

Nechce se mně babrat se ve výmluvách a všelijakých úhybných manévrech našich vyvolených. To je práce sociologů a novinářů. Oni ti co kradou a nemají čisté svědomí, stejnak nikdy nepochopí, že lidská závist je přirozená součást lidského soužití. Totiž, lenost a závist přirozeným způsobem posunují technický pokrok a rozvoj společnosti kupředu.

Že naši vůdci si hýčkají závist devastující, je věc jiná. Možná jim slouží! A tak úřad vlády už zjistil, kdo je zodpovědný za odcizení osobních dokumentů spolu s výplatní páskou šéfky kabinetu premiéra Nečase.