Troufám si říci, že ne všichni. Hodně pochybuji o těch mladých. Snad i mě bude prominuto, že se žádné vzpomínkové slavnosti nezúčastním. Přesto tvrdím, že dnešní 28. říjen – Den vzniku Československa, by měl být opravdovým svátkem
I když Masarykova I. republika trvala pouhých dvacet let, vybudovala si v předválečné Evropě důstojnou existenci. Před druhou světovou válkou obdivoval demokratický stát Čechů a Slováků celý svět. Myslím, že tím hůř neslo mnoho občanů rozpad státu v roce 1993. Máme se tedy divit později narozeným, že nevědí – co slavit.
Jen mimoděk přidávám něco málo z projevu jednoho ze zakladatelů československého státu; Edvarda Beneše: „Své vyjímečné postavení mají zakládati političtí vůdcové na svém skutečném, hlubokém vědění a vzdělání a na znalosti společenských poměrů, na své skutečné politické schopnosti, poctivosti a oddanosti ideálu demokracie, na své mravní důstojnosti a velikosti, zejména také osobní neinteresovanosti a své hlavní integritě…“
„Jestliže pak ti, kdož přijímají z rukou lidu veřejné funkce, budou si stále vědomi své odpovědnosti, jak v každodenním životě svými rozhodnutími zasahují o jejich spokojenosti, či nespokojenosti, jak svým výkonem zasahují buď do tvorby, nebo podlomení nejzákladnějšího osobního prvku existence, pak jsme překonali značnou část problému vůdců v demokracii.“
Ještě si přihřeju polívčičku občana Havlíčkova Brodu. V sobotu 31. října budeme slavit 194. narozeniny Karla Havlíčka Borovského. Českého novináře a průkopníka politické satiry.
V jednom z jeho epigramů, osobní holič krále Lávry Kukulín, našeptal do vrby své stesky, a z toho dřeva muzikant udělal náhradní kolíček. Basa žalovala, rozeřvala se a král se zastyděl. Dnes, i kdyby se rozeřval celý orchestr, otrlostí našich politiků to ani nehne. Náš český král Lávra a jeho rádci mluví k lidu a jsou přitom v klidu. Své holiče popravují dál.
