Vždyť legendy nemusí být stejné.

Jsem hodně překvapen, že pro naše vedoucí blahorodí, zpěvácký fenomén Gott a v neděli zemřelá Vlasta Chramostová, skvělá herečka Národního divadla, mimo jiné oceněná Řádem T. G. Masaryka III. stupně za vynikající zásluhy 

o demokracii a lidská práva, vyvolala odlišné reakce.

Nechci být kousavý, po skonu Vlasty Chramostové, nastalo velké mediální a politické ticho. Když bylo v úterý oznámeno úmrtí Karla Gotta, během hodiny před kamerami exhiboval premiér a členové vlády, všechny televize přenášely plačící lid a pietní místa se stovkami kytek a svící. Bohužel, ne jen na pochybných sociálních sítích uživatelé dnes neodolali rychlému porovnávání umělců, kteří si mají zasloužit státní pohřeb.

Teď laskavé čtenáře prosím o prominutí. Aby byl život spravedlivý, do třetice by měl umřít nějaký opravdový legendární mizera. Třeba Milouš Jakeš. Lid a hlavně naše blahorodí, by mohli ustanovit svatou trojici. Vždyť ideologie historických politických stran, je podobná jiným náboženstvím. „ Potom bychom měli tu svatou trojici našeho vnímání historie kompletní: konformista, disidentka, hajzl. Mohli bychom jim pak udělat státní pohřeb všem třem dohromady, s motivem prolínání světa mrtvých a živých osobností a národních mindráků. Nějaký další Havel, by o tom pak mohl napsat nějakou hru.“ Toto nemám ze sebe, to jsem si přečetl na internetu.

Diskuze tohoto typu odsoudil mluvčí prezidenta Zemana Jiří Ovčáček. „Už dost!“ vzkázal. „Politicky zneužívat mrtvé, kteří se nemohou bránit, zneužívat jejich životní strasti k útokům na oponenty to mohou jen tvorové připomínající novozákonní posedlé vepře,“ mínil a apeloval: „Nenechme se touto děsivou nenávistí strhnout. Ctěme mrtvé, vzdejme jim úctu a pomodleme se za ně.“

Tak ňák se mně už k tomu ani nechce vyjadřovat a hlavně se omlouvám útlocitnějším čtenářům. Ale vzpomínky a životní zkušenost mi nedají! Myslím, že naše blahorodí zase předkládají další tragikomedii pro pobavení a uklidnění. Pro nás ostatní, tedy všechny ostatní, co nejsou vyvolení.