Umírající kobyla.

Pochopí konečně papaláši evropské multikulturně – byrokratické stáje, že by dopink a kydání hnoje za zády občanů mělo skončit? Že by v evropské stáji měl nastat konec nikým nevolených a nikomu neodpovědných trenérů a bookmakerů?

Co je České, to je hezké?

V naší hezké, české krajině už nezdravě dlouho trvají informační dostihy po brexitu. Bez trenérů, bez bookmakerů; bez pravidel. Informační dostihy překryly i naši poslední kauzu o reorganizaci policie. A co je nejhorší, ve veřejnoprávních mediích se dozvídáme, že referendum o vystoupení Británie z EU rozhodli hloupí, nevzdělaní a staří lidé.

Nemá být veřejnoprávní televize výkladní skříní objektivity zpravodajství? Mě již unavily stále stejné kecy, které se třeba z ČT 24, o byrokratické socialisticko – centralistické EU linou. Opačné názory jsou slyšet  jenom zřídka, jenom pokud se host, proti vůli moderátorů prosadí.  Z pamětníků jistě nejsem sám, komu skleněné paláce Evropské unie připadají jako sídlo komunistické RVHP před čtyřiceti lety v Moskvě. Česká televize díky svému neohrozitelnému postavení je taková naše malá Evropská unie v České republice, která až bude umírat,bude okolo sebe kopat taky.

Zlatá klec.

Když tak za tu dobu od brexitu, sleduji řeči pseudovůdců EU, kteří se nacházejí v katastrofální krizi, nevidím u nich ani náznak sebereflexe. Zodpovědné osoby jako Merkelová, Hollande, Tusk, Schulz a nikým nevolený Juncker, nejsou schopni jakékoli změny. Oni nikdy nemohou pochopit, že základní princip moderní demokracie je skutečnost, že přiměřená porce rozhodování se odehrává; co nejblíže k občanovi. Nerad, ale už dávno jsem pochopil, že tenhle základní princip, nechápou ani naše domácí blahorodí!

Zajímat se o evropského molocha je hodně poučné. Úředníci a politici v evropské čtvrti jsou prý úplně soběstační. Koncentrace na jednom místě je tak velká, že si vystačí sami mezi sebou. Od svých poddaných potřebují jenom pravidelnou dodávku peněz, jídla a energií.  Úřadů a úředníků je tolik, že si navzájem vytvářejí pracovní agendu a osobní styk s lidmi mimo profesionální eurosféru omezují na občasnou návštěvu restaurace. V takovém skleníkovém prostředí se daří neotřelým „myšlenkám“! Ostatně, jeden z nich pan Špidla po penzionování, radí prezidentu Zemanovi a z Bruselu pobírá „adekvátní“ doživotní rentu, sto tisíc korun měsíčně.

Brusel a Štrasburk mě také připomíná zlaté klece, kde bych nechtěl přebývat ani hodinu. I přesto, že se zde politickým ptákům líbí, mají ochráněné místečko a europoslanci berou základní plat okolo 8.200 eur měsíčně. K tomu samozřejmě různé náhrady a diety. Na příklad na provoz kanceláře asi 4.300 eur měsíčně, na výplatu asistentů za měsíc, dostávají více než 21.000 eur. Za každý den v parlamentu dostává poslanec 304 eur na stravu a ubytování. Právo na starobní důchod vzniká ve 63 letech a penze odpovídá 3,5% platu za každý odsloužený rok. O platech vysokých úředníků se nikdo nikdy nedozví.

Občane pochop to!

Z pohledu současného sobectví a konjukturalizmu, to jde pochopit, ale to je tak vše. Když nejsme schopni změnit zabetonované postoje našich politických stran doma, jak můžeme chtít změnit myšlení stovek europoslanců a víc než deset tisíc královsky placených evropských úředníku? Jak můžeme změnit rozhodování nikým nevolené Rady EU, odtržené od reality života v čele s lucemburským hochštaplerem Junckerem?

Máme věřit úředníkům a poslancům Evropského parlamentu, i těm doma, jejichž hlavní vizí je přerozdělování peněz, při kterém jim za nehty zůstává na dobré živobytí? Troufám si říci, že eurodotace jsou větším zlem, než pomocníkem. Ekonomické ztráty je možné dříve, nebo později, nejlépe vlastními silami dohnat a nahradit. Současný morální propad společnosti se dohnat a nahradit nedá. Asi nebudu sám, kdo si přeje, aby ta umírající evropská kobyla dokopala co nejdřív.