Ukradená politika.

Mám pocit, že vidím hodně nevychované kluky, co malým dětem na pískovišti rozkopávají bábovičky. Jeden hravý tatínek postavil hrad, všichni se na něj se zálibou dívali, ale když odešel, každý si kopnul. 

Také jsem si představoval, že tatínkové posbírají jehly po feťácích, nebo alespoň vysbírají psí hovínka. Nastalo se! Mezi tím, jejich rozpustilí kluci už zase dorostli v muže nové politiky. A tak, ne jen virtuální, ale i reálný svět tatínků, umělých kamarádů a vykonstruovaných situací i příběhů volně plyne a spojuje se do vět bez obsahu. Nejen mezi politiky, ale i celým mediálním prostorem.

Zaplacené myšlenky.

Každý občan měsíčně přispívá na vymývání svého mozku televizi 135,- Kč a rozhlasu dalších 45. Vedle toho sociální inženýři, spolu se sociálními sítěmi na internetu organizují virtuální statistické průzkumy. Asi není známo, kolik všechno stojí daňového poplatníka peněz a kolik je vygumovaných myšlenek. Teď již z barevných sloupců a přístřešků na náměstích, zbyly jenom cáry. Odstrčení chlapci se rozbrečeli nad rozkopanými bábovičkami a všechny dřívější trapnosti a podrazy zapomněli. Vždyť nějaký ten miliónek za „úspěšné kandidáty“ dostanou.

Na neuklizených pískovištích, budou nový chlapci opět dělat bábovičky. Ze slibů zůstane jenom závist a nezvladatelný hlad po moci. Při prvních povolebních vyjednáních se už další pískové bábovičky staví. A to ještě nezasáhl hradní pán. Nebo; zítra se bude tančit všude? Myslí si snad někdo, že přijde nějaký mesiáš a politici vezmou lyry a budou pět písně o soucitu, volnosti, svornosti a bratrství? Možná, kdo věří ve všemohoucnost televizních vymítačů ďábla typu Moravec, nebo novinářům typu Slonková a Kubík - asi ano. Ani se nedivím, dnešní ďáblové ukrývají kopyta ve značkových botách.

Ukradený vliv.

Bohužel, už dávno občané bez vlivu, ztratili možnost ovlivňovat média. Už den po volbách se dozvěděli, že 55 procent z nich, není s volbami spokojeno. A tak politikou jsme spoutáni nadále a do báboviček budeme kopat dál. Už Karel Havlíček Borovský o politických stranách napsal: …“ strany udávají před veřejností zcela jiný úmysl, než jakého skutečně jsou a užívají vůbec mnohých chytrostí, čímž mnohé občany tak daleko přivedou, že pomáhají sami sobě škoditi a teprva velmi pozdě, kdy již pomoci není, blud svůj pozorují.“

Bohužel, před devětadvaceti lety jsme si nemohli koupit vliv ani spokojenost. Když jsme si vyzvonili demokracii, chtělo to trošku víc odvahy. V začátcích nebylo nic jisté, jenom nomenklaturní komoušové a veksláci měli jasno. Opakuji se, ale málo komu v tom čase vadilo, že samet zakryl životodárné slunce.

Už tehdy jsem, při zvonění klíčů, párkrát varovně zdvihal prst. Na příklad v týdeníku Cesta vysočiny už 13.10.1990 jsem psal:  Mnoho našich lodivodů vystupuje s nekritickou jistotou, až samolibě, aniž si uvědomují, že pod hladinou je ledovec stále se zhoršujícího morálního klimatu. Potýkáme se s nápravou následků a vykořenění příčin se odkládá. Např. odstranění komunistických předáků… Vytváří se precedens pro různé kriminální živly a mnohým občanům se tak jeví přechod na tržní mechanizmus jako pohodlný přechod k blahobytu, nutno podotknout, jen k tomu svému… Pokud nebudou platit nové zákony, pokud se důsledně a poctivě nevypořádáme s minulými křivdami, těžko se vytvoří měřítka hodnot fungující společnosti… Dnešní tvrzení, že na co si vyděláme, to budeme mít, mi až příliš připomíná komunistické heslo - Jak budeme pracovat, tak budeme žít. Musí platit i tvrzení dále, že budeme pracovat tak, jak budeme žít, v jakých podmínkách, na jaké úrovni své osobnosti, v jaké atmosféře, v jakém morálním klimatu.

Neskromně si dnes troufám tvrdit, že i po té dlouhé ředě voleb v průběhu sedmadvaceti let, jsou ta slova pořád platná.

Zabili nám Ferdinanda.

Protože tehdy ve svatém nadšení, jsme si neviděli na špičku nosu, natož abychom dohlédli do temných zákoutí loupežnických kuchyní. Banky tunelovaly sami sebe a státních podniků se ujali hochštapléři, kteří za prachy plnili zadání zahraničních konkurentů.  Že se privatizace nepovedla podle projektu? To nebylo protizákonné! Takže nečastějším podnikatelským záměrem byla  - „Velká domů.“

„Zabili nám Ferdinanda,“ řekla Švejkovi posluhovačka paní Müllerová… „Vy myslíte, že to císař pán nechá bejt?“ Povídal Švejk, teď už v hospodě U Kalicha. „Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku.“ Válka jest jistá, vojna s Turky musí být…“ Švejk v té prorocké chvíli vypadal krásně…