Velikonoční nahlédnutí pod peřinu.

Za mých mladých časů se na velikonoční pondělí z nesmělých chlapců, stávali lovci dívčích srdcí, ale především malovaných vajíček. Toho dne byla pomlázka, mrskačka, nebo mrskut. Celý týden před tím, porůznu probíhaly přípravy.

Tak jako dříve za mého mládí i dnes, takřka každá žena naklidí, navaří, napeče, nazdobí a nechat si nařezat. Po kolednících někdy zůstanou převrácené sklenice a modřiny na pozadí našich milovaných žen. Jinak by nebyly krásné, zdravé a plodné. Buďme k sobě upřímní. I když někdy se mrskačka zvrhne na lehkou formu domácího násilí, tenhle rituál většina dívek, maminek a babiček ráda podstoupí.

Tehdy, když jsem byl ještě hoch, to nebylo jinak. V pondělí pro nás nastal očekávaný den, „my chlapi“ jsme nemohli dospat rána. Ani jsem nesnídal a pospíchal na místo srazu. Bylo nás, vesnických „neřádů,“ za poslední chalupou, vždy okolo deseti. A tak Maruška, Vlasta, či Alena byla vždy v úkrytu odhalena. Strategii dobývání neodolaly ani zavřené dveře. Přes chlév, nebo půdu se dalo zaútočit kamkoliv. Když se holčina schovávala za maminkou v kuchyni, pomlázka ráda přilnula i ke starší ženě. Čas příjemně plynul, košíčky a kapsy se plnily a sebevědomí rostlo.

Došli jsme také k domu, kde byla velká zahrada a na sloupku elektrický zvonek. Bydlel zde obávaný, ale i milovaný učitel, zástupce ředitele školy. Jenom tři odvážlivci se postavili před branku a já, v přemíře sebevědomí, zazvonil. Otevřel přísný pán, s výrazně pomrkávajícím levým okem. Během cesty zahradou se naše chlapecké ego vytrácelo a před domovními dveřmi nám mnoho odvahy nezbylo. Při nakouknutí do jedněch vstřícně otevřených dveří v domě, se nám rozklepaly nohy. Byl to pokoj dosud spících mladých dam.

Tak se stalo, že moje pomlázka a mých dvanáct let nahlédlo pod peřinu dvou gymnazistek. Dodnes nevím, jestli jejich otec, měl odhalení krásy svých dvou dcer ve velikonočním scénáři.