Rozmrzele, mnoho lidí vyndalo ze schránek obálky s hlasovacími lístky. Poslední dobou jako vždy, zájem lidí s obyčejnými starostmi, budou spíš volit volební lhostejnost. Oni mají starost o své děti, o svou starou maminku, a jestli příští měsíc dostanou výplatu. Je třeba se zeptat: kam, po více než dvaceti letech zmizely úsměvy, tolerance a nadšení?
Nemám chuť opakovat již mnohokrát vyslovená moudra, otevírat skříně v politických kuchyních a vysypané kostlivce předhazovat protivníkům. Protože občanům téhle krásné země je takřka jedno, v které politické kuchyni se předvolební guláš vaří. Politické strany více než dvacet let klamou, nejen tím, že před volbami slibují všechno všem. V občanech narostlo rozladění vůči každému, koho lze označit politikem.
Bohužel, těm profláknutým tvářím to nic neříká, slabá volební účast jim neříká také nic. Ani to, že jsou občani dílem naježení, dílem natlačeni do svých ulit. Nemusím být politolog, stačí si trochu pamatovat. Podobně jsme žili v totalitní době vlády jedné strany, jen s tím rozdílem, že k volbám se chodilo dobrovolně – povinně. Tím nechci říct, že by teď v Čechách vládl autoritativní režim. Ale někteří rádobydemokraté si myslí, že občan půjde jednou za čas k volbám, potom zavře oči a již nebude do ničeho mluvit.
Ne, na dobu před více jak dvaceti lety nevzpomínám s nostalgií, ani nemám krátkou paměť! Míra nostalgie je závislá na tom, v jaké situaci se každý z nás nachází. Mám – li mluvit za sebe, některými věcmi jsem zklamaný hodně. Tím víc, že po listopadu jsem několik let také byl aktivním účastníkem politiky. Tehdy jsem od počátku věděl, že široce rozevláté Občanské Fórum společnost zformovat nemůže. Proto jsem přivítal vznik nových, politických stran, které se ujmou své politické role. Jejich kvalitnější, morálně odpovědnější lidé převezmou roli ve vedení nové společnosti.
Jak je na tom naše společnost po čtvrtstoletí? Lidé se od politických stran odvracejí a dávají přednost solitérům, nebo málo čitelným politickým hnutím. Vracíme se zpátky k OF? Ano a musíme si přiznat, že politickým stranám takřka nikdo nevěří. Že lidé jsou ochotni uvěřit uskupením s divnými názvy i osobnostmi. Při pohledu na zkratky politických hnutí a stran registrovaných k těmto komunálním volbám, jsem se neodvážil ani je spočítat.
S mírnou nadsázkou, v našem posametovém prostředí, jsou pro dohodu i tři účastníci moc. Jak se popasuje 230.000 kandidátů na tvůrce našeho štěstí ve městech a vesnicích? Kolik z nich nemyslí na prebendy, kolik z nich chápe, že být v čele společností je především odpovědnost? Troufl jsem si spočítat jen 268 kandidátů u nás v Havlíčkově Brodě. Kolik z nich se odříká soukromých a skupinových zájmů? Myslí snad někdo, že si lehce vybere z jedenácti odlišných programů? A že bude volit osobnosti napříč stranami?
Občané, nenechte se mýlit! Označením jednotlivého kandidáta dáváte automaticky hlas straně, či uskupeni. Svému známému dáte pouze preferenční hlas, ale ve skutečnosti přispějete k volební výhře strany, kterou byste nikdy nevolili.
