Není dne, abych se nenas...al.

Jak rád bych tohle slovo napsal celé! Jenomže v tomhle zvláštním světě plném násilí, cynizmu, podrazů a vlezdoprdelistů šplhajících po zádech kamarádů, musí i nas...aný občan dodržovat e-t-i-k-u!

Někdy před třemi měsíci uznal Nejvyšší správní soud právo veřejnosti na dosud utajované informace v odměňování státních úředníků. Přesto se státní instituce úspěšně a statečně vyhýbaly povinnosti informace podávat. Navíc jsem si včera přečetl, že v prvním čtení zákona o zdravotních službách prošel i jakýsi přílepek. Řekl bych, že lumpárna všech našich vyvolených. Ať jsou modří, oranžoví, nebo rudí. O co jde? Tenhle přílepek pomůže utajit nehorázné odměny v různých politických trafikách, ať jsou modré, oranžové, nebo rudé.

Naši zdatní legislativci totiž, mezi zdravotnickými paragrafy ukryli dodatek o zákazu zveřejňování platů a odměn státních zaměstnanců. „Cílem navržené změny je chránit řadové zaměstnance před nepřiměřeným zásahem do jejich ústavně zaručeného práva na ochranu soukromí a osobních údajů.“ Pravil Vladimír Řepka z tiskového odboru ministerstva vnitra. Nutno ještě dodat, že Radek John před koncem své ministerské epizody, rozdal právě na tomhle ministerstvu, svým deseti podřízeným skoro dva a půl milionu korun.

Často slýcháme argument, že státní úředník musí být zaplacen tak, aby neutíkal do soukromého sektoru. A proto se i v prodělečných státních akciovkách rádobymanažérům někde platí víc, než  bere ministr? Co by se asi stalo, kdyby dotčený začal krást? Obávám se, že většina jich krade už dávno. Vždy jsem si myslel, že pracovat pro veřejnost, je především služba daňovým poplatníkům a věc prestiže a cti.

Do p.dele, v našem zvláštním světě čest již nikomu nic neříká, zůstala jen nabubřelá prestiž. A to za každou cenu!