Těšení je nedílnou součástí lidského života, i když HO nemůžeme uchopit. V pátek jsem rozmrzele vycházel z banky, zbaven peněz po nakrmení platbomatu. „Proč se tyhle věci vždy nahrnou okolo vánoc?“ Procházelo mou hlavou, ale za chvíli jsem zapomněl. Vánoční výzdoba Havlíčkova náměstí mě pohladila. Zklidnil jsem se tisíci světélek, rozzářených na zkoušku pro první, adventní neděli 30. listopadu.
Tu neděli 30.11.2014, by mělo zahořet první světélko i v našich domovech na adventních věncích. Věřící křesťané očekávají příchod mesiáše, ostatní se budou těšit na obdarování. Škoda jen, že odrazů světýlek adventních svíček nějak ubývá, že i světla v našich očích zastiňují výkladní skříně chrámů konzumu a kolony aut.
Rozsvícené město, i když ve trošku okázalejším pojetí, je moderní podobou duchovního odkazu očekávání Vánoc. ...Odložme skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla, nechme roztát odmítavost i chladnou uzavřenost, nechme vstoupit do našich srdcí lásku…
Ani nevím, jestli bych se chtěl vrátit do časů přísného adventního půstu a veškerého zákazu veselí. Tehdy církevní svátek zakazoval jíst maso, bylo povoleno jenom rybí. Adventní půst končil až s východem první hvězdy na Štědrý den.
... schopnost překročit sebe sama, svůj sobecký životní rozvrh, opustit pole jen svých zájmů, cíle a prospěchu, otevřít se druhému. Někoho považovat pro sebe za cennějšího, než jsem sám sobě.“ (Tomáš Halík)
Letošní vánoční čas roku 2014, mnoho našemu „člověčenství“ nepřeje. O našich politicích o společném a společenském prožitku posledních dnů, raději nechci mluvit. Vánoční náladě nepřeje ani počasí! Zážitky a hezké okamžiky nám nikdo neukradne, proto se rád dělím o svoje starší obrázky. Snad laskavému čtenáři dokáží zpříjemnit předvánoční dny.
Místo na blogu ještě dovolilo, přidal jsem trošku poezie království ledu.
Přeji krásné předvánoční dny!
