Proč se mně EU znelíbila.

Možná ještě před dvaceti lety jsem fandil společnému vývoji Evropy. Vždyť naši předci žili stále ve strachu o svou svobodu. V Habsburském císařství, z Turků, v Hitlerově věčné říši a nakonec jsme sedli na lep stalinskému projektu.

Proč jsem znejistěl? Protože původně nám bylo slibováno přátelství a vzájemnost, spolupráce a společný obchod. Ale v průběhu času, se něco zvrtlo. Především Lisabonská smlouva v roce 2009, takřka bez pozornosti veřejnosti svobodné rozhodování podsekla. Co se ve smlouvě skrývá? Desetitisíce nadprůměrně placených byrokratů a hlubší spolupráce aktivistického super vládnutí nikým nevolených orgánů. Unifikace a poslušnost parlamentu EU k vymazání národních států.

 Dobrá, či špatná zpráva?

Poslední lednový den v půlnoci Británie vystoupila z evropské unie. Tohle mě samozřejmě můj názor proti EU utvrdilo a obdivuji, že Británie se vzepřela a navrátila k tisícileté ostrovní svrchovanosti. A přestala se řídit byrokratickým konglomerátem podobným bolševickému RVHP. Docela se divím, že my, kteří prožili čtyřicetileté období sovětského modelu a vlivu, jsme se nerozhýbali dřív. Že jsme nerozeznali, nebo nechceme vědět, kdo byrokratickým aparátem v Bruselu hýbe. Za vším jsou prachy!

Co další členské státy mohou dělat? Odmítat nařízení, která škodí jejich zájmům a ostatním vysvětlovat, proč by takové  pseudorady měli odmítat. Řekl bych, že hlavní úkol v tomhle směru by mohly mít postkomunistické státy. Podobnou početní sílu jako Velká Británie by mohla mít i názorově spojená Visegrátská čtyřka. Zatím se dobře zapojila jen do odmítání afro-islámské imigrace, ale mohla by přispět k zastavení šílené politiky zglajchštelování evropských obyvatel.

Snad začátek konce.

A tak nechtěně, jsem se stal odpůrcem Evropské unie. Nepotřebujeme drahé instituce a byrokratickou moc. Nepotřebujeme ani evropské peníze, protože nejméně polovina z nich se mění na kapsičkovné. A přál bych si, aby odchod Anglie odstartoval diskuzi ve zbytku Evropy. Co po spojené Evropě vlastně chceme? Pokud potřebujeme volný obchod, přátelství, spolupráci, vzájemnost; nepotřebujeme Evropskou komisi. Nepotřebujeme Evropský soud. Jenomže desetitisíce dobře placených byrokratů, kteří se dobrovolně vzdají dobrého bydla, si jen těžko dokážu představit.

Přesto doufám, že půlnoční brexit je začátek konce tohoto slepovaného a nastavovaného projektu EU. Je to špatný projekt. Není jenom nedemokratický, je přímo antidemokratický a připomínající, jak jsem již zmínil, RVHP v marxistickém stylu. Ten se nezhroutil díky statečnosti disidentů, ale následkem ekonomického rozvratu. Neomarxistická EU sice zezelenala, ale dopadne zrovna tak! (Neomarxismus a klasický marxismus má společné vnímání světa jako konflikt skupin a utopickou vizi světa budoucího. V něm zavládne sociální spravedlnost díky vítězství správnosti nad nesprávností.)