Pohádky nás provázejí celým životem. Vánoční, pohádkový týden skončil a nezbývá než čekat, jakou pohádku vykoledují naši tři králové. Bohouš, Andrej a Pavlík. My poddaní, do koledy nemůžeme mnoho kecat, neboť carevna Merkelová má
samoděržaví EU pod kontrolou. A proč vzpomínám na pohádky?
Odpověď se nabízí sama. Pohádkový samet se potrhal již před více než dvaceti lety a vyrojili se samí hloupí Honzové. Chytré horákyně zblbly a místo chytrosti začaly hledat tři zlaté vlasy děda vševěda v nehlídaných bankovních trezorech. Evropský oslík se již dlouho oklepává, jenomže jeho dotační Eura, nejvíce pomáhají satanům - hochštaplérům. Škoda, že ani bystrozraký nerozeznal, když vládu nad lidem převzaly ďábelské peníze a stvořily modlu úspěšnosti.Teď už hloupí Honzové, buchty od mámy dojedli a nevědí, co bude dál.
A tak jsem v Novém roce mezi těmi všemi, co jsem se nedočkal mesiáše. Cítím neklid, jako by se ve mně rozechvívala dětská dušička, když mně babička vyprávěla pohádky. Jako když jsem, ještě v předškolním věku listoval ve slabikáři Ondřeje Sekory a prohlížel jeho laskavé obrázky. Brzy jsem uměl první a druhé písmenko abecedy podle říkanky: Amálka papala papáníčko, pokapala kanapíčko. -Beruška běžela v brekotu, byla bosa bez botů. Také si dodnes pamatuji docela krkolomnou říkanku na písmeno S: Svišť sice svisle visel, zasvištěl, svist slyšel sysel.
Asi nejsem sám, kdo si přeje, aby ti syslové - bumbrdlíčci, svist v naší zemi uslyšeli co nejdřív.
