Příšerná reality show.

Samozřejmě, smrt je vždy těžká a stresující. Pro rodinu a nejbližší příbuzné také niterná a intimní záležitost. Proto mám obavy, že média, především všechny televize, už zblbnuly úplně. Z pádu letadla a smrti hokejového týmu Jaroslavli se dělá reality show na úrovni výměny manželek.

Všem postiženým rodinám vyjadřuji soustrast, zároveň se omlouvám za případné nepochopení mých slov. Pád letadla s hokejisty způsobil opravdovou tragédii, však reportáže s obrázky brečících fanoušků, protihráčů i spoluhráčů, působí většinou uměle a nevěrohodně. Ano, mediální byznys pracuje s poptávkou a reklamou! Myslím však že veřejnoprávní media by se měla chovat jinak.

Proto se stává, že hrdými Čechy jsme jenom když se hraje fotbal, nebo hokej. Složitější postoje nás vyčerpávají, chceme jednoduché vzory a jednoduchá řešení. Bohužel i jednoduchou zábavu. Nestala se někde chyba, když vlastenectví se smrsklo na pokřik:“Kdo neskáče není Čech?“ Sport jsem dělal také, mám ho rád, ale nestačí mě mezi pivními  fandy u sportovního přenosu prokazovat svoje vlastenectví. Ani před kamerou houfně ronit slzy a zajíkat se neštěstím.

Prezidenta Klause „nemusím!“ Ale zaznamenal jsem, že on jediný upozornil občany, že pieta je niterná záležitost a rodiny zemřelých hokejistů o okázalé projevy soustrasti možná ani nestojí.