Vánoční fejeton.

V tomhle čase ohlédnutí, mě vedle vzpomínek pronásledují i otázky. A nejsou to jenom vzpomínky z dětství. Jsou i novější - třeba, když se v devětaosmdesátém, lámal komunistický chlebíček.

Byla to možná připravená, ale v každém případě lajdácká výměna moci. Může za to Havel se svou naivní důvěrou, nebo záměrem?  Dovolit Čalfovi, aby v klidu převlékl kabát a dalším rudým, nebo hohštaplérům a vekslákům? Kdo tehdy věděl, že na náměstích mrzneme jen jako užiteční idioti? Proč si myslím, že jsme tehdy mrzli zbytečně? Tehdy jsem věřil, že bolševická vláda jedné strany, odejde do zaprášených archívů historie. Že povýšenost komunistických funkcionářů a stranických sekretariátů z našich životů zmizí.

A co se stalo? Noví vůdci byli dobří žáci a všechno se rychle naučili. Krást, lhát a hrabat pod sebe, ještě víc a bezostyšněji. Že do politických stran přicházeli lidé, kteří nechtěli sloužit svým spoluobčanům, ale dostat se k moci a pohodlnému životu. Proto se ti slušnější z nich, nemohou zlobit, že běžní lidé a občané, dnes házejí všechny do jednoho pytle.

Je možné zapomenout?

V tomhle čase ohlédnutí, nejkratších dní a temných nocí, obcházela klekánice a číhala na zlobivé děti. Po domě chodili skřítkové a za oknem bludičky. Záprdka - černého kuřete ve chlévě, se bál i děda. Je to opravdu dávno, když naší světnici osvětloval plamen petrolejky a já psal školní úlohy. Dospělí černým chvilkám říkali elektrické výseče a mně bylo jedno, že elektrika se přednostně dodávala průmyslu na splnění pětiletého, komunistického plánu.

Navíc přítmí a chladnoucí pláty kamen byly příjemné, že sváděly k posezení. Vedle babička dělala šišky pro husy a na plotně je sušila. Potom dvakrát denně, husy krmila. Husu zaklekla a namočené šišky, postrkovala rukou, aby klouzaly do volete. Vždy jsem husu litoval a raději odvracel zrak. Musela polykat, i když se jí nechtělo, ale na druhou stranu, rád vzpomínám na stékající husí sádlo z krajíce chleba. Nedávno jsem ho viděl na vánočním trhu, za nekřesťanskou cenu, v malé skleničce. Alespoň v době vánoc, bychom mohli ze svého pachtění slevit, zavzpomínat a trochu to husí sádlo ochutnat.

Nová doba.

Najednou místo komunizmu, kde se vzalo, tu se vzalo, nové náboženství peněz a velkého ega! Všichni jsme si hodně, ale hodně rychle zvykli na pachtění za pohodlím a hromaděním zbytečných věcí. Pozastaví se dnes snad někdo nad dobrotou husího sádla stékajícího po bradě? Jestlipak jsou nová politická blahorodí spolu s bezdomovci, před zrakem Boha stejní?

Nový začátek.

Pro Boha žel, neplatilo to nikdy, jiné to není ani dnes. Takoví Halíkové, Bělobrádkové, nebo Kalouskové, si zase nakoupili odpustky. A ostatní lidé v tomhle krásném čase na přelomu roku, jsou zase bezradní. Kde že je ten mesiáš?