Lidé měřili své síly s přírodou odjakživa. Po zklamání, že nejde poroučet větru a dešti, se s přírodou začalo bojovat. Komunistický boj o zrno je slaboučkým odvarem zimního boje o dopravu. Všechno, co „potřebujem“ k životu se vozí sem a tam. Nám, pánům tvorstva nejlépe až pod nos.
Čtvrtek 16.2. 2012, běloskvoucí střechy, stromy obtěžkané sněhem a – ticho. Jakoby, asi padesát metrů za oknem, nebyla výpadovka směrem k dálnici D1 na Prahu. Nákladní monstra sněhovou nadílkou na Humpoleckou ulici nepronikla a zastavila veškerou dopravu. Tím nechci říci, že mě to … až tak moc těší. Protože v zapadlých vesnicích lidé čekají na chleba a někde o dva baráky dál, se třeba bude rodit.
Jsem docela rád, že nikam nemusím. Pokukuji z okna a ze zpráv v regionálním rádiu mě docela mrazí. Od rána je na Žďársku vyhlášen kalamitní stav. Sněží, silný vítr, dvoumetrové závěje a bílá tma. Stav na silnicích se zhoršuje, odpoledne je kalamitní stav vyhlášen v celém jihlavském kraji. Mezi Jihlavou a Znojmem stojí 360 kamiónů, neprůjezdné je i pokračování hlavního tahu směrem k nám do Havlíčkova Brodu. U Želetavy stojí kamióny už 24 hodin. Než se šoféři dostali do šlamastiky, řízení třicetitunových monster si užívali v tričkách a pantoflích.
Další špatné zvěsti z jiných krajů už nechci šířit, ale nemohu si odpustit vzpomínku na havárii na dálnici D1 20. března 2007. Tehdy před pěti lety, se u Větrného Jeníkova srazilo 98 kamiónů, 2 autobusy a 131 osobních aut. V následných kolonách uvízly desetitisíce nevinných lidí. Je každému jasné, že příčiny jsou jasné? Nepřítele číslo I. – zimu přežvykujeme ve všech médiích. Dovolí nám lidská pýcha určit i jiného viníka?
