I kdyby čert na koze jezdil, evropskou kobylu nedohoní. Ten pekelník už není, co býval. Zná kouzla a čáry ale Sarkozy a železná frau Merkelová, se jeho rajtování nebojí. Musela se objevit ratingová agentura Standard a Poor´ts z New Yorku.
A najednou se bojí celá Evropa! Agentura zvažuje hromadné snížení ratingu velkých bankovních skupin napříč eurozónou. Nejvyšší stupeň AAA bude snížen v případě, když o nevyšší známku přijde byť jediná členská země. Kurz Eura se okamžitě vydal dolů, Merkelová se okamžitě vydala nahoru do Bruselu. Vytáhnout Euro, k důvěryhodné hranici.
Asi mnoho z nás obyčejných, postižených politickou fraškou doma, se nepouští do makroekonomických úvah. Každý si vystačí se svým bojem o přežití, někdy o holou existenci. „Vy nevidíte, že to všetko ide do hajzlu?“ Pravil prý Husák v říjnu 1989 na zasedání UV KSČ. To již je dlouho, tehdy se ještě RVHP řídila ruským chozraščotem a obchodováním v Rublech. Nepřipomíná tehdejší situace pohled na současný vývoj Evropské unie? Není snad unijní evropské „politbyro“ jen iluzí o vyjímečnosti evropských vůdců, zatímco rozhodují hospodářské a mocenské zájmy?
Odpověď určitě není lehká. Pojem člověka o vlastnictví a penězích vychází z vlastní výchovy a denní reality. Má dáti – dal. Jenomže ve velkém se nemluví o penězích, ale o kapitálu. Někdo kapitál přehazuje vidlemi, aby nezplesnivěl, někdo kšeftuje i s cizími dluhy. A někdo se v řece globálního kapitálu už pořádně topí. Nepomůžou audity ani ratingové společnosti, protože kde nic není, ani čert nebere. Je třeba natáhnout rajtky, sednout na koně a všechny ty, co si myslí, že něco řídí, bičem vypráskat.
