Sám sobě se divím, že otlučený životem, stále nevycházím s údivu. Už opravdu, ale opravdu nevím, jestli jsem jenom rozladěnej, nebo nas*anej. Co všechno ještě našinec bude muset vyslechnout, co strávit a čemu se vzepřít.
Křivé zrcadlo jistě někdo vymyslel pro pobavení. Také každý ví, že opakovaný fór přestává být zábavný, jenomže naši vyvolení vůdci s pokřiveným obrazem, pracují denně a docela vážně. Proto dnes už málokdo rozpozná, co je rovné a co křivárna. Večer si pustíte televizi a v příští minutě začnete litovat. V přímém přenosu třeba probíhá „dokonalá“ práce exekutora v bytě starého pána. Dnes už sedmdesátiletý důchodce, před desti lety dostal výpověď z práce a nevěděl, že hned druhý den se má hlásit jako nezaměstnaný. Proto se tehdy státní mašinérii zadlužil částkou asi 240,-Kč.
Čas poskočil, velkobyznys s dluhy teď vynáší. Ten pán vytahuje noviny z kontejneru, aby si mohl zatopit v kamnech. Nevím, jestli se dočetl, že ministr Kocourek musel „odklonit“ peníze, aby jeho manželce při rozvodu, nespadly do klína. Nebo, když se nedávno dozvěděl jak chudá maminka ředitele pražských dopravních podniků Dvořáka, si na Madeiře koupila chaloupku za 40 milionů. Jestli jí politoval, že se chudáček u někoho musela zadlužit. Asi mu bylo divné, že ani neví, kdo jí peníze půjčil.
Jsou to absurdní příběhy! O odklánění, nebo odcházení. Většina z nás už je docela zmatena. Na příklad! Těžko kdo může podezřívat chartistu Johna Boka, který 24. ledna poskytl rozhovor Parlamentním listům. Sám sebe nazval „holoprdelným důchodcem,“ který si stěžuje na zbídačování širokých vrstev národa, vyvažované rozmařilostí horních deseti tisíc. Také řekl, že komunisté, kdyby byli u moci, by nebyli takoví vyžírkové a nesmáli by se lidem „do ksichtu,“ jako současná vládnoucí vrstva.
Nezbývá mi než souhlasit, ale asi se rouhám. Je to ale, neklamné znamení, že se tenhle náš stát hodně vzdálil od ideálů 17. listopadu. Tehdy určitě nebylo cílem nahrazení komunistické diktatury pseudohumanizmem a pseudodemokracií. Nahrazení socialistického rovnostářství ve snesitelné podobě, bezohledným a nepoctivým bohatnutím pseudovládnoucí vrsrvy. Těmto „lidem“ nevadí, že se většina národa propadá do chudoby a morálního marasmu.
Z ekonomické chudoby a bídy se můžem vyhrabat za nějakých deset let. Vybřednout z morálního marasmu bude trvat několik generací. Jedna generace již část své dlouhé cesty promarnila. Odcházení ani odklánění nikomu nepomůže.
