Vlámat se do politiky.

Konečně, aby to už někdo udělal. Naši vyvolení si republiku rozvracet nedají,  potřebují klid na práci a provádění reforem! Asi proto zprava nikoho nepustí a levé dveře … už dávno mají, zarezlé panty. Prezident říká, že odboráři si kradou stávku pro politické cíle.

Koukám, poslouchám a nestačím se divit. Nad hlavou poletují silná slova a houstnoucí mlha. Demonstrace síly vládní moci a také strach ze síly „lůzy v ulicích.“ Kdo koho, čeho a co zneužívá? Kdo si bere zoufalé oběti stávky za rukojmí? Jako bychom se ocitli o třicet let zpět. Vládní slovník až moc připomíná, co to byl „totáč.“ Modří soudruzi ovlivňují soudy a udávají směr k lepším zítřků. K tomu jsou potřeba vystrašení  občané.

Na pořadu zítřejšího dne, je (re)akce stávka. Známe to z fyziky, známe to ze života. Každá akce vyvolává reakci. Naši vládní svazáci v modrých košilích, prosazují radikální změny pro život, jenom zapomněli, že rudé pionýrské šátky už dávno vyšly z módy. Proto je nám občanům úplně jedno, jak vláda stávku pojmenovala. Jestli je, či není politická. Když zítra nepůjde o stávku zaměstnanců proti zaměstnavateli, jde o nespokojenost občanů s vládou, její politikou a metodami vládnutí. Vláda je neschopná, nebo všehoschopná, občanům lže a metodou pokus-omyl, zkouší, co kdo vydrží.

Ať si pravicoví politici žvatlají, co chtějí, stávka je nastaveným zrcadlem jejich činnosti a jejích strejců, kmotrů!