Zase jenom klasická česká fušeřina. Pan MUDr Kubek – prezident lékařské komory opět vytváří další mutanty v bílých pláštích. Už z principu máme k lékařům velkou úctu, lépe řečeno k oboru, který pečuje o naše zdraví a zachraňuje
lidské životy. Je to prestižní povolání a vždy jsem si myslel, že je to i poslání.
Přežitý kodex.
Bohužel, lékaři si svá studia Hippokratovu přísahou, již dnes nezatěžují. Absolventi lékařství skládají pouze slib, jehož znění si školy upravují podle svého, protože HP je starý, přežitý etický kodex. Protože už je to přežitek; dovolím si z kontextu vytrhnout pár slov:“ Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.
Protože v současnosti hrozí Kubek kolapsem zdravotní péče, musím připomenout rok 2011. Totéž se dělo v bleděmodrém, jenomže iniciativu tehdy měl Martin Engel, předseda lékařských odborářů. Byla vymyšlena hrozba: „Děkujeme, odcházíme.“ Tahle tragikomedie byla zadána a zaplacena nějaké profesionální reklamní agentuře. O příslibu na zvýšení platů lékařů pan Engel prohlásil:“ To je velice směšné navýšení, prostě kosmetické, marginální. To žádného nerozhodnutého kolegu nemůže prostě přimět k tomu, aby přehodnotil své stanovisko odsud odejít.“
Zhasněte a berte - návod.
Nejen s péčí o zdraví národa jsem se už dávno smířil, ale také, že jsem jenom řadovým občanem. Mimo jiné, usmíření doporučuji všem, především mladé generaci. Nedoporučuji však přijmout všeobecnou hluchotu politiků a Kubkových blahorodí lékařů. Rád bych se dočkal očištěného zdravotního pojištění, které pro nás řadové občany dokáže zdravotní péči zajistit. Komu by zdraví na pokladnu nestačilo, ať si na privátního a prestižního lékaře vezme půjčku. Zbohatlíci na lepší ošetření jistě budou mít!
Navíc, z pohledu běžného, či řadového občana je mi jedno, co je standard, nebo nadstandard. Nechci však, aby mé zdraví bylo předmětem pochybného kšeftování a byznysu. Zbohatlíci a různí VIP občané, ať si založí ryze komerční zdravotní pojištění, nebo ať platí na prkno. Lékaři, kteří se cítí být nedoceněni, je budou léčit v ryze soukromých zařízeních, mohou kšeftovat se zdravím a budou si rozhodovat o ceně. VIP občané a zbohatlíci nejsou přece „socky“ a své prestižní lékaře i léky, si jistě okázale zaplatí.
Na druhou stranu i lékař je pouhý člověk, který podlehl více než dvacet let trvajícímu návodu: „Zhasněte a berte, dokud se nerozsvítí!“ Dokážu pochopit, že každý „pracant“ se cítí nedoceněný. Skoro každý má pocit, že ta jeho profese je náročnější než jiná. Jeden pan doktor na obhajobu exodu lékařů, hodně diskutované a hodně nestoudné akce v roce 2011, srovnával svůj plat s příjmem pokrývače a zedníka. Jenomže opomněl dodat, že zedníka placeného v Německu.
Nemocné zdravotnictví.
Že málokterý lékař žije z jednoho nominálního platu? Že v soukromých nemocnicích bere lékař méně, než v těch neziskových státních, krajských, městských? Že za vyříznutí slepého střeva pojišťovny platí tak, nebo onak? Že se zavírají méně lukrativní, třeba lůžková oddělení? Že výdělečné obory se přemisťují do soukromých klinik, či ambulancí? Že drahé diagnostické přístroje se nakupují nahodile a za odlišné ceny? Že v moravskoslezském kraji mají 11 magnetických rezonancí a některé přístroje jsou dva kilometry od sebe? Že obrazně řečeno, Německo si školí své lékaře zadarmo na českých školách? A tak dále – samá otázka.
Vykloubená doba.
V současné vykloubené době již nemoc zdravotnictví přešla do chronického stavu, mluví se však jenom o platech lékařů. Pan Kubek, prezident lékařské komory, se tentokrát v kolapsu ocitl sám. V hysterickém lobování za platy lékařů plive okolo sebe, třeba tím, že nařknul předsedu zdravotního výboru sněmovny prof. Vyzulu z komunistických praktik. Přirovnání odchodu čerstvého lékařského absolventa k mladému hokejistovi, který odchází do zahraničního angažmá, je úplně mimo mísu. Stačí si připomenout, co za studie hokejistů zaplatí stát?
Zase otázka; ať mně ti slušní prominou, dovolím si připomenout ještě jeden fenomén. Zlatokopy v bílých pláštích. Dlužno dodat, že nejde jenom o lékaře. Těm všem, nestačí zlaté šupiny v potoce, ale hledají zlatý poklad ve veřejných penězích. V měkké zemi rozvolněných mravů se jim hrabe lehce, nečervenají od námahy, ani od studu. Už jsem slyšel tolik lobování za platy, ale jen málokdy se mluví o vykloubeném odměňování v českých podmínkách.
