Vládní krize, aneb zmáčkni ten čudlík.

Na barevnou televizi, jsem musel vystát frontu v noci. Rodina chtěla v barvě vidět Ein Kessel Buntes. A já potom ladil barvy i na politické scéně.

Co mě děsí.

Protože dnes už nemám sílu čudlík zmáčknout, i když jsem se stal rukojmím politiků v nesmyslné stranické hysterii. Oni blahorodí mají jenom sotva tušení, co běžné občany zajímá a co potřebují ke svému životu. Také mě děsí, jak o celé uměle vyvolané vládní krizi informují média. Takové násilí jediného pohledu a odmítání jiných názorů, jsme my (Co si to pamatujeme) nechutně prožívali před rokem 1989.

Děsím se toho, jak mnozí reagují na evidentně upravený obsah, ne na podstatu problému. Jak je možné, že například, byly beztrestně prezentovány podivné odposlechy ministra financí Babiše? Jak to že policie sama ihned, nekoná vůči této zjevně trestné činnosti? Navíc se tím na zvláštní schůzi zabývali poslanci ve sněmovně. Vždyť to samo o sobě patří mezi trestné činy. Pardon, zapomněl jsem na jejich imunitu!

Děsí mě, že kdykoli propukne nějaké politické zemětřesení, okamžitě se najdou se lidé, kteří věří, že se střetává dobro s čistým zlem. Dnes k tomu přispívá fenomén internetu, který nezvykle a nepřirozeně, ale úspěšně, ovlivňuje náš život. Na příklad, minulý týden byly svolány desetitisíce lidí k demonstracím. Obecně vzato, zúčastňují se většinou mladí lidé. Uvědomují si, kdo že je hlavní svolavatel, že vždy jde o udržení docela obyčejné moci, lidově řečeno koryt? Právě ti, kteří si hrají na ty dobré, tak úspěšně odvádějí pozornost od jiných svých průšvihů. Na náměstích se plamenně a teatrálně bojuje, aby byly zakryty.

Co mě udivuje.

Na Václaváku prý bylo 20 000 lidí, a prý došlo i na cinkání klíči. Asi se mi to jenom zdálo, ale ti demonstranti nebyli zvlášť samostatní.  Hlavně čekali na informace z podia. Údajná svolavatelka Šárka Fialová k akci uvedla, že se nejedná o podporu pro žádného politika. Jednalo se o pokus na poslední chvíli dát najevo, že lidí, kteří nesouhlasí s oligarchickými manýry pana Babiše, je opravdu hodně a že se právě teď utrhlo ucho pověstného džbánu. Ona neznámá Fialová a třeba herečka Bára Štěpánová, která za Havla jezdila po chodbách Hradu na koloběžce, na podiích zapoměly dodat, kdo korupční, potažmo zlodějský džbán naplnil nejvíc, až se pověstné ucho utrhlo.

Zdrojem mého každodenního údivu, navíc beznaděje, je mainstreamová interpretace holých faktů. Jenomže za vším jsou lidé. Novináři, voliči a jenom lidé politici. Kdo může za nepostihnutelnou zkorumpovanost české politiky? Na příklad nemohu ustát holý fakt setrvání takových stálic, jako je, třeba Marek Benda (ODS), Miroslav Kalousek (TOP 09), Jiří Dolejš (KSČM), Jiří Čunek (KDU – ČSL), Bohuslav Sobotka a jim podobní. Zcela nově mě udivuje i děsí, chování diplomata diplomatů Lubomíra Zaorálka. Snad proto si teď hraje na chlapa; co má koule, aby na příštím sjezdu ČSSD nahradil měkoše Bohouše.

Zaorálkův stranický předseda ČSSD Bohoušek Sobotků, už neví kudy – kam a tak nastoupil chlap s gulama. Jak blahé paměti říkal premiér Mirek Topolánek z ODS.  No, velmi se to hodí dalším politickým reliktům, na přiklad Kalouskovi. Ach, jak rozhořčeně vystupuje v Poslanecké sněmovně proti Andrejovi!  O tolik je morálně lepší než ten oligarcha Babiš! Vždyť veřejnoprávní ČT mu dává tolik prostoru! Místo toho, aby byl menší a ještě menší až bude nejmenší, že už ho v mediích nikdo neuvidí. Myslí si snad někdo, že jinak zbarvení kolegové současného premiéra Bohouška, do pověstného džbánu nepřispívali?

Jistě nejsem sám, kdo si myslí, že premiér vlády by si měl uklidit před svým vlastním prahem. Andrej Babiš na jeho adresu například uvedl: „Celý jeho politický život provázejí podvody. I do politiky vstoupil podvodem...  K jeho kandidatuře do Sněmovny mu v roce 1996 pomohly černé duše. Dokonce v ČSSD existoval návrh na jeho vyloučení ze strany.“ Toto řekl o Sobotkovi Babiš na besedě s občany v Plzni: „Pan premiér mi něco vyčítá? Nemluvím o tom, že už v roce 1996 podváděl při své první kandidátce do Sněmovny. Zeptejte se řadových členů v jeho ČSSD.“

Jenom proto, že Bohouš s vyléváním senkruvny začal první, stručně popíšu jenom pár, již veřejně známých průšvihů ČSSD:

 1. Vytunelování firmy Liberta ministrem financí Ivo Svobodou v roce 1999.

2. Pronájem Českého domu v Moskvě mezi lety 2000-2002 (Karel Srba, Jan Kavan).

3. Koupě továrny na zpracování kakaových bobů v Ghaně v roce 2001 (Michal Kraus).

4. Internet do škol (INDOŠ) v roce 2001 (Eduard Zeman).

5. Křišťálově čisté nejasnosti kolem nákupu bytu v roce 2005 (Stanislav Gros).

6. Kauza „Pět na stole v českých“ při privatizaci Unipetrolu v letech 2005-2011 (Zdeněk Doležal – tajemník Stanislava Grose a Jiřího Paroubka).

7. Financování stavby luxusního hotelu v Harrachově v roce 2006 (Michal Kraus, Miroslav Vlček).

8. Privatizace OKD včetně bytů v roce 2008 (Bohuslav Sobotka).

9. ROP Jihozápad – machinace při rozdělování evropských dotací v letech 2010-2011 (Petr Podhola).

10. ROP Severozápad – machinace při rozdělování evropských dotací v letech 2011-2012 (Pavel Kouda a nově dalších sedm politiků ČSSD včetně bývalé hejtmanky, náměstků a radních).

11. Zadržení a obvinění hejtmana a poslance Davida Ratha při přijetí úplatku v roce 2012.

12. Kauza Vidkun s uplácením policie v roce 2015 (Jiří Rozbořil).

13. Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy – přidělování dotací na sport v letošním roce.

Bankovním socialismem za český kapitalismus.

Do přeplněného džbánu se sluší přidat i staré věci: „Nejlepší by bylo zhasnout, ať si to ti šikovnější rozeberou.“  Řekl při nějakém rozhovoru pro HN Jan Stráský, který býval významným politikem ODS v 90. letech (1992 předseda federální vlády, 1993-1995 ministr dopravy a 1995-1998 ministr zdravotnictví, potom odešel do Unie svobody). „Chtěli jsme privatizovat a byla debata, jestli to má trvat pět nebo padesát let.  A pokud jde o to kradení? Jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.“

Rozumní lidé rychle rozpoznali, že česká privatizační cesta vede do pekel. Protože tady nebyl nikdo mimo veksláků, kdo vyndá dvě miliardy a koupí si firmu, kde třeba pracuje. Proto malé banky rychle krachovali a velké měly obrovské ztráty. Bylo třeba nechat banky půjčit úvěry i na podnikatelské záměry, o kterých se dopředu vědělo, že nebudou splaceny. Stráský také drsně řekl: “My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, to bylo

prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy.“

Někdo moudrý řekl.

Že kdo se nevypořádá z minulostí, nemůže se těšit ani z přítomnosti. Snad mi proto laskavý čtenář promine, když k žhavé současné politické krizi jsem přidal i torzo vzpomínek. Můj názor je takový, že tahle strašlivá ekonomická kriminalita v minulosti, je bohužel základ naší vlastní,“ moderní české demokracie.“ Něco jako státotvorný prvek, něco jako nové kořeny našeho právního uspořádání státu. Tento barevný obraz ani čudlíky moderních technologií  nedokážou vypnout!