Pravda pravdovatější.

Už dávno jsem zjistil, že pravda se okotila. Už dávno před letošní oslavou 17. Listopadu se pravdy popraly;  ne podle pravidel zápasnické žíněnky, ale dle prodaných zápasů mafiánské ulice.

Letos jsem se jen málo díval na živá vysílání, reportáže a záznamy „oslav“ z ulic Prahy. Jen málo jsem dokázal poslouchat mnohé sociologické, politologická a jinak nelogické komentáře na ČT 24. Protože jsem dopředu věděl, co se od téhle veřejnoprávní televize můžu dozvědět. Česká televize opět předvedla, jak se nemá dělat objektivní a nestranná publicistika a zpravodajství. Nejpřiléhavějším důkazem je online - Železný přenos z Václavského náměstí.

Pravda a láska musí zvítězit za každou cenu!

Na podium u sochy Sv. Václava vystupovali tzv. pravdoláskaři jako svatí apoštolové. Nikoho nepřekvapilo, když z díry vylezl zkrachovalý písničkář Hutka: „Miloše Zemana vidím jako neomalence, opilce a naprosto nespolehlivého člověka. Navíc je velký nafoukanec.“

Ještě jednoho (možná že člověka) musím ocitovat. Černokněžníka a preláta Jeho Svatosti 2. Stupně, nositele Templetonovy ceny za 1 100 000 liber šterlinků – Monsignora Tomáše Halíka: „Svobodně zvolený prezident se stal již neúnosným morálním a bezpečnostním rizikem pro tento stát. Lidé kolem něho zrazují ideály 17. listopadu a bez mandátu voličů obracejí kormidlo naší země k nedemokratickým státům Východu. K tomu nemůžeme mlčet!“

Také deklamovali i osobnosti bývalých devadesátých let, kterých si mnozí z nás vážili. Ani jsme tehdy nezkoumali, jestli třeba pan Svěrák byl komunista a podepsal antichartu.  Zrovna tak Štětina komunista - možná estébák, komunistka J. Šiklová, která v 50 a 60. letech pomáhala s vyhazováním studentů pro jejich původ. Vystoupil také Petr Uhl a Pert Pithart – také bývalí komunisti. Nemá valnou cenu psát o dalších jako Ruml, Kroupa, nebo o ochránci homosexuálů a prezidentem zneuctěnou profesuru profesora Martina C. Putny.

Však kapitolou samou pro sebe je vystoupení, tak říkajíc investigativního novináře a zaměstnance České televize, Marka Wollnera. Nechce se mi v tom patlat, jestli náhodou nebyla porušena vyváženost a nestrannost ČT, když se tento redaktor zjevil mezi představiteli jednostranného názorového proudu, zaměřeného hlavně na dehonestaci prezidenta Zemana. Přijímám i námitky, že do panoptika se zařadil dobrovolně a sám za sebe. Setkání ministra Hermana s dalajlámou na ministerstvu kultury, mu jistě bylo dobrým vzorem.

Boj za svobodu – ať to stojí, co to stojí…

Stačí si uvědomit, kolik různých akcí bylo ve čtvrtek 17. listopadu jen v Praze, kolik asi stálo ozvučení, pódií, velkoplošné obrazovky, profesionálně vyrobené transparenty…  Ani vystoupení zpěváků a kapel na Václaváku se nekonalo z dobrého srdce. Tisk různých propagandistických materiálů; tiskárny také nezpracovaly z lásky k bližnímu. Kolik se v Čechách asi koná dalších protizemanovských a jiných happeningů, kdo to všechno platí? A v neposlední řadě; kdo platí stovky „obětavých“ aktivistů a roztleskávačů? To asi budou obrovské částky, které by mohly pomoci jinde, na příklad invalidům, důchodcům, či bezdomovcům.

V ten sedmnáctý den v listopadu se ještě jednou, nemohu nezmínit o České televizi, tentokrát bez Wollnera, která uvedla reportáž o studentech Masarykovy univerzity v Brně. Studenti si vyjeli několika autobusy do Prahy zademonstrovat, aby se včas navrátili zpět do Brna na večerní lampionový průvod. Pochybuji, že zájezd na demonstraci si studenti platili sami. Kdo byl tak štědrý; akci platila univerzita? Proto, ve veřejnoprávním zájmu, by se pan Wollner měl angažovat a ve svém pořadu ČT Reportéři, najít o výletu studentů, pravdu „pravdovatější.“

Když se dívám na mnoho dalších „studentských“ akcí, asi ne náhodou, vypadají stejně profesionálně zajištěné jako sedmnáctého v Praze. Je to tím, že jsou podpořeny veřejnými zdroji, tedy penězi daňových poplatníků? Za co a čím žijí některé neziskovky a nadace, které de facto, k životu nechtějí ve společnosti klid a spořádanost? Troufám si říci, že jim paradoxně jde o destabilizaci a rozvrat, protože jinak by přišly o práci a společenskou poptávku. Kdo má silný žaludek, může se „uklidnit“. Protože tento problém nemáme jen u nás doma v České republice.

Netroufám si tvrdit, že mám pravdu.

Je to jenom pocit, že máme svobodu? Jisté je jenom, že hlavně ti řadoví občané, blížící se kategorii chudoby, mnoho času na svobodu nemají. Také proto, že oko „Velkého šmírujícího bratra,“ ještě nedozrálo. S technikou o které se komunistům ani nezdálo, nebude trvat dlouho, že se svoboda potichu vytratí. Prozatím se ten letošní 17. listopad mohl tvářit dost svobodně. Demonstrovalo se povoleným způsobem, shlédnul se hudební večer zadarmo, a k tomu si mladí lidé mohli vytvořit pocit, že byli u toho, když se dělají dějiny?

 Ještě platí, že kdo má názor jiný, může ho vyjádřit. Až na falešné a sprosté odpovědi, mu nikdo prozatím nebrání. Proto nechápu, proti jaké nesvobodě ty davy tvořící nové dějiny, protestovaly. Jenom bych dodal, proč ČT neměla v ulicích nestranné reportéry s mikrofonem v ruce, nevyptávala se lidí v davu a náhodných kolemjdoucích na jejich názory? Proč s nimi reportéři nestranně nemluvili o různých tématech týkající se toho, co nám listopad 89 dal a co nám naopak vzal? Určitě nejsem sám, komu nepřipadá, že je ČT nestranná a nepracuje v zájmu „kohosi.“

Konec?

V záporech mohu pokračovat i na konec. Ve čtvrtek na Václaváku a při diskuzích ve studiích, namísto důstojné vzpomínky na ty, kteří se zasadili o naši svobodu, Česká televize předvedla přehlídku neúcty jedněch vůči druhým a neschopnost pochopit názory ostatních. Pro mě zůstala jen pachuť, čí pravda je pravdovatější.